Jestli někdo vydělává na protiruských sankcích, tak Čína skoro určitě

Co na to Mao? Vstup do zákazného města. Foto: Nick Fewings na Unsplash

Ta zpráva proběhla bez větší pozornosti. Rusko si chce půjčit jüany od Číny. Ta už dnes patří k největším světovým věřitelům.

Není žádná novinka, že z Číny putují peníze do Ruska. Ani že si Rusko půjčuje. Nicméně až do útoku na Ukrajinu kupodivu nebylo nijak zvlášť zadlužené. Státní dluh se držel bezpečně pod 20 % HDP. Ty tam jsou doby, kdy země v roce 1998 přestala splácet, protože po asijské chřipce prudce oslabila domácí měna.

Po zahájení války ji potkalo něco podobného, když jí nikdo nebyl ochoten směnit rubly na dolary či jinou konvertibilní měnu a země se tak technicky dostala do platební neschopnosti. Ovšem jen technicky, fakticky její hospodářství dál fungovalo. Dokonce státní rozpočet hospodaří se schodkem okolo jednoho procenta HDP.

Ovšem pode webu agentury Reuters z loňského září vnitřní dokumenty ministerstva financí ukazují, že náklady na obsluhu státního dluhu mají razantně narůst. Do roku 2026 až na dvojnásobek. Protože v rozporu s tím, co veřejně říká, si hodlá ministerstvo masivně půjčovat na vedení války. Hlavním zdrojem mají být přitom půjčky domácí. Bodejť by ne, když si Rusko fakticky nemůže půjčovat od drtivé většiny potenciálních věřitelů v dolarech a eurech. A právě tady se nabízejí půjčky v jüanech. 

Podle Financial Times – rovněž z loňského září – čínské banky své půjčky do Ruska od útoku na Ukrajinu do loňského března zvýšily na čtyřnásobek. A to se bavíme o situaci před rokem. Zároveň rekordně rostla i obchodní výměna mezi oběma zeměmi. Bodejť ne, když na západ se něco vyváží hůř a něco vůbec ne. 

Půjčuji dobře, půjčuji rád

Čína a její bankovní sektor půjčují do zemí, které mají nějaké problémy, velice rády. Odhaduje se, že už dnes tato země patří k největším světovým věřitelům. Dokonce byla donedávna největším věřitelem USA. Svůj podíl začala zmenšovat (předběhlo ji Japonsko), podle čínského rozhlasu (má stránky i v češtině) kvůli diverzifikaci, protože má obavy o inflaci a měnovou politiku v USA.

Kdoví, zda spíš nesměřuje peníze někam, kde za půjčkou s těmi nejlepšími úmysly může být snaha poté převzít nad něčím kontrolu. Podobně, jako to předvedla u obřího přístavu na Srí Lance. A dnes prý velmi ráda půjčuje hlavně v Africe. Zatímco svět monitoruje hlavně pohyb čínských vojáků v plavidlech okolo Tchajwanu a dalších destinací, země rozšiřuje svéry svého vlivu jen pod drobnohledem politologů a ekonomů i mnohem legálnějšími postupy.

Letos v únoru ovšem Chouzhou Commercial Bank překvapivě přestala obsluhovat ruské a běloruské dovozce. Důvodem prý byla snaha dodržovat „západní sankce“. Následně se přidaly i další banky a vesměs americká média to komentovala tak, že se chtějí vyhnout právě sankcím ze strany USA. Zároveň ale prezident Si Ťin-pching vyzval Vladimíra Putina v telefonátu k novému lunárnímu roku k bližší spolupráci s tím, že už oba přestáli mnoho bouří a že je třeba se postavit vměšování do vnitřních záležitostí.  

Mezitím se jüan stal podle ruské centrální banky hlavní měnou pro vypořádání více než třetiny ruského exportu. Přičemž ještě nedávno to nebylo ani jedno procento. Do Číny také podle vicepremiéra Alexandra Novaka směřuje 45 až 55 % vývozu ropy.

Nyní tedy přichází zpráva o tom, že ministerstvo financí uvažuje o oficiální půjčce v jüanech ne od komerčních bank, ale od Číny. Kdo je tedy větší v tomto bratrském vztahu, asi není třeba dlouho posuzovat. Hrozba Washingtonu, že zablokuje banky, které podporují ruských zbrojařský průmysl, sice měla zjevně účinky. Ale Čína tím spíš zůstává partnerem, kterého teď Rusko potřebuje. Jen tak mimochodem, podle některých analytiků de facto ony sankce znamenají, že čínské banky neprovádějí s ruskými partnery platby v dolarech. Ale v jüanech ano. A v Pekingu tak nějak sní, že právě ten se stane vedle dolaru a eura další významnou rezervní i transakční světovou měnou…