Rusko možná vydrží víc, než si myslíme, možná taky ne
Kdepak Luhansk a Doněck. Ruská a běloruská vojska zahájila velkou ofenzívu proti celé Ukrajině. Nestačíme se divit. Jak píše Erik Best ve svém webu Final Word, zdůvodnění Putinem je „nejděsivější“ částí jeho válečného projevu. Je to prý „…ochrana lidí, kteří jsou po dobu osmi let vystaveni zneužívání a genocidě ze strany kyjevského režimu. Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny a o postavení před soud těch, kteří se dopustili četných krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, včetně občanů Ruské federace.“ Best k tomu dodává: „Putin se zjevně snaží tyto lidi zastrašit, možná dokonce přimět k odchodu do exilu. Český stát by nyní pravděpodobně měl soustředit své humanitární úsilí na pomoc právě těmto osobám.“
Západ už celý týden řeší zásadní problém: jak je možné Putinovu akci zastavit jinak, než vojenským protiúderem (neboť ten fakticky nepřichází v úvahu)? Říká se, že na válku jsou zapotřebí tři věci. Za prvé peníze, za druhé peníze, za třetí peníze. Komentátor Jan Macháček ve středečních Lidových novinách cituje ze zahraničního tisku informace, které naznačují, že Rusko peníze má. Jeho devizové rezervy jsou nyní páté největší na světě a díky cenám energetických surovin rostou. Ruský dluh je šestý nejnižší a ze stejného důvodu klesá. Dodatečné příjmy, které export drahého plynu a ropy Rusku skýtají, se ukládají do zvláštního fondu, z něhož může ruská vláda financovat sociální výdaje. „Kdyby Rusko zastavilo veškeré dodávky plynu pro celou Evropu, vydrží dva roky bez toho, že by pocítilo akutní finanční problémy,“ shrnuje Jan Macháček a cituje ruského velvyslance ve Švédsku: „Odpusťte mi vulgarismus, ale na západní sankce se můžeme vysrat.“
Západní státy se na to ale neto. Už týden se dohadují, jaké sankce, jak rozsáhlé a jak škodlivé (pro Rusko i pro sankcionáře) přijmou a jak rychle budou zavedeny. Je potěšitelné, že s intenzitou ruského útoku roste i odhodlání zavést taková protiopatření, která Rusku skutečně ublíží.
„Evropa má proti Rusku velmi silnou zbraň – silnější, než si většina lidí uvědomuje,“ vysvětluje Markéta Šichtařová, ředitelka poradenské společnosti Next Finance. „Systém SWIFT je mezinárodní platební systém, který ve své podstatě nemá v rozvinutém světě konkurenta. Třetí země si sice vyvinuly své vlastní platební systémy, ale je to asi jako porovnávat dosah Facebooku versus ruské sítě VKontaktě. Kdykoliv jste převáděli jakoukoliv platbu do zahraničí, potřebovali jste k tomu tzv. BIC – tedy kód, který jednoznačně identifikuje banku v mezinárodním platebním styku. Na to se pak váže tzv. IBAN, tedy mezinárodní formát čísla účtu, který v sobě má už BIC zakomponován. Účty v této mezinárodní bankovní korespondenční síti se dělí na nostro účty a loro účty. Nostro účet je účet vaší obchodní banky v zahraniční obchodní bance, loro je účet cizí banky ve vaší bance.“
Aktuálně se v Evropě uvažuje o tom, že by Rusko mohlo být coby forma sankce od SWIFTu odpojeno. Co by to znamenalo: Rusko by odpojením od SWIFTu bylo bankovně odříznuté od Evropy a USA. Bylo by schopno bankovně komunikovat pouze se zeměmi, se kterými začalo již v minulosti (prozíravě) vyvíjet svůj vlastní, konkurenční platební systém. Jednalo by se o země typu Čína a podobně. „Nebylo by možno provést jednu jedinou přímou obchodní operaci mezi jakoukoliv zemí Evropy a Ruskem. Znamenalo by to tedy fakticky zmrazení zahraničního obchodu. Nikoliv jen deklaratorní, ale úplné,“ zdůrazňuje M. Šichtařová. „Evropa kolem SWIFTu lavíruje. Zbraň je to extrémně silná, Rusko by začalo ekonomicky velmi rychle drasticky krvácet. Nedokázalo by z Evropy legálně dovézt jedinou komoditu, jedinou službu. Ale zrovna tak by krvácely i evropské podniky s Ruskem obchodující. Nebylo by výjimky, žádná služba by legálně nemohla být proplacena, pokud by se transfer neprovedl přes nějakou třetí zemi, která má s Ruskem duální systém. Politici tedy váhají, a jak je známe, patrně k použití této zbraně nepřistoupí. Raději budou vyprávět v televizi, že se musíme semknout.“
Tento poslední závěr Makréty Šichtařové je velmi skeptický. Ale faktem je, že Putina něco muselo vylekat, když ve čtvrtek sezval na konferenci kapitány ruského průmyslu, tedy největší podnikatele ve své zemi, aby jim vysvětlil, že loajalita s „jeho“ válkou je teď to nejdůležitější. Rusku hrozila vážná bezpečnostní rizika, prohlásil Putin, a proto „…nezbyly žádné šance pro jiný postup /…/ Chtěl bych se na vás (podnikatele) obrátit s výzvou, abyste přistupovali s pochopením k tomu, co se děje, a solidárně spolupracovali s vládou při hledání nástrojů, které by podpořily výrobu, ekonomiku, pracovní místa, ale přitom by vycházely ze skutečnosti, jak se vytváří,“ odvysílala provládní televize Rossia 24 projev Putina v reportáži z konference.
A faktem také je, že s rostoucí drzostí, lživostí a vojenskou agresivitou Ruska roste i odhodlání západu nejtěžší kalibr v sankcích použít. „V tuto chvíli si troufám tvrdit, že maglajz, který zavládl na světových finančních trzích, snad ještě víc reaguje na tuto zprávu než na samotnou válku jako takovou,“ hodnotí M. Šichtařová. „Finanční trh již alespoň částečně zrcadlí tu pro něj nejhorší možnou variantu. Tedy odpojení SWIFTu. Proto ropa překračuje 100 dolarů za barel. Akcie prudce padají. V jednotlivých evropských zemích nejsou výjimkou i dvouciferné jednodenní propady. Ruské akcie prožívají vůbec nejhorší den v historii, čísla ještě nemá smysl uvádět, protože se obchodování v podstatě zhroutilo. Ano – odpojení SWIFTu by ruskou ekonomiku velmi úspěšně potopilo, a akcioví hráči si to moc dobře uvědomují.“
Naši skepsi si naopak vysloužila dopadová studie Evropské komise, ohlášená Ursulou von der Leyenovou, podle které úplné ukončení dovozu ropy a plynu z Ruska západní Evropa zvládne – po zbytek této zimy, dodává. Je možné, že podobně, jako se Putin lísá ke svým oligarchům, musí EK uklidnit zase své podnikatele a občany. Odborníci na energetiku většinou tvrdí, že je to nesmyslný závěr (za mnohé např. Jiří Gavor).
Než začnete žehrat na na lživou propagandu, stejnou na obou stranách, zkuste si uvědomit, že Putin ji používá k obhajobě a podpoře útoku, agrese a rozpínavosti, jejichž jediným účelem je zvýšení vlastní mocnosti. Západ ke své obraně. Nyní velmi naléhavé, bez ohledu na to, jaké v uplynulých letech v politice vůči Rusku napáchal hlouposti.
Nahlédněme ještě do dnešního komentáře Matyáše Zrna: „Při ohrožení státu se dostaneme na dřeň – až k tomu, kvůli čemu státy vznikly a kvůli čemu existují. Není to totiž důchodový systém ani zdravotnická péče nebo sociální spravedlnost. Je to obrana. A obrana musí být věcí navýsost pragmatickou. Při obraně musím volit nejvíc efektivní prostředky.“
