Zima kéž je mírná

Léto končí a říkám si, jak klidné letos bylo. Nejdříve trochu teplo, v srpnu docela zapršelo, covidová buzerace v tuzemsku celkem únosná. Já vím, bylo také tornádo a tak. Pomohli jsme, jak se dalo…

S přibývajícími roky si uvědomuji, jak neopakovatelné je každé léto, čím bylo zvláštní a jaký v sobě neslo symbol. U ostatních ročních období takový pocit nemám. (Tedy dnes už… na střední škole byla význačnější neopakovatelná jara.) Zejména zimy mi připadají tak nějak stejné. Snad je to tou temnotou, možná tím, že odpočítávám minuty do slunovratu a ještě úpěnlivěji po něm, jak se dny zase prodlužují, a to ostatní mi uniká.

Kéž by taková byla i zima letošní. Ale spíše to vypadá, že ne, že si ji budeme zatraceně pamatovat. Předně bude drahá. Stoupají ceny elektřiny, porostou i platby za teplo. Drahé je dříví a zdraží také uhlí pro ty, kdo si alespoň teplo vyrábějí sami doma.

V Německu i u nás se odstavují uhelné elektrárny, v Německu v příštím roce skončí i poslední jaderné. Náhrada za ně není. To je nejen důvod zdražování energie, ale také důvod k obavám, aby jí bylo dosti.

Gazprom snížil dodávky zemního plynu na polovinu sjednaných objemů. Někteří analytici chlácholí vysvětlením, že je to obchodní taktika, jak plyn později prodat dráže. Jiní tvrdí, že je to taktika, jak dokázat nezbytnost nového plynovodu Nord Stream 2. Německý soud minulý týden rozhodl, že podle tamních zákonů nesmí být Gazprom vlastníkem plynovodu. Tak jestli to není ten politický nátlak, ta energetická „zbraň“, po jejímž použití je Německo smluvně zavázáno přijmout celoevropská „opatření“?

Emisní povolenky vystoupaly na rekordní ceny přes 60 EUR za tunu vypuštěného oxidu uhličitého. Není to proto, že by vzrostly emise, ale proto, že je skupují finanční investoři. A také proto, že Evropská komise snížila jejich emisi (tedy těch povolenek).

 

Tak abychom se nedostali ještě při všem tom zdražování energie do nějakých vyšších regulačních stupňů odběru, neřku-li ke stupni absolutnímu, tedy do tmy a zimy.

Inflace u nás zůstane vysoká, celkem jistě kolem 4 procent. To rozpoutá vlnu stávek za zvýšení platů. V tom lepším případě, protože takové věci se týkají jednotlivých zaměstnavatelů, dají se dojednat a dojednané obratem zařídit. V horším případě nastanou stávky proti drahotě. A to už nebudou stávky, ale lidové bouře. V tom horším případě. Protože proti drahotě se toho moc udělat nedá a určitě ne hned. Velká nespokojenost nastane s výsledky říjnových voleb. Od nespokojenosti není k bouřím nikdy daleko.

Tak aspoň ať je ta zima mírná.