Black-out se přiblížil k roku 2028
V příštích 10 letech hrozí České republice 6,7 i více hodin ročně s omezením dodávek elektřiny. Česká republika bude překračovat národně stanovený spolehlivostní standard pro dodávky elektřiny (tzv. LOLE, Loss of Load Expectation). Vyplývá to z pravidelného hodnocení zdrojové přiměřenosti ve studii ERAA, kterou vydává Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E).
Podle studie překročí ČR tento parametr ve všech zkoumaných letech 2026, 2028, 2030 a 2035. Důvodem podle ENTSO-E je, že v ČR se z ekonomických důvodů uzavře většina uhelné kapacity a jen pomalu se nahrazuje plynovými elektrárnami. Může tak docházet až k vyhlášení regulačních stupňů odběru a k omezování dodávek pro velké spotřebitele. Podle ERAA by ČR měla přijmout a u Evropské komise notifikovat nápravná opatření ve formě kapacitních mechanismů, aby si zajistila přiměřenou bezpečnost dodávek.
Letošní analýza ERAA je proti předchozím rokům pesimistická. Ukazuje, že hned v několika zemích vyroste počet hodin, které nepůjde pokrýt dodávkami elektřiny. Důvodem letošní změny je fakt, že některé státy, které byly v minulosti příliš optimistické v tempu budování nových zdrojů, nyní zpomalily, vysvětluje Martin Durčák, ředitel české přenosové soustavy ČEPS, která je ze zákona odpovědná za plynulé zásobování státu elektřinou.
Scénář se dost liší od české zprávy MAF, kterou ČEPS zveřejnil na podzim. Ten počítal s tím, že v roce 2030 budou v rozdílu mezi nabídkou a spotřebou elektřiny chybět „jen“ dvě hodiny. Evropská zpráva však pro rok 2030 počítá v Česku s 11 nepokrytými hodinami, pro rok 2028 dokonce s 28 hodinami. Důvodem letošní změny je fakt, že některé státy, které byly v minulosti příliš optimistické v tempu budování nových zdrojů, nyní zpomalily.
„Naše hodnocení vycházelo z evropských dat z let 2023 a 2022. Teď jsou ale ty evropské údaje jiné a aktualizované,“ vysvětluje Martin Durčák v rozhovoru pro Seznam zprávy a dodává, že s novými evropskými daty už teď pracuje další česká analýza, která vyjde na podzim. „Budeme data rozebírat více do detailu. Některé věci ale přebíráme, to je třeba cena emisní povolenky a tam se podle výhledu institucí, které se odhadem vývoje cen emisních povolenek zabývají, použily ty pesimističtější odhady. Což znamená, že vyšší cena může urychlit odstavování uhelných zdrojů,“ říká Durčák.
Zmiňovaných 20 hodin rozdíl znamená, že nepokryjeme potřebu a ani ji nebudeme kapacitně stačit dovézt, protože výroba bude chybět v celé Evropě. V Česku je problém neřízené odstavování uhelných elektráren, které jsou v soukromém vlastnictví a jejichž provoz se v důsledku vysokých cen emisních povolenek jejich vlastníkům nevyplácí. Ve státní energetické koncepci se s jejich odstavováním počítá v roce 2033, ale jejich vlastníci, včetně ČEZ, v němž největším akcionářem je stát, hovoří o letech 2026 a 2027.
Jedním z opatření je motivace spotřebitelů k omezování spotřeby elektřiny v kritických dnech a hodinách. To by se, podle Durčáka, mohlo odvíjet tržním způsobem vhodným nastavením tarifů. Další cestou je urychlené budování bateriových úložišť. Nejspolehlivější řešením je ale výstavba stálých a řiditelných elektrárenských zdrojů. Tento týden schválila Poslanecká sněmovna tzv. lex Plyn, jehož hlavním cílem je urychlit povolování paroplynových elektráren. Zatím však chybějí ti stavitelé.
Pozitivní zprávou je oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který zamítl rozklad neúspěšného účastníka výběrového řízení na stavbu dvou nových bloků jaderné elektrárny Dukovany, francouzské státní společnosti EDF. Potvrdil tak výběr jihokorejské společnosti KHNP, se kterou nyní může být uzavřena smlouva o stavbě prvního bloku. Rizikem je možnost, že EDF napadne rozhodnutí ÚOHS u krajského soudu v Brně. To by mohlo mít odkladný účinek na uzavření potřebných smluv s KHNP. Soud by však zároveň posuzoval, zda převažuje veřejný zájem (uzavření smlouvy a zahájení výstavby) nad zájmem firmy.
Další překážkou je požadavek českých průmyslových firem, aby už při uzavření smlouvy byl zajištěn podíl dodávek tuzemských společností nejméně ve výši 30 % hodnoty kontraktu, což by odpovídalo více než 300 miliard korun. V tomto směru již delší dobu jednají české podniky s dodavatelem KHNP a cílem je uzavření smluv o smlouvách budoucích. KHNP však trvá na výběrových řízeních, která jednak budou naplňovat jeho požadavky na kvalitu, ceny a termíny dodávek, jednak budou v souladu s předpisy Evropské unie. Zatím asi nejdále je jednání se společností Doosan Škoda Power, která jednak patří do jihokorejské strojírenské skupiny Doosan, jednak má potřebné znalosti i technologii na dodávku turbínových ostrovů pro elektrárnu Dukovany II. Konečným cílem je dosažení 60% podílu českých firem na výstavbě, provozu a servisu nových jaderných bloků.