Šňupu, šňupeš, šňupeme. Až by jeden radši volil třeba v Německu
Pro bulvár a média vůbec je boj politiků před volbami do europarlamentu úplné pošušňáníčko. Ale co liberální či konzervativní volič?
Ani v české politice se soupeři nikdy moc nešetřili. Způsob, jak především Václav Klaus dával v 90. letech najevo pohrdání některými oponenty, a jak většinou místo vyrovnání se s argumentem zaútočil na jeho autora, se dnes jeví jako hra pro dětské diváky. V politice jsou stále běžnější agresivní osobní útoky, slova jako „ožrala“, „zloděj,“ dokonce „zloděj zlodějská“ a občas i vulgarity.
Takže poté, co se provalil více než rok starý nález papírku se zbytky kokainu na sněmovní toaletě, se logicky rozjela další část show ze soutěže: „Kdo to lépe zneužije.“ Protože ale nejsou důkazy, ani náznakem nález na nikoho nemíří, je to trochu slabota. Tedy na dnešní poměry. Snad jen Babišův výkřik na adresu šéfa Pirátů Ivana Bartoše, že je „symbolem šňupání“ snese kritéria kvalitní řachandy.
Lidstvo je drogami přímo prolezlé, pokud za ně budeme považovat alkohol, tabák a to, co nazýváme drogami nelegálními. Lidé vždy hledali způsob, jak si ulevit od bolesti, stresu a únavy, jak se stimulovat nebo jak si odskočit na chvíli do ráje, když toho na ně bylo moc. Zatímco někteří by alkohol nejraději úplně vymýtili, podle mě se to nemůže podařit. Anebo se lidé přesměrují jinam, třeba k počítačovým hrám a jiným nebezpečným poživatinám. Což už se děje.
Tady jsme možná u té legalizace. Spadnout do heroinu, opakovaného užívání kokainu a podobně určitě není fajn. Stejně jako začít chlastat přes míru, což se v české společnosti děje velmi masivně, a ještě jsme na to hrdí.
Lidstvo je drogami přímo prolezlé
Donedávna se říkalo, že takzvané tvrdé drogy u nás nejsou, protože jsou moc drahé. Zaprvé mám o tom své pochybnosti. Protože ono těch bohatých taky není málo. Za druhé to otevírá prostor něčemu ještě mnohem horšímu, což jsou levnější syntetické náhražky. Nebo dokonce léky, které je třeba užívat v přesném dávkování a pod lékařským dohledem. U obou skupin totiž hrozí předávkování mnohem víc a při mnohem menším překročení určitého množství než u těch drahých čistý drog. Příkladem poslední doby je lék proti bolesti Fentanyl který má oběti už i v České republice.
Kokain je drogou zvyšující výkon. Podle encyklopedií na něm nevzniká fyzická závislost, ale psychická ano. Prý se objevuje třeba mezi vrcholovými manažery, pracujícími třeba 16 až 18 hodin denně. Prostě jako stimulant. O alternativách se pak vedou přímo legendy v souvislosti s některými lékaři. Třeba těmi, co slouží víkendové šichty v nemocnicích.
Matej Hollan, ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb se nechal slyšet v tom duchu, že ve sněmovně se šňupe po kilech. Ta kila asi překvapí i otrlého pozorovatele. Ale těžko věřit, že sem tam se něco neobjeví. Máme hledat, kdo to byl a vyloučit ho z lidského společenství?
Kdysi se říkala taková hádanka. Chtěli byste radši politika, který denně vypil čtvrt láhve whiskey, dvakrát ho vyhodili z práce, na univerzitě kouřil opium a urážel své názorové oponenty? Nebo toho, který denně vypije několik Manhattanů (prý až deset!), dlouhodobě je své ženě nevěrný se sekretářkou a stýká se s pochybnými podnikateli? Anebo abstinenta, vegetariána, celý život věrného jedné ženě? Prvním je samozřejmě Winston Churchil, druhým Franklin D. Roosevelt a třetím Adolf Hitler.
Šňupat je nezdravé a může vést člověka až k tomu, že už je jen něčí panenkou (kdysi se závislým lidem říkalo hadrák). Ale téma kolem nalezeného papírku je falešné. Spíš bychom měli zkoumat hodnoty politiků a jejich názory. Zatímco v Německu se hlásí CDU/CSU ke konzervatismu, zelení ke Green Dealu a tak bychom mohli pokračovat… v Nizozemsku stojí na jedné straně vítěz voleb Geert Wilders, který se jasně vymezil k řadě evropských trendů, ale už na rozdíl od dřívějška nezpochybňuje setrvání v Evropské unii, a na druhé symbol Green Dealu Frans Timmermans… u nás máme na jedné straně ty, kteří jsou tak nějak proti všemu, a na druhé kandidátky, kde se postoj k nejžhavějším otázkám současnosti dělí i uvnitř samotných partají.
Liberální či konzervativní volič, kterých chce ochranu přírody a klimatu, ale ne slepou víru, o které se nesmí diskutovat… který chce rovnoprávnost všech lidí, ale ne motat dětem hlavy, že nemají doma tatínka a maminku, ale rodiče 1 a rodiče 2…, co je pro ochranu spotřebitele a dostupné zdravotnictví, ale ne proti podnikání… koho štve snaha Evropské unie říkat nám, co máme dělat a co si u toho máme myslet, ale nechce pryč z ní a už vůbec ne do Ruska… hledá fakt těžko.
Až si může říct, že o osudu této země z hlediska europarlamentu se bude stejně nakonec rozhodovat v těch zemích, které tam vysílají nejvíc zástupců. V Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Polsku… a že by snad nejradši volil tam. Smutné. A kokain s tím nemá nic společného. Protože poslance Bundestagu z toho šňupání média podezřívají také.
