Start do tmy
Pondělní výpadek proudu na Iberském poloostrově vzbudil menší rozruch, než by si zasloužil. Možná, až budou známy a zveřejněny jeho příčiny, na událost se zaměří více pozornosti. Další otázka stojí, zda budou zveřejněny také příčiny těch příčin. Některé se nabízejí už nyní.
Dne 16. dubna, sotva týden před vyhasnutím celé elektroenergetické soustavy ve Španělsku a Portugalsku, se větší z těch dvou zemí pochlubila, že denní zatížení kryla ze sta procent obnovitelnými zdroji. Budiž jí to přáno, má k tomu vhodné přírodní podmínky, ale fyzika říká, že je zapotřebí mít v záloze řiditelné točivé zdroje, které udržují nejen rovnováhu mezi dodávkou a okamžitou spotřebou, ale také stabilitu napětí a frekvence sítě. Necelou čtvrtinu obnovitelných zdrojů tehdy kryly vodní elektrárny, ale už není jisté, zda byly schopny tuto systémovou službu dodávat.
Další teorií je přepětí, vyvolané přebytečnou a nespotřebovanou dodávkou elektřiny do sítě obnovitelnými zdroji. Příliš pozdě na to reagoval řiditel elektroenergetické soustavy, španělská společnost Red Eléctrica. Nastaly poruchy v přenosové soustavě, které se kaskádovité rozšířily na většinu území Španělska a Portugalska.
Ani vyřazení jedné linky by nemělo přivodit kvazikontinentální black-out (černá venku, překl. aut.), kdyby přenosová síť byla dostatečně dimenzována na vstupy neřiditelných občasných zdrojů a kdyby existovaly náhradní trasy dodávky elektřiny, jako je tomu například v soustavě české.
Takže si budeme muset počkat, jaká zdůvodnění vyhřeznou z odpovědných míst. Předpověditelné je, že ta oficiální budou místa spíše neodpovědná a sdělí zhruba toto: „Došlo k souběhu několika neočekávaných mimořádných událostí“.
V elektroenergetice takové neexistují, to potvrdí snad každý (99,8 %) odborník. Zajištění plynulých a bezpečných dodávek elektřiny musí předvídat i nepředvídatelné. Objektivně existují dvě výjimky z pravidla převídatelnosti: vlna tsunami, kterou už léta s napětím očekávají Zelení v Německu, a politická rozhodnutí.
Ten první případ známe z japonské Fukušimy. Ten druhý z ukrajinského Černobylu a z evropského Bruselu i české Prahy. Týká se zavedení uhlíkových povolenek, systému ETS, který se Evropské komisi vymkl z ruky. Byla v Česku kdysi sestavena uhelná komise, která doporučila provozovat uhelné elektrárny do roku 2038. Provozovatele elektráren ale cena povolenek nutí ukončit jejich činnost už do roku 2028. Na to konto se přiblížila nedostatečnost zdrojů z roku 2033 do roku 2028, varuje zpráva sdružení provozovatelů evropských sítí ENTSO-E. Na jejím základě, vycházeje z jejích analýz, vydal také náš ČEPS, provozovatel přenosové soustavy a ze zákona ručitel za plynulou, bezpečnou a kvalitní dodávku elektřiny, vlastní zprávu o zdrojové bezpečnosti MAF. Před kolapsem tuzemské energetiky podnik varoval už ve své zprávě v roce 2023, nebyl však vyslyšen. Tu aktuální vydal loni na podzim, místo na jaře, jak bývalo zvykem. Jen tak mimochodem až po odchodu tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Josefa Síkely do vyšších sfér, kde energetickou bezpečnost ČR nebude muset řešit. Ale to může být jen náhoda, jen taková nepředvídatelná okolnost.
Aktuální zpráva ČEPS říká: v příštích 10 letech hrozí České republice 6,7 i více hodin ročně s omezením dodávek elektřiny. Česká republika bude překračovat národně stanovený spolehlivostní standard pro dodávky elektřiny (tzv. LOLE, Loss of Load Expectation). Vyplývá to z pravidelného hodnocení zdrojové přiměřenosti ve studii ERAA, kterou vydává Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E). Podle studie překročí ČR tento parametr ve všech zkoumaných letech 2026, 2028, 2030 a 2035. Důvodem podle ENTSO-E je, že v ČR se z ekonomických důvodů uzavře většina uhelné kapacity a jen pomalu se nahrazuje plynovými elektrárnami.
Slovo „pomalu“ je nepřesné, nahrazování plynovými elektrárnami neprobíhá vůbec. Uhelné elektrárny jsou zakázány. Sice ještě ne teď, ale ceny povolenek a omezení Evropskou komisí, kolik hodin ročně mohou vyrábět elektřinu, platné jsou. Regulační energie je ta nejdražší, pochopitelně. Takže na ni české politictvo uvalilo windfall tax. Sdělovací prostředky hlavního proudu převzaly bezručovský titul „uhlobaron“, případně „nejbohatší Čech“, který uvádějí u jmen jejich a jejich podniků povinně jako jindy „ředitel“ či, moderněji, „CEO“, případně „ministr“.
Nařízení nefinančního auditu ESG vylučuje uhelné elektrárny z dalšího života. Kromě toho zakazuje bankám a pojišťovnám financovat a pojišťovat uhelnou či vůbec fosilní energetiku.
Plynové elektrárny jsou dočasně povoleny do roku 2035, ale jen se zvláštním povolením Evropské komise pro jednu každou z nich. O povolení česká vláda ještě ani nezažádala, protože podmínky povolení se v Bruselu zprudka a náhle mění, takže není jasné, oč by vlastně suverénní a za vlastní energetiku odpovědná česká vláda měla žádat. Proslýchá se, že povoleny budou jen takové, které po roce 2035 budou schopny přejít na spalování zeleného vodíku, který však zatím funguje jen ve zkumavkách.
Přenosovou a distribuční soustavy máme, zaplať pánbůh, robustní a spolehlivé. Občasné zdroje, dotované z oněch emisních povolenek, však vyvolávají jejich nadměrné zatížení a nové požadavky na řízení soustavy. Ty budou, podle odhadu ČEPS, stát 400 miliard korun. Do roku 2040 požaduje vedení EU do sítí investovat 2,3 bilionu eur (58 bilionů korun). Součet rozpočtů členských zemí je nižší o půl bilionu eur.
Jak ve Světě hospodářství psal kolega Roman Pospíšil, je skoro zázrak, že black-out ve Španělsku a Portugalsku proběhl celkem v poklidu a obešel se bez obětí. Nakonec i Japonsko se s vlnou tsunami vypořádalo se ctí. Ale jestli politici hodlají pokračovat v energetice tak jako dosud, nezbývá, než uposlechnout jejich rad: konzervy, vodu a svíčky na tři dny. A netelefonovat.