USA řeší dvojnásobný dluhový strop, a přesto jim investoři věří
Svět byznysu a ekonomiky dokáže být někdy paradoxní. Zatímco v ČR se bojíme nárazu na dluhovou brzdu ve výši 55 % HDP, Američani řeší, co s nárazem na zhruba 120 %. Přesto jsou jejich dluhopisy základem kapitálových trhů.
Nejsou jediní. Francie, Itálie, samozřejmě Řecko a další státy mají dluhy nad úrovní 100 HDP dlouhodobě. U Spojených států ale navíc funguje ten fenomén, že je všichni i přes toto masivní zadlužení považují za důvěryhodného a spolehlivého emitenta.
Už za mělkého totáče 80. let jsme se na VŠE učili, že USA jsou největším věřitelem, ale zároveň i dlužníkem na světě (zřejmě to bylo myšleno z vyspělých ekonomik). „V jejich případě prostě funguje víra, že jsou natolik ekonomicky silné, že to ufinancují,“ říkal nám tehdy kdosi z pedagogů.
A tak Česku hrozí světové ratingové agentury snížením úvěrové spolehlivosti z AA-, resp. Aa3 (čtvrtý nejvyšší stupeň), USA se hřejí u asi nejsledovanějšího hodnocení od STANDARD & POOR’S (S&P) na druhé nejvyšším (AA+), u MOODY’S a Fitch dokonce na nejvyšším, takzvaném „tříáčkovém“ stupni.
Pro srovnání – když investoři začali chtít u Itálie s dluhem na úrovni okolo 150 % HDP a ratingem těsně nad propadem do tzv. spekulativního pásma vyšší výnos než, řekněme, u dluhopisů německých, sešly se pomazané hlavy Evropské centrální banky nad úkolem, jak to s těmi německými srovnat.
Inu, jsou to paradoxy, pane Vaněk. Ale zpátky k Amíkům. Ten dluhový strop se u nich řeší opakovaně, a vždy je na Kongresu, aby limit povoleného zadlužování navýšil, nebo pozastavil jeho účinnost. Několikrát se tak již stalo, naposledy v roce 2021 zvýšil limit půjček o 2,5 bilionu dolarů.
Když má „opozice“ většinu
Jenže teď mají víc zákonodárců republikáni, kteří s Bidenem samozřejmě nekamarádí. Podobná situace vznikla už v roce 2011, kdy náraz na strop zahýbal s kapitálovými trhy (samozřejmě směrem dolů) a vedl k dočasnému snížení amerického ratingu od S&P.
Teď je prý vláda schopná pozastavením různých investic ustát situaci zhruba do léta, přestože na strop jako takový již narazila. Skutečné omezení nutných výdajů podle různých analytiků hrozí zhruba během podzimu.
7 nápadů, jak to celé obejít
Mezitím různé chytré mozky přemýšlejí, jak z toho ven, kdyby k dohodě nedošlo. Podle The Washington Post se nabízí nejméně sedm cest. Některé z nich znějí relativně rozumně, jako klasický finanční fígl. Třeba aby vláda vykoupila starší vlastní dluhopisy, které nesou nízkou úrokovou sazbu, a tudíž jsou teď levné. Stáhla by je z trhu a dluh tak snížila. Samozřejmě, že tato operace by něco stála, a nakonec by to musel stát zalepit novým dluhem. Ale díky těm nízkým cenám starých dluhopisů by to nebylo 1:1, poněvadž nakupovala levně. Získala by sice jen čas, ale i ten se někdy hodí.
Další už jsou poměrně divoké. Například aby ministerstvo financí nechalo vyrazit platinovou minci o hodnotě bilionu dolarů a donutilo Fed k jejímu přijetí. Prý mu to umožňuje zákon z roku 1997. Ministryni financí Janet L. Yellen (mimochodem bývalé šéfce Fedu) se to ale podle její reakce pro Wall Street Journal moc nelíbí.
Možností je i prohlásit dluhový strop za neslučitelný s dalšími zákony, především o výdajích, a tím pádem ho de facto ignorovat. Totéž by prý šlo udělat na základě 14. dodatku ústavy, který říká, že vládní dluhy se vždy musí splatit a basta fidli.
možností je i prohlásit dluhový strop za neslučitelný s dalšími zákony
V úvahu by připadal i odprodej majetku, konkrétně půdy. Pamatujete ještě, jak česká vláda přinutila Fond národního majetku zalepit díru v rozpočtu výnosy z privatizace? A jak se jeho šéf Tomáš Ježek rozčiloval, že mimořádné výnosy se nepatří rozpouštět do spotřeby? Měl pravdu předsedo, totiž předseda. Americká rada zní: prodejte a pak kupte zpět. No tak je to rozdíl, že.
Do té sedmičky návodů patří ještě žádost Fedu o „zálohu“ a vydání dluhopisů na věky věkův, u nichž by se splácely jen úroky a nikdy ne jistina. To by mě zajímalo, jak by se takový dluh účtoval. Třeba podle odhadu zániku světa?
Powell: Držme se svého kopyta
Jen tak mimochodem, tento měsíc šéf Fedu Jerome Powell pronesl ve Švédsku projev na téma „Nezávislost centrální banky a mandát – vyvíjející se názory“. V podstatě v něm řekl, že se centrální banka, tedy ta americká, má držet svého kopyta a nemíchat se do věcí, do kterých jí nic není. Nevím, co na to v ECB, kde chtějí řídit dokonce boj za klima, ale možná že to byl i vzkaz americké vládě. Kdo ví.
P.S. To všechno neznamená, že má Česká republika svůj dluh bez mrknutí oka zvyšovat. Naopak.
