Komentáře

Evropa ztrácí konkurenceschopnost a efektivitu. Konečně se to objevilo v dokumentu, který si zadala Evropská komise.

Pořídit dostupné bydlení za 7 miliard korun je politické heslo, které se nenaplní. Jen zdraží bydlení všem ostatním, na které se obecní byty nedostanou.

Macronovo jmenování premiéra mimo levicovou koalici by mohlo posílit Marine Le Pen – kterou chtěl přitom zastavit.

Sen o ozdravení rozpočtu vzal znovu za své. Museli bychom za nižší zadlužení obětovat svoji budoucnost? Odpověď není vůbec jednoznačná.

Co tato nová republika existuje, jedna každá politická strana či shluknutí má na programu podporu rodiny, výchovy a vzdělávání dětí. Z nich 40 % vykazuje známky střední až těžké deprese a 30 procent úzkosti.

Letos opětovně zvolený europoslanec Luděk Niedermayer se nedávno znovu pustil do obhajoby občasných zdrojů energie. Náklady na jaderný zdroj nepočítá správně a zřejmě fandí zelené lobby.

Novináři to můžou pořád opakovat dokola. Pokud se v Evropě nic nezmění, budou dál sílit strany, slibující revanš a totální změnu. Ale je to marný, je to marný, je to marný…

Státní rozpočet na příští rok není ani úsporný, ani prorůstový. Je to nesnadný kompromis, podmíněný zcvrkáváním národního hospodářství.

Bude to snad v Německu tak, že za deště a pod mrakem budou zaměstnanci ve výrobě sedět doma a čekat na sluníčko? Stát by ušetřil miliardy.

Děti by mohly smět pracovat (legálně) už od 14 let. Z lidí do 24 let u nás nyní pracuje zhruba čtvrtina, průměr EU je skoro 40 procent. Tak uvidíme, co po novele pracovního zákona nastane.

Mladí absolventi rádi vstupují do státních služeb. Chtějí mít teplé místečko a klid. Netouží se nějak zvlášť prát se světem a čelit velkým výzvám. Když se ale později zkusí zaměstnat v soukromé firmě, vydrží tak dva tři měsíce.

Snad každý týden čteme o špatné fyzické i psychické kondici našich dětí. Příčin je bezesporu dlouhá řada, a možná ani všechny nevidíme.