Deficitní německý státní rozpočet vystavil stopku 24 let trvající podpoře výroby elektřiny ze solárních a větrných zdrojů v podobě garantovaných výkupních cen na 20 let. Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.
Inflace v červnu byla dvouprocentní, ale podle Eurostatu 2,5 procenta. Český statistický úřad míru inflace snižuje pomocí finty zvané "imputované nájemné". Na vlastní peněženku ucítíme mnohem rychlejší znehodnocování kupní síly české koruny.
Odchod Jindřicha Vobořila trošku připomíná i případ zmocněnce pro jádro Jaroslava Míla. V obou případech totiž přišel zánik dané pozice.
Začala sezóna hotovostních plateb. Vysoké poplatky kartovým společnostem za každou transakci jsou jedním důvodem, proč hostinští karty odmítají. Tím dalším a ne menším jsou existenční problémy hostinských.
V televizích i kinech mají převahu americké filmy. Hovoří se o amerikanizaci filmu, případně kultury či života vůbec. Nic nového pod sluncem. Americká produkce jen slaví svůj už třetí návrat do Evropy.
Leckdo už má všech nařízení, co smí, nesmí a má dělat, plné zuby. I proto může být lecjaká dobře míněná aktivita kontraproduktivní.
Firmy o zdraví svých zaměstnanců pečovaly dobrovolně a rády. Vláda jim to od letoška dodanila a nyní plánuje, že jim to nařídí zákonem. Proti návrhu jsou nejen zaměstnavatelé, ale i Nejvyšší soud.
Le Penovská partaj Francii neovládne. Je ale levice lepší? Navíc nemá nikdo většinu a na spolupráci to nevypadá.
Nový úřad pro pravdu se jmenuje Rada vlády pro paměťovou agendu. Zaměří se, mimo jiné, na posilování občanské odolnosti v reakci na hybridní a revizionistické zneužití historie, píše se prozatím v návrhu vládního usnesení. Bude se to týkat také "revize" vědeckých hypotéz?
Nový britský premiér Keir Starmer je především odhodlaný renovovat zemi, odstranit "konzervativní chaos". Jak to chce udělat, když státní dluh dosahuje 98 % HDP a Labouristé mají dodržovat "skalní fiskální disciplínu", premiér ani nenaznačuje. Po volbách je stále více otázek než odpovědí.
Z některých vět koordinátora strategické komunikace mrazí. Možná jde ale spíš o nešikovnost, v lecčems působí docela rozumně.
Pokud se ukáže, že politická dynamika posledního roku v Německu, Francii, Itálii, Španělsku, Nizozemsku, Rakousku a jinde v Evropě je počátkem širší a strukturálnější politické změny, pak i Leyenová se svou Komisí i Rada Evropy budou nuceny zelenou politiku změnit.