Se sankcemi opatrně, aby ten plyn nepřestal

Pondělní schůzka ministrů energetiky (a průmyslu a klimatu) v Bruselu naznačila velkou snahu uskutečnit šestý balíček sankcí proti Rusku, jehož základní součástí je ukončení nákupu ruské ropy. Ale zároveň ukázala i nesouhlas některých členských států, což jsme ve Světě hospodářství předpokládali.

Ve věci ropného embarga (na dovoz) se na zadní postavilo Maďarsko. Další výhrady měly Rakousko, Slovensko, Španělsko a Itálie. V podstatě tento výčet odpovídá seznamu států nejvíce závislých na dodávkách energie z Ruska.

Ty silnější státy, kterým se už emancipace od Ruska daří, projevily určitou míru empatie. „Je třeba brát ohledy na ekonomické závislosti členských států,“ řekl německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck. Ale zároveň dodal: „Samozřejmě, že tím rozhodnutím uškodíme sami sobě, ale musíme to podstoupit. Je nemyslitelné, že sankce zůstanou bez následků na vlastní hospodářství a ceny.“

Ještě podivnější je to s plynem. U něj složitost vyplývá z jeho skupenství, a tedy možností dopravy odjinud. A také, samozřejmě, z míry závislosti jednotlivých členských států na dodávkách plynu z Ruska. Je to tak citlivá věc, že se na pondělním jednání otázka omezení jeho dovozu ani neotevřela.

Jednalo se jen o tom, jak za něj zaplatit. S pravidly eurounijních sankcí je to zapeklité. Dokud prý firmy platí za plyn v eurech, je to v pořádku. Jakmile ale převedou eura na rubly, je to porušení sankcí. Jeden by si myslel, že tady jde o nákup plynu a placení za něj, to že je myšleno jako podpora Putinova režimu. Ale ono ne, to jsou až ty rubly. Tak se čeká na podrobné vysvětlení Evropské komise, jak to s těmi sankcemi vlastně je. A je to s nimi jako s většinou restrikcí: EU se chytá do osidel vlastních regulí, které, když někoho poškozují více, než je zdrávo, se začnou obcházet a pak složitě řešit.

Když přestaneme nakupovat ropu, bude nám Rusko dál dodávat plyn? Ilustrační foto: Pixabay

Podobné je to s majetky ruských oligarchů. Česká republika již zmrazila majetky za miliardu korun. A co teď s nimi? Se zastavenými penězi problém není, s těmi prostě jejich vlastníci nemohou disponovat. Ale co s majetky hmotnými? S těmi jejich majitelé také disponovat nemohou, ale ten, kdo je obstavil, tedy český stát, se o ně musí starat, aby nezchátraly. Což český stát neumí a nechce. Ministr pro legislativu Michal Šalamoun je pověřen úkolem vykoumat, jak by bylo možné tyto majetky konfiskovat. „Půjde to, ale byl by k tomu potřeba ústavní zákon,“ prohlásil.

U nás je soukromý majetek chráněn velice přísně. Jeho vyvlastnění je možné jen ve veřejném zájmu a za náhradu. Anebo v případě, že majetek nějak souvisí s trestními činy páchanými jeho majiteli. Což se nyní prokázat prakticky nedá.

A teď trochu fantazie: Jak by takový ústavní zákon, pokud by byl formulován a pokud by byl navržen ke schválení, mohl vypadat? Byl by patrně velice hrbolatý, obecný a gumový. Asi by se v něm nesměl objevit výraz „občan Ruské federace“. A patrně by někdy v budoucnu se na něj mohl odvolat kdosi, kdo by se potřeboval zbavit svého konkurenta obchodního nebo politického. Zdali se tady zase nechytáme zbytečně do vlastních pastí? Michal Šalomoun naznačuje, že by v budoucnu český stát mohl čelit žalobám na navrácení zabaveného ruského majetku.

Že ruští oligarchové, přátelé Putinovi, mají zakázán vstup do evropských zemí, že jim nefungují platební karty, atd., prostě podobná šikana těch lidí není od věci. Prosím. Ale jak jejich zámeček na Riviéře nebo luxusní jachta může ovlivnit válku na Ukrajině?

Zkrátka, nic se nemá přehánět. Z pondělní schůzky ministrů energetiky členských zemí ne zcela jasně, totiž celkem nesměle, vyplynul závěr, že by se na embarga dovozu ropy z Ruska mohlo určit nějaké přechodné období, které by nejsilněji dotčeným členským státům dalo prostor celou záležitost nějak rozumně technicky, ekonomicky a sociálně zvládnout. Sedmadvacet členských zemí o energetických sankcích pravděpodobně začne jednat dnes, ale může trvat několik dní, než opatření vstoupí v platnost.

S plynem to bude citlivější problém než s ropou. Komentátor Lidových novin Zbyněk Petráček ve své poznámce k tématu nasazuje vtipnou, nepříjemně štiplavou pointu: „Myslí si někdo vážně, že by embargo na ruskou ropu nemělo žádný vliv na proudění ruského plynu v potrubí?“