Daňová reforma a Cimrmanova teorie poznání
Diskuse kolem uniklých návrhů na úpravy DPH mají jeden zásadní problém. Kdekdo popírá, že se o nich bude vážně jednat a leckterý koaliční partner už dopředu říká, co nepodpoří. V politice to není nic neobvyklého. Jen u současné vlády jde už skoro o tradici.
Celé to připomíná Cimrmanovu teorii poznání. Ta začíná omylem, který se postupně vyvrací. Když loni začala vláda říkat, jak podpoří občany proti dopadům cen energií, bylo to podobné. Jedna myšlenka, pak druhá… celé se to táhlo a pořád měnilo. Pro lidi s napjatými rozpočty to musela být zkouška nervů. Nakonec přišlo řešení, aby po něm následovalo jiné. A kdekdo v tom měl zmatek.
Ono to vlastně začalo už Covidem. Hlavně TOP 09 ještě za předchozí vlády vykřikovala věci, na které pak nějak zapomněla. A sliby pana ministra zdravotnictví… to snad nemá cenu připomínat.
Takže teď tu máme opakovaný slib premiéra, že vláda nezvýší daně z příjmů. Ovšem už se mluví o zvýšení odvodů u OSVČ. Nepouštějme se do diskuse, zda jsou či nejsou příliš nízké. Spíš jen, že sociální pojištění je toliko jiná forma daně. Přesněji daň s jiným názvem, protože pojistnému principu podléhá pouze malá část a vybrané peníze končí jako příjem státního rozpočtu.
Taky je tu slib, že reforma půjde hlavně cestou škrtů, a najednou se píše o zvyšování daní u léků. Původně také, že změny v DPH mají být neutrální. Podle ČT, která uvedla, že jde o dokument z ministerstva financí, mají úpravy naopak vynést 24 miliard ročně. Což není málo, uvážíme-li, že na nějaký škrt či zvýšení příjmů o 100–200 miliard prostor není (leda snad ta superhrubá mzda).
Nakonec přichází nejen tradiční slova o tom, že jde o jakousi pracovní verzi, která není relevantní. Což řekl přímo premiér.
Zastavme se tak snad jen u pár, třeba třech věcí. Snížená desetiprocentní sazba vznikla především pro skutečně citlivé zboží, jakým jsou primárně léky, ale třeba i dětské pleny. Že se v ní objevilo i čepované pivo lze přičíst populismu předchozího kabinetu Andreje Babiše. A možná snaze kompenzovat dopady EET. Je ovšem fakt, že trh si na něco zvykne, nastaví ceny a šup… najednou to bude pro hosty v hospodách docela rána. Pivo zdražovalo méně než inflace, ale i tak ne zrovna málo. Další zdražení u půllitru za řekněme 55 korun o bůra, za 60 Kč o šest kaček atd. bude pro leckde poloprázdné restaurace další rána.
Horší jsou ale léky. Ty sice mají podražit jen o čtyři procentní body. Nicméně dnes kdejaká krabička aspirinu (s malým a, protože není myšlena konkrétní značka) stojí kolem dvou stovek. Teď by zdražila o dvacku. Pravda, zdraví lidé si Aspirin, Ibalgin apod. nekupují zrovna denně. Nebo by aspoň neměli. Ale co penzisté, kterým lékaři předepisují léky jak na běžícím pásu a skoro u všeho je doplatek? A co lidé, kteří si doplácejí nehrazené léky i za tisíce, nebo dokonce desetitisíce?
Samozřejmě, že o stavu rozpočtu rozhodují obě strany, příjmová i výdajová. Ale málo platné, výdaje narostly enormně a v době kombinující recesi s inflací je určitě lepší škrtat než navyšovat daně. Dovolím si zde zopakovat, co už jsme jednou napsali – zatímco HDP v běžných cenách vzrostlo za posledních 10 let o 66 %, výdaje státního rozpočtu zhruba o 73 procenta. Stanjurův návrh na seškrtání dotací tak zní víc než smysluplně. Pokud nepůjde hlavně proti malým a skutečně potřebným. Hodně se mluví o zemědělství, ale máme-li někde monopoly, tak spíš v potravinářství (jmenovat snad netřeba).
A doufejme, že nezasáhne sociální sféru. Tak se sice dost rýžuje, ale na druhou stranu řada neziskovek odvádí lepší práci než leckterá zařízená zakládaná státem, kraji, nemocnicemi apod. Zrovna teď je jich zoufale málo.
Nakonec – má-li se skutečně reformovat daně, nejen lehce upravovat, měla by taková reforma jít ruku v ruce s reformou penzijní. Třeba jde, jen ty uniklé materiály v tom celém dělají bordel. Inu stává se, jenže této vládě se ten komunikační chaos děje fakt enormně často. Konec konců, vždyť je to pětikoalice. Zatím byla rekordem čtyřkoalice, a to v první vládě Václava Klause.
