Chybí ještě peníze z helikoptér? Jen to ne

Státní rozpočet na příští rok má i po úpravách obsahovat schodek 390 miliard korun. Může to pomoct ekonomice, která sice roste, ale bojuje s řadou problémů? Spíš naopak.

Památník Franklina D. Roosevelta připomíná, že se zapsal do dějin nejen vstupem USA do 2. světové války, ale také bojem s krizí. Při ní v rámci programu New Deal rozdával lidem práci na veřejných zakázkách, platil ze státního rozpočtu mzdy v privátních firmách apod. Foto: Sonder Quest on Unsplash

Nejen telefonní hovor na vojně, ale i komentář musí být jasný a krátký. Takže se do něj zpravidla nevejde vše. Vraťme se k tomu, zda česká ekonomika potřebuje větší zadlužení a vyšší poptávku.

Dalo by se dodat, jak jí radí profesor Jan Švejnar. Ale je pravda, že on už to radil před pár týdny a také mluvil tak trochu o době největších restrikcí. Nicméně i o době po jejich uvolnění.

Keynes znovu na scéně

Zadlužování států bylo módou ve významné části 20. století. Pak přišla neoliberální ekonomie, aby se teď zase utrácelo. Vypadá to levicově, protože levice hlásala vyšší sociální dávky, důchody apod.

Avšak kořeny rozhazování jsou spíš v teorii Johna Maynarda Keynese, možná nejvlivnějšího ekonoma historie. Ten se zjevně jak čert kříže bál poklesu poptávky, který by podle něj vyvolal krizi (což má svou logiku). A hlásal, že je třeba, aby takový pokles vyrovnával stát. Což má taky svoji logiku, hlavně v době krizí či šoků. Ovšem už méně to funguje dlouhodobě.

Klasická ekonomická teorie současnosti dokonce tvrdí, že dlouhodobá expanzivní politika – ať již rozpočtová či měnová – k dlouhodobému růstu ekonomiky nevede. Mimo jiné proto, že dřív či později se podpora přeleje do růstu cen, který povede ke zvýšení úrokových sazeb a tak dále.

Hlavně to ale vede k dlouhodobému růstu dluhů, třeba jako v případě Řecka či Itálie, v minulosti Irska a dalších zemí. Jak nedávno poznamenal Jiří Jonáš (bankéř a svého času zástupce ČR v Mezinárodním měnovém fondu), Řecko přece už dávno zkrachovalo a nikdo nečeká, že své dluhy splatí. Zkrátka, z politicko-ekonomicko-mocenských důvodů to západní svět hraje na jeho udržení za cenu inflace – nejdřív aktiv a teď všeho. I když by Řecko vlastně mělo zavřít krám a věřitelům oznámit: „Je nám líto, ale pan feldkurát vám nic nedá.“

Uměl to i Jan Lucemburský

Samozřejmě zadlužování nemusí být jen o podporování poptávky. Když Karel IV. přijel do Prahy, údajně zjistil, že Pražský hrad je zastavený a musel požádat o nocleh měšťanstvo. Velká francouzská revoluce také začala snahou o odvrácení státního bankrotu.

Dnes ale může mít zadlužování plus mínus tři důvody: 1. navýšit tzv. sociální transfery (penze, dávky), ev. mzdy před volbami, 2. investovat (třeba do infrastruktury), 3. podpořit poptávku.

To první se děje opakovaně, akorát teď v mnohem masivnějším měřítku než v minulosti. Investice – no nejefektivnější jsou ty do školství a výzkumu. Školství má dostat malinko přidáno a výzkum… škoda mluvit. Pokud jde o poptávku – určitě to má smysl v krizích a problematických situacích.

Občas dokonce státy zvažují rozdávání peněz (USA to loni udělaly); existuje termín helicopter money, který znamená peníze obrazně řečeno rozhazované z helikoptér. Samozřejmě v krizích.

Keynesův nástup ke slávě je často spojován s tou velkou, která začala ve 30. letech a prezident Roosevelt na ní vyrukoval s programem New Deal. Jeho životopisci ovšem tvrdí, že keynesiánství odmítal a měl blíže k institucionalismům. Jejichž myšlenky se zase odrazily ve vzniku fašismu (to jen na okraj, aby bylo jasné, že když mají dvě zvířátka červenou prdelku, tak to neznamená, že jsou bratři).

průmysl vzrostl o 11 %, ale Automobilový kvůli čipům oslabil

Teď jsou ale hlavní problémy úplně jinde. V nedostatku surovin a subdodávek. Chřadne i export, který loni na podzim přinesl oživení. Také kvůli dodávkám. Produkce automobilového průmyslu meziročně poklesla o 0,8 %, když celkově průmyslová produkce vzrostla o 7 %.

Z makroekonomického hlediska je pak důležitá velikost tzv. produkční mezery. Ta porovnává skutečný produkt ekonomiky s jeho potenciálem. Podle aktuální analýzy České národní banky se tato mezera uzavírá. Což znamená, že další poptávka se bez rozšíření kapacit či obnovení subdodávek promítne jen do vyšších cen.

Kdepak, přes umělý růst domácí poptávky se ke světlejším zítřkům nedostaneme. K nárůstu zadlužení ano.