Jako kdyby o emisních povolenkách včera nikdo nevěděl
Emisní povolenky na vytápění a pohonné hmoty zdraží život skoro všem. Proto politici říkají, že je musíme zrušit. Jako kdyby to včera nevěděli.
Upřímně, ne všichni mluví hned o zrušení. Například europoslanec Ondřej Knotek z ANO se v Českém rozhlase zmínil o odložení a přepracování systému, který má platit od roku 2027. Lze předpokládat, že součástí úvah by mělo být zastropování cen povolenek.
Premiér Petr Fiala ale vysloveně tvrdí, že by bylo nejlepší zrušení. K čemuž ovšem podle něj není na úrovni unie dost vůle. Vláda proto navrhuje blíže neurčené změny. Hlavně ale i podle zprávy na svých vlastních webových stránkách říká: „Česká republika nebude zavádět nové emisní povolenky, dokud bude kvůli tomu hrozit zdražení pohonných hmot nebo vytápění.“
Pokud bude hrozit zdražení, Česko prý povolenky nazavede
Za prvé, netuším, jak to chce zajistit, pokud se po volbách změní složení sněmovny a vlády. Což se nepochybně změní. Momentálně to vypadá na otázku, zda se nakonec Andrej Babiš nějak domluví s Tomiem Okamurou, případě se nakonec do sněmovny dostane některá z menších stran, která ANO podpoří. Anebo bude sněmovna zcela paralyzovaná jako ve Francii. A Petr Pavel si buďto bude drbat hlavu nebo slavit, že teď je to na něm.
Anebo vznikne velká koalice? Případně nová oposmlouva? Každopádně vliv současných stran čtyřkoalice bude omezenější než dnes.
Za druhé je evropská direktiva závazná. Určitým signálem, že to nemusí všude brát na 100 %, je rozhodnutí polského nejvyššího soudu, že energetické a klimatické předpisy Evropské unie jsou neslučitelné s polskou ústavou a porušují národní suverenitu. Jenže ouha, ono to není poprvé. Už jednou podobný verdikt v Polsku padl (bylo to ještě za vlády PiS, což by na soudní rozhodnutí samozřejmě nemělo mít vliv). Tehdy dokonce byla řeč o celkové (ne)nadřazenosti evropského práva nad polské. Přičemž někteří právníci upozorňovali, že podobný verdikt padl – ač je to šokující – před časem i v Německu.
Zatím se ale zdá, že všichni drží basu. Tedy, pokud jde o respektování evropských direktiv, směrnic atd. Protože jakmile by se někdo trhnul, vznikla by logická otázka, co teď? Rozpustit to? Anebo sankcionovat? Takové Polsko, které tvoří jeden z největších trhů a zároveň nejsilnější hráz proti Rusku?
Zkrátka, pokud tu partu nebudeme chtít rozpustit, budeme se muset dohodnout. Což bude tím těžší, čím víc budeme mít například společné dluhy. Zatím jich není tolik, v podstatě jen za dotace (hlavně italské) na obnovu po covidu. Ale existuje dost plánů na to, aby přibývaly. S tím, že nejeden stát si za své bez ostatních bude půjčovat čím dále hůř a dráž.
Dalším rozměrem celé věci je velká snaha politiků se najednou k této druhé vlně emisních povolenek vyjadřovat s blížícími se volbami. Jako by do včerejška nikdo nevěděl, že se chystají. To věděl, jen možná nečetl předvolební průzkumy. Neboť ty se zpravidla čtou až v roce volebním.
Něco se udělat musí! Všelék to ale nebude
A třetí drobnost na konec. Evropská energetická a zelená politika nás všechny už stála tolik, že další rána v podobě ETS2 fakt hrozí mimořádnou katastrofou. A to i u pohonných hmot, nad nimiž mnozí mávají rukou, protože to zdražení nebude tak velké. Ty odhady kolem tří korun za litr totiž pracují s velmi umírněnými cenami povolenek.
Něco se udělat musí! Zároveň by ale bylo dobré si uvědomit, že obrovské množství škod už se napáchalo. I kdyby teď zlevnily energie, svět nám technologicky utekl. Takže ano, něco se opravdu udělat musí. Ale všelék to nebude.