Tusk už otáčí kormidlo polské politiky. Do EU

Meeting s Donaldem Tuskem ve měste Ustroň během letošní kamapně. Foto: Silar, CC BY-SA 4.0 , via Wikimedia Commons

„Polsko je zpět,“ řekl podle webu Interia Donald Tusk, když přijel do Bruselu na schůzku Evropské komise se „západem Balkánu.“

Jsou to jen tři dny, co se potvrdilo, že vláda premiéra Mateusze Morawieckého (PiS) nezíská důvěru Sejmu a v čele státu stanul Donald Tusk. A hned vzápětí vydal několik prohlášení, která souzní s očekávanými změnami.

Například ve vztahu k Ukrajině se Polsko postavilo do čela podpory. Letos ale zničehožnic oznámil premiér Morawiecky, že se teď potřebuje vyzbrojit samo a přestává obráncům dodávat zbraně. Následně se strhlo několik slovních přestřelek mezi polskými politiky a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenskym jak kvůli tomuto postoji, tak kvůli obilné válce, která se mezi oběma zeměmi strhla.

V září se dokonce kyjevský vůdce zastavil ve Varšavě, aby vyznamenal dva dobrovolníky, pracující na humanitární pomoci napadené země. Ale nesetkal se s žádným z polských politiků. Prý na to nebyl čas. Na Valném shromáždění OSN mimo jiné prohlásil, že někteří „přátelé v Evropě“ hrají politické divadlo.

Tuskova slova zní ale jednoznačně. „Společně musíme přesvědčit některé členské státy, že nejdůležitějším úkolem Evropy je podpora Ukrajiny,“ oznámil podle Interia. A dodal, že se pokusí najít klíč, aby přesvědčil Vitkora Orbana. Při té příležitosti si podle polského webu také trochu postěžoval: „Jako předseda Evropské rady jsem měl pověst posedlého Ruskem. Nejsem spokojen s tím, že jsem měl tehdy pravdu (…). Trochu mě mrzí, že se nic nezměnilo, situace je ještě horší, zvlášť když se bavíme o Ukrajině a ruské agresi.“

Jedna věc je, jak se kdo dívá na vpád Ruska na Ukrajinou. Druhá, jak vidí vnitropolitické počínání předchozí a nynější vlády. A třetí, jak se jeví postoj Polska k Evropské unii.

To první nechme stranou, většina západního světa stále vidí Ukrajinu jako napadenou zemi a není moc důvodů na tom něco měnit. Přes všechny korupční skandály ve vedení země, které samozřejmě otvírají otázku, co s tím po válce. Ale zatím tu válka je.

U druhé jen těžko pominout, že předchozí kabinet si osedlal jak soudní systém, tak veřejnoprávní média. Pokud s tím současná vláda něco udělá, a ještě s nelidským přístupem k interrupcím, tak fajn. Aspoň k něčemu ta změna bude. Snad se celkově změní atmosféra permanentního boje, kdy spolu otevřeně válčí dokonce i osoby z čela centrální banky.

Ale pak je tu ta třetí věc. Evropská unie vcelku oprávněně dlouhodobě kritizuje Polsko za reformu soudního systému, která jej podřídila politikům. Polsko jí zase napadlo za nesmyslný systém emisních povolenek a také se odmítá dál podřizovat smlouvám s Pfizerem, vnuceným celé unii centrálně. Letos na konci srpna zažalovalo mj. zákaz spalovacích motorů v autech a další ekologická nařízení. Ovšem už byla slyšet slova, že žaloby vezme nová vláda zpět.

Stejně tak se ještě před nástupem do úřadu nechala slyšet nová ministryně pro životní prostřední, že urychlí dekarbonizaci. Jednoznačně zrychlí odklon od uhlí, do roku 2040 se ho chce zbavit zcela. V tom jde jednoznačně proti dosavadní zdrženlivé politice předchozí vlády, která je sice kritizovaná za porušování demokracie (oprávněně), ale zároveň velmi respektovaná za ekonomickou politiku.

Na fotkách z Bruselu vítá šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen Donalda Tuska s rozzářeným úsměvem a rukou na jeho paži. Jako když se zlobivé dítě dobrovolně vrací napravené do lůna rodné strany. Stojí za to se na článek podívat.

Teď už jen chybí, aby země zaplatila za vakcíny od Pfizeru, který ji začátkem měsíce zažaloval, a bude vše odpuštěno. Předmětem žaloby je nepřevzetí a nezaplacení dodávek. Je pravda, že v tomto případě prostě stát neplní dohodu. Že všechno kolem dodávek vakcín smrdí nemorálností, žalobami (naposledy od státu Texas právě na Pfizer ohledně nepravdivých informací o účinnosti) a vyšetřování pro podezření z korupce, je věc jiná.

Další stání u soudu má proběhnout v lednu. Pokud nové vedení státu uzná, že vše zaplatí, odebere a vyleje (snad ne přes hranice), určitě ho čeká pochvala a podrbání za ušima. A evropské konzervativce i liberály možná hořká chuť na patře.