V Německu se probouzí konzervatismus. Týká se nás víc než nějaké ministerstvo

Šéf CDU Friedrich Merz na letošním kongresu evropské EPP v Bukurešti. Foto: European People’s Party na Wikimedia, licence: CC BY 2.0 Deed

Zatímco u nás se bavíme neschopností obsadit jedno ministerstvo, v Německu se možná schyluje k obratu, který ovlivní celou Evropu.

„Jsme opět konzervativní stranou,“ zaznělo na sjezdu křesťanských demokratů – CDU. Ta je v koalici s CSU favoritem příštích voleb. Přičemž Německo je evropským hegemonem, má velké slovo v Radě Evropy a obsadí 96 křesel v 720členném Evropské parlamentu. Může se to zdát málo, ale třeba s Francií dohromady už ovládá celou čtvrtinu. O něco méně silné koalice může vytvořit se Španělskem, Itálií či Polskem.

Snížit daně, zpřísnit vyplácení dávek

Samozřejmě, slova zní a praxe běží. Řečí o konzervatismu už jsme slyšeli… jenže CDU to zřejmě myslí vážně. V novém programu například chce výrazně zpřísnit podmínky pro vyplácení sociálních dávek. Doslova se hovoří o „Agendě pro pracovité“.  V únoru také skupina poslanců Bundestagu vedená staronovým šéfem strany Friedrichem Merzem navrhla snížení odvodů na sociální zabezpečení a celkové snížení daní i regulace.

„Tohle už opravdu není střed Angely Merkelové,“ napsal v té době web Foreign Policy. Své předchůdkyni totiž nynější šéf vyčítá, že stranu dovedla natolik do středu, že je těžké ji rozeznat od ostatního mainstreamu. Ovšem migrační krize a ekonomický marasmus přivedly vládu semaforové koalice k minimální podpoře občanů a koalici CDU-CSU do čela voličských preferencí.

tohle už opravdu není střed Angely Merkelové

Merz nyní říká, že musí oslovit nejen tradiční voliče, ale i ty nerozhodnuté. Mluví přitom o nutnosti posílení geopolitické schopnosti jednat navenek. Nikoliv Evropské unie, ale Německa! Zároveň také, že „… každý, kdo žije zde v Německu, musí přijmout naše pravidla a bez jakýchkoliv „kdyby“ nebo „ale“…“ Pro tyto postoje mu je často kritiky vyčítáno, že je blízko AfD. Jenže ta v preferencích začíná ztrácet, ať už pro některé výroky nebo podezření na financování z Ruska.

Vypadá to nadějně pro evropské konzervativce i ekonomické liberály. Zvlášť když si uvědomíme, že Německo nakonec tak nějak potichu tolerovalo jádro a podpořilo měkčí verzi Euro 7. Jenže je tu jedna záležitost, která se jmenuje Ursula von Leyen.

Po volbách do Evropského parlamentu dojde na nový návrh Evropské komise a jejího schválení parlamentem. Současná šéfka, která chce pokračovat, není členkou žádné strany vládní koalice. Přitom složení komise navrhuje rada, která reprezentuje vlády. Je právě členkou CDU. A zdá se, že i když ztělesňuje pravý opak toho, co její mateřská strana hlásá (na podzim se nechala slyšet, že je třeba nových, vyšších daní), asi má stále její podporu.

Web Euractiv totiž napsal, že podle vedoucího delegace strany v EP Daniela Casparyho chce CSU na její podpoře spolupracovat spíše s levicovými než pravicovými stranami. No, ono je otázkou, s kým bude spolupracovat po domácích volbách, pokud je vyhraje a bude se chtít vyhnout partnerství s AfD.

Je otázkou, co nynější šéfka komise, pokud by svůj mandát obhájila, bude napříště konat. Neboť její dosavadní tlak na silnější regulaci asi nepůjde panu Merzovi pod nos. Na druhou stranu je otázkou, zda tento politik ukočíruje složité předivo politiky v roli – dejme tomu – budoucího kancléře. Neboť druhou věcí, kterou mu kritici vyčítají, je, že nikdy nebyl jinde než v opozici.

Každopádně je vidět, že v Německu se něco děje. Vzhledem k jeho pozici v Evropské unii i pozici nejsilnější evropské ekonomiky, zajišťující největší díl českého exportu, se to bude sakra dotýkat i nás. Až se člověk diví, že ten stranický sjezd se tu mnohými vnímá jako folklór.