Otřásá se úplně všechno. Z USA se line strach i z měnových válek

Foto: Jp Valery na Unsplash

Další nevybíravý útok z nové americké administrativy míří na centrální banku. Vyvolává tlak na dolar a obavu z měnových válek.

Je to takový evergreen, že čas od času politici označí za viníka hospodářských problémů centrální bankéře. V eurozóně se to moc neděje. Sazby totiž ECB držela až do inflační postcovidové doby nízko, přičemž ani poté nešla zdaleka tak vysoko jako třeba ČNB. Navíc v tomto prostoru platí, že instituce se navzájem nekritizují.

Například Václav Klaus ale dodneška označuje právě českou centrální banku za hlavního viníka potíží, které vedly k pádu jeho vlády v roce 1997. Také Miloš Zeman volal po tom, aby mu bankovní rada vycházela vstříc. Dokonce se tehdy vláda obrátila na Ústavní soud se snahou negovat jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem. Nicméně ústy ministra financí Pavla Mertlíka deklarovala, že nezpochybňuje Tůmu samotného, pouze proces.

administrativa zkoumá, zda má možnost a sílu Powella odvolat

I přes silná slova, která mnohokrát v těchto bitvách zazněla, nejde o nic ve srovnání se současným děním v USA. Nejenže prezident píše na svou sociální síť kritické až urážlivé výroky na dresu šéfa Fedu Jerome Powella.  Ale dokonce jeho ekonomický poradce Kevin Hassett prohlásil, že administrativa zkoumá, zda má možnost a sílu tohoto muže odvolat.

Sám Donald Trump dodává, že odvolání Powella nemůže přijít dostatečně rychle. Podobně jako u války na Ukrajině se kasá, že to vyřídí raz dva. Mohli bychom to brát jen jako další chvástalství. Jenže investoři v tom zjevně vidí další destabilizační prvek. Dolar, který se už minulý týden obchodoval na několikaletých minimech, dál klesá.

V minulosti nikdy nikdo žádného šéfa Fedu neodvolal. Podle webových stránek časopisu Time to možné je, ovšem z důvodů, za které asi těžko bude jakýkoliv soud považovat názorové neshody. Musí jít o jasné pochybení.

Donald Trump dlouhodobě považuje za jednu z možných podpor americké ekonomiky oslabení dolaru. Hovořili o tom jeho poradci již několik měsíců před prezidentskými volbami. Teď se o tom v souvislosti s cly a dalšími chaotickými opatřeními hovoří stále častěji. Je možné, že právě to prezident svými útoky sleduje – oslabit měnu a podpořit export. Nebo jde jen o další pokus ukázat světu „Hele, co všechno já si můžu dovolit. To si ještě nikdo v tomhle úřadu netroufl.“

podle Time odvolání možné je, ale ne pro rozdílné názory

Zda by oslabení dolaru bylo pro USA výhodné, je hodně sporné. Samozřejmě by podpořilo export a asi pomohlo snížit deficit obchodní bilance. Stejně jako cla by ale pravděpodobně znamenalo dovoz inflace a s tím také pomalejší snižování úrokových sazeb. Ne-li jejich nárůst a tím pádem oslabení jiného prorůstového impulsu.

Problémem ale oslabení dolaru určitě zůstává pro ostatní státy, které obchodují v euru, čínském jüanu, jenu nebo třeba švýcarském franku. Pro ty samozřejmě oslabení dolaru znamená problém při exportu do USA, event. dalších dolarových oblastí. Také pokles hodnoty devizových rezerv v této měně. Tak, jak nedávno zažilo Německo odklon od svých dluhopisů, teď to samé zažívají USA, a to dokonce i pokud jde o měnu.

Zatím je na to brzo, ale teoreticky by mohla situace vést až k měnovým válkám. Tedy situaci, kdy by se centrální banky různých států či eurozóna snažily uměle srazit kurzy vlastních měn. Šlo by o další ránu tržní podstatě současného globálního hospodářství. Nehledě na to, že by se centrální banky mohly vzájemně přetlačovat, protože snažit se snížit kurs měny znamená snižovat sazby a pak prostě nakupovat devizy.

Svět s tím nemá v podstatě žádné zkušenosti. Historické měnové války probíhaly většinou v systému pevných kurzů nebo stanoveném poměru směny za zlato. V novodobé historii se za cosi podobného dají považovat hrátky se cly (které mají podobný efekt jako znehodnocení měny), nebo kvantitativní uvolňování (lidově tištění peněz). S tím si hrálo například Japonsko.

Jisté je tak jedno: pravidla, která se zdála být neměnná, jako je nezávislost centrálních bank, jsou už napadena. Teď jde o to, zda jde o otřes nebo přechod k nějakému novému systému. To ale neví ani ten, kdo otřesy spustil.