Pád emisních povolenek jen potvrzuje jejich nesmyslnost
Ceny emisních povolenek dál klesají hluboko pod svá děsivá maxima. To ale jen ukazuje na jejich nesmyslnost. Pro energii zůstávají zátěží.
Jestliže loni v březnu se cena vyšplhala na 97 eur za tunu, teď se pohybuje pod 60 eury a jen od konce loňského roku ztratila už okolo 28 procent. Pro energetiky to může být dobrá zpráva, i když lze asi s úspěchem předpokládat, že nenakupují ze dne na den. Tudíž pozitivní dopad do jejich nákladů bude asi omezený.
Rozhodně ale nejde o trvalé řešení vysokých cen typu: „No, už je to za námi.“ Nikdo totiž neví, co bude dál. Logicky by další pokles mohly zapříčinit krátkodobě především dvě věci. Tou první je klesající podíl výroby energie z fosilních zdrojů a celkový přechod průmyslu na zelenější fungování. Druhou pak ekonomická recese v Evropě a s ní související pokles poptávky po energii. Vlastně je tu ještě třetí možnost, a sice, že EU podobně jako v roce 2022 hodí na trh další balík, nebo že budou země uvolňovat něco ze svých rezerv. Dlouhodobě pak ještě může zapůsobit renesance jádra.
Další pokles cen může přinést i evropská recese
To první budou oslavovat příznivci Green Dealu a zarmoutí to naopak ty, kteří nevěří na energetickou budoucnost bez významného podílu neobčasných zdrojů. Druhé pak nepotěší snad nikoho, kdo si nelibuje v konjuktuře jakéhokoliv průšvihu. Bohužel, ta hrozba recese tu je a to poměrně velká.
Hlavně to celé ukazuje na nesmyslnost samotné konstrukce tohoto nástroje, který měl vést k ozelenění starého kontinentu. Na jedné straně přes tlak na producenty skleníkových plynů, na druhé vytvořením zdrojů na ekologické a sociálně zelené dotace. Kdyby je firmy kupovaly pouze od orgánů unie či států za cenu stanovenou s ohledem na cíle, ale také možnosti a ekonomickou únosnost, tak snad. Jenže cenu určuje trh.
Povolenky se jako volně obchodovatelný cenný papír staly předmětem spekulací. Velká část ceny, kterou platíme za energii, tak končí v rukou spekulantů. Což je asi v tomto případě označení na místě. U akciového trhu totiž platí, že sice většina lidí a institucí nakupuje akcie už dávno vydané, které nepřinášejí firmám nový kapitál. Ale pořád je to tak, že někde na začátku bylo jejich vydání právě pro získání nových prostředků na rozvoj a pořád na trhy nové emise přicházejí. Tedy, že to celé slouží alokaci kapitálu.
Akcie také mají svojí vnitřní hodnotu, byť při kolísání trhů se od nich ta tržní utrhuje. Ale pořád existují možnosti dividend, prodeje do rukou strategického investora, či podílu na likvidaci. Také třeba u komodit je nějaké dno ceny dané náklady a odhadnutelná poptávka. U povolenek je to jen sázka na něčí potřebu koupit si odpustek. A to, co teď vidíme, připomíná do jisté míry i prasknutí klasické tržní bubliny.
Aby to celé bylo ještě absurdnější, tak velká část – podle zprávy Evropského účetního dvora z roku 2020 to bylo dokonce 40 % – je přidělována bezplatně. Kus tedy zadarmo a kus se ziskem pro spekulanty, které zaplatíme v cenách energie.
Člověk by tak mohl škodolibě strouhat mrkvičku těm, co jsou teď ve ztrátě. Server JustETF nabízí porovnání výkonnosti některých ETF fondů, které do tohoto aktiva investují. Respektive do nějakého derivátu či indexu, protože v Evropě je zakládání ETF přímo na povolenky nemožné. Ze čtyř fondů najdeme výkonnost za období jednoho roku jen u dvou. V první případě je to -32,08 %, ve druhém -32,32 %. Plusová znaménka jsou jen u jediného, který ale sleduje index na uhlíkové povolenky v Kalifornii. Ty evropské producenty energií a průmyslových výrobků asi tolik nezajímají.
Nešťastné je, že do povolenek přes různé indexy a deriváty mohou investovat i drobní investoři. Doufejme, že nepodlehli marketingu a nesvěřili do nich peníze na penze. Sice je možné, že ceny na delším horizontu znova vyrostou. Ale protože povolenky jsou znakem doby a jejich význam může časem opadnout – třeba i z politického rozhodnutí, nedá se spoléhat na dlouhodobý růst cen jako u akcií.
A naopak, i dnes s relativně nízkými cenami ovlivňují náklady velké skupiny producentů energie a ti se zase nemohou spolehnout na to, že nízké ceny přetrvají. Nehledě na to, že zlevňovat se nikomu nechce. Je to spíš otázka pro experty na energetický trh, ale tolik asi víme, že ceny na spotovém trhu nemusí být stejné jako ty, za které producenti třeba už prodali ještě nevyrobené energie dopředu.
Zkrátka a dobře, čert nám byl tuhle pitomost dlužen.
