Veřejná doprava je pořád levná. Akorát děsně drahá
Zní to jako nesmysl. Ale hlavně MHD vychází ve srovnání s minulostí dobře. A přesto pro řadu lidí může její cena představovat problém.
Praha a Středočeský kraj budou zdražovat. Běžné papírové jízdenky dokonce o třetinu. Ekonomicky je takový krok v době, kdy proti minulosti razantně stouply náklady na energie i pracovní sílu, a tím i na všechno ostatní, nezpochybnitelný. Veřejná doprava bude vždy nějak dotovaná, ale měl by se na ní podílet i její uživatel.
Otázka zní, zda to dává smysl ve chvíli, kdy: 1. inflace stále škodí a řada lidí má hodně hluboko do kapsy a 2. stát i města chtějí dostat co nejvíce lidí do hromadné dopravy.
Je nepochybné, že inflace už není tam, kde před dvěma lety. Ale pořád to zkouší. Oficiální údaje drží dole, že energie po prvotním brutální ústřelu zlevnily. Drží se i pohonné hmoty (dokonce šly teď trochu dolů). Potraviny, a hlavně služby jsou ale pro leckoho noční můrou.
Cena jízdného v pražské MHD (ale i jiných), stejně jako v příměstské dopravě je přitom historicky pořád relativně slušná. Tedy ne, pokud jde o jednotlivé jízdné. Tady slavná jedna koruna, která v Praze, a nejen v ní platila neuvěřitelně dlouho, až do konce 80. let, nemá srovnání. Logicky by tak dnes podobná jízdenka musela stát řekněme 10 až 15 korun. Reálně jsme přitom – pokud vezmeme nejlevnější časové jízdné – nejméně na dvojnásobku. V Praze se už pod 30 korun nedostanete.
U měsíčních kuponů to už ale tak jednoznačné není. Jejich cena se pohybovala v desetikorunách. Zlevněné studentské jízdné stálo na měsíc 35 korun. Vypadá to super. Ale průměrná mzda v průmyslu (který jako zaměstnavatel dominoval) činila 3200 korun. Šlo tedy o více než jedno procento z ní.
Dnes by podobně musela stát měsíční studentská jízdenka v Praze 400 až 500 korun, podle toho, odkud dotyčný pochází. Jenže to stojí ta normální. Studenti si jezdí za 130 korun. Tedy z pohledu dnešních životních nákladů skoro zadarmo.
Přesto ceny veřejné dopravy mohou pro leckoho znamenat problém. Na kratší vzdálenosti už se dávno vyplatí jezdit autem. Což se netýká jen měst, ale i dopravy mezi nimi. Samozřejmě musíme vzít v úvahu amortizaci vozu. Trápit diesel s filtrem pevných částic na krátké jízdy není nejlepší. Benzínový, nebo chcete-li zážehový motor už to snáší lépe. Samozřejmě, čím starší, tím lepší. Elektromobil nebo hybrid už vůbec, pokud si majitel ohlídá nabíjení a nepřepíná za plného výkonu.
Druhou věcí je onen fakt, že mnohým zbývá na život po zaplacení daní a nákladů na bydlení stále méně peněz. Takže pak ta částka přes tři a zřejmě záhy čtyři tisíce ročně na „kupón“ není legrace. Stejně jako dát 40 korun třeba za dvě zastávky (představme si, že jede někdo někam na brigádu za tři stovky za hodinu. První skoro půlhodinu, aby dělal jen na pár minut v tramvaji).
Na kratší vzdálenosti se už dávno vyplatí jezdit autem
Pro hnidopichy, kteří by chtěli dělit 300 dvěma – existují taky daně. Ty v těch 80. letech dosahovaly maximálně 11 % u hrubého příjmu. Ovšem jen u toho nadprůměrného, sociální a zdravotní pojištění neexistovalo. Také náklady na bydlení byly úplně jinde.
Zkrátka a dobře, nelze vše porovnávat čísly. A z hlediska dlouhodobého řešení dopravy lze vidět zdražování třeba i jako tlak na to, aby lidé více jezdily auty. Jasně, že v Praze to znamená stání v kolonách a problémy s parkováním. Vedle těch, kteří je upřednostňují před MHD kvůli šosáctví či snobismu (nebo proto, že musí v autě ještě převážet něco dalšího), ale může přibývat i těch, kterým se to vyplatí. Na venkově to platí už dávno. Jet vlakem do vedlejší vesnice je prostě drahé. To asi není ten stav, ke kterému chce moderní stát směřovat. Nebo ano?