Několik otázek II
Jedna bizarní konference se koncem minulého týdne konala v egyptské Káhiře. Účastnili se jí prezidenti a monarchové arabských států, premiéři některých evropských zemí, Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku, za USA byla přítomna chardé d’affaires v Egyptě Elizabeth Jonesová, také představitel neexistující Palestiny… a další, jak se psává v titulkách filmů. Tématem byla válka mezi Izraelem a Hamasem. Izrael přítomen nebyl, snad prý ani nebyl pozván. Proč také, jeho názor na konflikt je celkem jasný.
Takže rokovali hlavně ti, kterým to až tak jasné není. Mezi takové můžeme zahrnout i hlavní tuzemská média, která píší o „odvetném bombardování“ Izraele na Pásmo Gazy. Nejde tady o žádnou „odvetu“. Ta válka není fotbalový turnaj. Izrael válčí proti agresorovi, který ho 7. října přepadl s jediným cílem: způsobit co největší škody a co nejvíce obětí na izraelském civilním obyvatelstvu. Izrael netouží po nějaké „odvetě“. Válčí v Gaze proto, aby tohoto agresora, jímž je mezinárodně certifikovaná teroristická organizace Hamas, zničil. To je skutečný a jediný cíl války ze strany napadeného a opakovaně napadaného Izraele.
Zatím se Hamasu podařilo nastolit vyspělým zemím a mezinárodním organizacím jinou agendu k řešení: válečné zločiny Izraele a dodržování humanitárního práva. O tom posledním se rozhovořil v Českém rozhlasu Jakub Záhora, analytik z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, v rozhovoru s Barborou Tachecí v pořadu Osobnost Plus. Záhora připouští, že Izrael se musí bránit vyhlazovací válce Hamasu a že za situace, kdy Hamas používá vlastní obyvatelstvo jako živé štíty před válečnými objekty a vybavením, civilní oběti jsou nevyhnutelné. Zároveň ale říká: „Izraelská reakce je naprosto disproporční a nezasahuje jenom vojenské cíle. Reakce je disproporční vůči vojenskému zisku proti Hamasu.“ Tachecí namítá, že nelze rozlišit palestinské civilisty od palestinských teroristů. Záhora ale trvá na tom, že Izrael páchá válečné zločiny, například tím, že odřízl Gazu od dodávek vody, elektřiny a dalších humanitárních zásilek.
Když Rusko napadlo Ukrajinu, polovina světa uvalila na Rusko hospodářské sankce, Evropská unie je šestkrát zpřísnila. Byl to také válečný zločin? Nikoliv, půl světa se snaží zjistit, jaké že ztráty ruské ekonomice tyto sankce přivodily. Izrael přerušil dodávky životně důležitých komodit pro agresora. Je to válečný zločin? Jaké ekonomické ztráty to způsobilo v Pásmu Gazy? Má vůbec nějakou ekonomiku enkláva, jejíž osvícené politické vedení si za 17 let vlády nedokáže vydělat ani na vlastní platy a vyplácí své mzdy z dotací pro chudé státy? Kolik studní vyvrtal a kolik vodovodů Hamás vystavěl? Asi tolik, že ta jedna zavřená roura z Izraele způsobila humanitární katastrofu. Jakub Záhora v rozhovoru poznamenal, že 90 % palestinských obyvatel nemělo přístup k pitné vodě. Před válkou, zdůraznil.
Mezi tím už Izrael vodu do Gazy pustil, Evropská unie ztrojnásobila dotace Hamasu. Aniž by tuto trojnásobnou pomoc jakkoliv podmínila, například tak snadnou podmínkou, že Hamas propustí izraelské rukojmí. Když se vrátíme k válečnému a humanitárnímu právu, nutno zdůraznit, že nějakých 200 unesených Izraelců ve věku od 2 od 100 let nejsou váleční zajatci, ani soudně usvědčení teroristé. Je nutné přiznat, že jejich odvlečením Hamas získal významnou vojenskou výhodu proti Izraeli. Ale jak je to s tím právem?
EU se zaklíná tím, že bude důsledně kontrolovat, komu ta trojnásobná pomoc proudí. Jak to bude kontrolovat, to už Ursula z Leyenů nevysvětlila. Zda každému, kdo obdrží pytlík mouky a petku vody, zkontroluje občanský průkaz? A ještě v centrálním informačním systému ověří, zda je průkaz pravý nebo falšovaný? Nejvyspělejší země Evropy nejsou schopné ani na hranicích EU, ani v hranicích vlastních států, rozlišit muslimského teroristu od mírumilovného radikálního muslima. Nyní se úředníci EU chvástají, že to dokáží v Gaze? Budiž jim Alláh akbar, až ten pytlík mouky někomu odepřou.
Vraťme se k Záhorovi. Zmiňuje 2500 civilních obětí. To bylo 16. října, nejnovější zprávy hovoří o 5500 obětí, ale západní agentury vždy zmiňují, že nelze ověřit, informace čerpají od palestinských úřadů. Tyto úřady se soustředí především na dezinformace, nikoliv na informace. Neexistující Palestina má své oficiální zástupce v Radě OSN pro lidská práva, kde obhajuje jediné obecné lidské právo na vyvraždění Židů. Tam také manipuluje veřejným míněním a mezinárodně-politickým míněním. To jsou velice důvěryhodné zpravodajské zdroje.
Veřejné politické mínění například tvrdí, že řešení je ve dvoustátním uspořádání. Proč tedy Palestinci (říkejme jim tak pro zestručnění článku) několikrát podobné nápady odmítli? Jednoduše proto, že pro ně ten „druhý“ stát, židovský, není přijatelný. Oni, pravda, touží po svém státu, ale „od Jordánu k moři“. Ještě více než po svém státu touží po likvidaci toho druhého státu, včetně jeho obyvatel. Kdyby nakrásně palestinský stát vznikl, kolik miliard humanitární pomoci a kolik desítek let by ji čerpal, než se mu podaří vyhladit Izrael?
V rozhovoru s Barborou Tachecí se Záhora odvolává na „reporty“, podle kterých Izrael napadl evidentně civilní cíle, kde centra Hamasu nebyla přítomna, a tím se dopustil válečných zločinů podle humanitárního práva. A opět se odvolává na ustanovení, podle kterého je rozhodující princip proporcionality. Je nutné posuzovat, jak velkou vojenskou výhodu oproti civilním ztrátám Izrael z takového útoku získá. „Ohořelé ruce svázané dráty, na první pohled těžko identifikovatelné kusy těl, dvě k sobě připoutané míchy zbylé po rodiči a jeho dítěti. Více než 200 odborníků z celého světa se pustilo do identifikace těl obětí po bestiálním útoku Hamasu v Izraeli ze 7. října. Za pomoci počítačové tomografie odhalují detaily utrpení obětí během mučení a nepředstavitelnou hrůzu, kterou si lidé museli před smrtí projít. Většina těl skončila ohořelá, věkové rozpětí zavražděných bylo od tří měsíců do osmdesáti nebo devadesáti let,“ píší Novinky.cz v reportáži z 22. října. „Výsledky zkoumání potvrzují svědectví záchranářů, kteří zasahovali v postižených oblastech bezprostředně po rozpoutání bezprecedentního pogromu na Židy. Popisovali například hrůzný nález pozůstatků svázaných rodičů a jejich dětí, chlapce a dívky ve věku 7 a 6 let, kterým vrahové odřezávali prsty a další kusy těla a jednomu z nich i vydloubli oko. Nakonec je všechny zastřelili. U toho jedli jídlo, které měla rodina připravené na šabat. Otřesený záchranář na tiskové konferenci se slzami v očích řekl, že je třeba představit si, kdo z nich zemřel dřív, a kdo tedy musel čemu přihlížet.“ Neodvracejte zrak a přečtěte si to celé. A pak se ptejme, jakou vojenskou výhodu oproti civilním ztrátám (1500, podle zdrojů Izraele) tím získal Hamás? Musíme tyto otázky klást, když už jsou kladeny, všem stranám konfliktu. A trvejme na odpovědích.
Jedno je zřejmé a to nepochybně. Cílem útoku Hamasu byli civilisté. Cílem útoků Izraele jsou bojovníci Hamasu. Civilisté byli izraelskou armádou včas varováni a nabádáni, aby před útokem opustili válečnou zónu. To je humanitární zločin? „Nikdy neodejdeme“, odpověděl na to Hamas.
Na káhirské konferenci Jordánský panovník Abdalláh II. konstatoval, že je „hluboce znepokojen a zarmoucen akty násilí zaměřenými na nevinné civilisty v Gaze, na Západním břehu a v Izraeli. Vytrvalé bombardování v Gaze je brutální a jednoznačně odsouzené na mnoha frontách. Představuje kolektivní trest pro obyvatelstvo v obležení, jasné porušení mezinárodního humanitárního práva a válečný zločin.“ Zde citujeme Lubomíra Stejskala a jeho zprávu z internetového deníku Neviditelný pes.
Čím je však trvalé bombardování Izraele z Pásma Gazy a odjinud? Čím jsou útoky teroristů z tunelů a odjinud v izraelských kavárnách, autobusech, tržištích…?
Dodejme, že evropské státy včetně Velké Británie se postavily za Izrael. Citujme za všechny (z téhož zdroje) německou ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou: „Příčina všeho utrpení posledních týdnů, utrpení, které nás sem dnes přivádí, utrpení malých dívek, matek a rodin, má své jméno – je to Hamas.“
Z konference nevyvstalo žádné společné komuniké. Účastníci se na žádném neshodli.
