ČEPS naléhavě varuje před kolapsem energetiky
Snad nejlépe profesionálně řízená státní firma ČEPS vydala vážné varování před kolapsem energetiky a ekonomiky ČR v důsledku stále více urychlované zelené politiky Evropské unie, které se ČR aktivně podvoluje.
Samozřejmě takto to v každoroční analýze ČEPS, a.s. pod názvem MAF CZ 2022, která hodnotí možné scénáře vývoje elektroenergetického sektoru v ČR do roku 2040, přímo nestojí. Avšak jak jinak lze interpretovat sdělení této důležité společnosti spravující elektroenergetické sítě ČR, že v důsledků politických rozhodnutí EU i vlády ČR v závislosti na zelené ideologii Green Deal se už za dva roky stane naše republika silně závislá i na dovozu elektřiny, tedy kromě nedostatkového plynu a ropy. Přitom ještě loni se z Česka vyvezlo 13,5 TWh při celkové domácí čisté spotřebě 60,4 TWh. Podle ČEPS zůstává problémem, zda bude elektřina z plánovitě přebytkových zemí Německa a Francie skutečně exportována, tedy i k nám, nebo bude v případě přebytku využita v tamních zemích na výrobu vodíku.
Analýza ČEPS pracuje se čtyřmi scénáři: Respondentním, Konzervativním, Progresivním a nově také s Dekarbonizačním, protože Česko se připojilo k unijnímu závazku uhlíkové neutrality v roce 2050. Kromě vyhodnocení ukazatelů bezpečnosti dodávek elektřiny bere v úvahu environmentální a ekonomické dopady jednotlivých scénářů. Zjednodušeně řečeno, nejlépe na tom bude česká elektroenergetika ve všech směrech, a to dokonce i emisně, když si ponechá v Respondentní variantě co nejdelší energetické využití uhlí.
ČEPS z titulu své funkce zajišťovatele bezpečných dodávek elektřiny po celém Česku upozorňuje, že důsledkem dekarbonizace bude prodlužování doby, kdy nebude Česko mít čím pokrýt spotřebu elektřiny. V roce 2030 při nejtvrdším scénáři odchodu od uhlí a přechodu na přerušované solární či větrné zdroje (Dekarbonizační scénář) hrozí, že po 105 hodin nebude mít republika elektřinu vůbec k dispozici a v roce 2040 už zřejmě nebude odkud vzít elektřinu 1085 hodin v roce, tedy 12,4 % z celého času roku. A je logické, že tato energie bude chybět v zimní době, kdy dominantní solární i větrné zdroje dodávají minimum elektřiny, ale kdy je energie nejvíce potřeba.
Nejnákladnější složku po pokrytí spotřeby elektřiny ČR bude představovat import, který v roce 2035 v Dekarbonizačním scénáři má dosáhnout 23 % spotřeby ČR s cenou 11,5 Kč za kWh (dnes zastropována nákladně vládou na úrovni 6 Kč za kWh silové elektřiny). Přitom platná aktualizovaná Státní energetická koncepce považuje za maximální rizikovou hranici dovozu elektřiny 10% podíl. Jak ČEPS zdůrazňuje, ani přes obrovský uvažovaný růst tzv. obnovitelných zdrojů nebude ani v roce 2035 podíl OZE schopen uspokojit poptávku v zimě a vybilancovat výkonovou potřebu.
Zatímco Respondentní scénář rozvoje elektroenergetiky s využitím uhlí i po roce 2040 a s výstavbou dalšího jaderného bloku v Dukovanech s uvedením do provozu v roce 2036 dle ČEPS přijde české daňové poplatníky na 2,35 bilionů korun, nejzelenější Dekarbonizační scénář s masivní instalací nových solárních a větrných zdrojů bude stát 4,9 bilionu korun, což v cenách elektřiny samozřejmě zaplatí spotřebitelé, tedy domácnosti a firmy. A to ve státě, který nyní není schopen najít 20 miliard korun na dorovnání inflace v penzích a která se rychle blíží zákonné stopce pro podíl deficitu státních financí ve výši 55 % HDP.
pro udržení spolehlivosti dodávek elektřiny se ČR neobejde bez nových jaderných zdrojů
Analýza ČEPS ukazuje, že pro udržení bezpečnosti a spolehlivosti dodávek elektřiny se Česká republika v dlouhodobém horizontu neobejde bez výstavby dalších nových jaderných zdrojů, přičemž při dostavbě jediného nového bloku bude třeba zajistit prodloužení životnosti dosavadní JE Dukovany s výkonem 2000 MW i po dosud plánovaném skončení jejich šedesátileté životnosti (4 bloky, každý s výkonem 440 MW, byly zprovozněny v letech 1985 až 1987.) Jak známo, současná vláda zatím uvažuje o výstavbě celkem 4 velkých 1200MW bloků v Dukovanech a Temelíně a o využití malých modulárních reaktorů. Ty ovšem všechny nebudou v optimálním případě do provozu uvedeny dříve než v polovině století.
ČEPS také upozornil, že vláda ČR musí zajistit, aby měla republika zavedené tzv. kapacitní mechanismy. ČEPS si tak mimo trh musí objednat flexibilní zdroje, jejichž majitelé a provozovatelé dostávají peníze za to, že jsou v pohotovosti a dodávají v požadované době špičkové poptávky chybějící výkon. Obvykle se náklady na tyto kapacitní záložní zdroje šplhají na roveň toho, jako by dodávaly elektřinu kontinuálně. V analýze ČEPS se počítá s tím, že klíčovým kapacitním zdrojem bude zdvojnásobení současného výkonu elektráren na zemní plyn bezmála na 4000 MW. Je nutno poznamenat, že tento plyn bude zřejmě k dispozici jen v podobě zámořských dodávek daleko dražšího LNG, pokud na Česko při rostoucí poptávce sousedního Německa vůbec zbyde.
Stále větší zapojováním přerušovaných zdrojů energie si vyžádá obrovský růst nákladů v podstatě na zdvojení současné elektroenergetické sítě v zemi. To si podle analýzy ČEPS vyžádá v letech 2022 až 2030 u všech distributorů celkovou investici 319,3 miliardy korun. Tyto náklady se logicky promítnou do významného růstu složky ceny elektřiny na řízení a správu sítě, stejně jako lze očekávat růst položek za podporu obnovitelných zdrojů (POZE) a nově za kapacitní záložní zdroje. Očividně tak budoucí cena elektřiny dále významně poroste, navzdory deklaracím ideologických stoupenců tzv. obnovitelných zdrojů.
Avšak ani tato opatření na straně výroby a dovozu elektřiny podle ČEPS nebudou stačit. Bude muset nastoupit systém tzv. odezvy na straně poptávky, která v ČR dosud neexistuje. Spotřebitelé při tomto systému regulace dobrovolně a plánovaně omezí svou spotřebu elektřiny a dostanou za to zaplaceno. Jinými slovy, podniky i domácnosti se dobrovolně v době uvažovaných špiček omezí. Připomeňme, že například v Německu se nyní vede debata, zda a jak bude mít v době energetické krize v síti její správce právo omezit či dokonce zastavit provoz tepelných čerpadel a nabíjení elektromobilů. Zde je třeba dodat, že i oficiální dokumenty Evropské komise počítají s tím, že baterie soukromých elektrických aut mají tzv. zpětným nabíjením řešit až 20 % očekávaného deficitu elektřiny v síti.
Analýza ČEPS přitom s ohledem na plánovaný „zelený“ přechod na statisíce nových tepelných čerpadel a elektromobilů počítá relativně jen s mírným růstem spotřeby elektřiny. Přitom má na využití elektřiny přejít i výroba oceli na severní Moravě. Dalším tématem je skutečně fyzicky i cenově dostupná náhrada centrálního vytápění 1,5 milionu českých domácností a tisíce firem energií z uhlí.
Petr Hladík, který bude prezidentem republiky zřejmě jmenován novým ministrem životního prostředí 10. března, v nedávném interview jasně deklaroval, že Česko skoncuje s energetickým využívání uhlí do roku 2033. Totéž si klade za cíl i vládní prohlášení. To vše je pro Česko jako zemi s nejvyšším podílem průmyslu na tvorbě HDP velmi špatná zpráva. Deficit státního rozpočtu má v letošním roce dosáhnout 295 miliard korun. Nikoli náhodou je to podle ekonomických analytiků zřejmě totožná částka, kterou letos vláda ČR zadotuje ceny elektřiny, aby úplně nezničily ekonomiku domácností a zejména českých firem. V této částce jsou také obsaženy dosud nevyčíslené náklady na kompenzace ztrát obchodníků s elektřinou nad stanovené stropy.
Tyhle prostředky by se ale daly bezesporu ušetřit, kdyby vláda ČR dokázala řešit příčiny, a ne pouze následky energetické krize. Ta spočívá v tupé a dokonce stále urychlované celoevropské aplikaci zelené ideologie a s ní i neúnosných cen energie v důsledku vypínání uhelných zdrojů. Místo aby vláda vsadila na národní levný energetický mix bezpečné, stabilní a cenově dostupné elektřiny z uhlí a jádra. Pak bychom nemuseli být svědky nedůstojného politického hašteření v parlamentu kolem inflačního dorovnání výše důchodů. Protože podvázání cen energie by rychle zkrotilo také inflaci.
Nevyřčenou otázkou kvalitní analýzy ČEPS je, zda při těchto obrovských nákladech na zelenou tranzici bude česká ekonomika generovat dostatek prostředků mj. na výstavbu nové flotily jaderných reaktorů. Cílem zelených lobbistů je popřít potřebu výstavby těchto zdrojů, komplikované vysokými požadavky na bezpečnost. Postup zelených lobbistů a ideologů je průhledný, protože moderní jaderné zdroje svou efektivitou a vysokou návratností s osmdesátiletou životností zcela deklasují slepou sázku na dotované nestabilní zdroje. Je to jednoduché a prosté: přejít v polovině století v našem mixu většinově na jadernou energetiku nedokážeme bez dalšího ekonomického využívání uhlí . Z důvodu obřích nákladů na zelenou tranzici a nedostatku financí. Zprovoznění jaderné energetiky by zastavení energetického využívání uhlí opravňovalo, a tedy i umožňovalo efektivně splnit dekarbonizační cíle Česka i EU. S ministry jako pánové Petr Hladík a Jozef Síkela nás ovšem nutně musí přepadat skepse, zda si to je současná vláda schopna vůbec uvědomit.
