Pavel Štěpánek

Daň na banky není nic jiného než další daňové zatížení velké části populace. Lepší by bylo soustředit se na výdaje státního rozpočtu než shánět nové zdroje z kapes občanů.

Je třeba počítat s tím, že se i dobře vymyšlená a provedená reforma neobejde bez negativních dopadů na ekonomickou aktivitu a ani bez negativních dopadů sociálních.

Rozpočtový byrokrat z resortních ministerstev a jeho nadřízený politik chtějí mít ve správě co největší balík, který jim zaručí co nejvíce vlivu. A hýřit se dá...

Ti, kdož věří, že inflace může státnímu rozpočtu pomoci přes růst příjmů, by si měli uvědomit, jaký časem přinese růst výdajů. Uvolněná měnová politika se tak může na delším horizontu hodně prodražit.

Návrhy NERVu na stabilizaci rozpočtu se stanou základem pro zjištění, zda to vláda myslí s konsolidací vážně. Dlouhodobá udržitelnost však není myslitelná bez zásadní reformy penzí, vyčištění daňového systému a deetatizace ekonomiky.

Rozpočtová reforma se škrty ve výdajích nemusí vůbec znamenat omezení hospodářského růstu. Naopak, může vyvolat pozitivní očekávání, která ekonomiku mohou dokonce nastartovat. A přispět ke snížení úrokových sazeb.

Má-li konsolidační manévr být úspěšný a vést k ozdravení veřejných rozpočtů, měla by opatření cílit ze dvou třetin na výdajovou stránku a z jedné třetiny na stránku příjmovou. Jen takový mix má větší šanci v čase přetrvat a nestát se obětí nejbližší změny politické vrchnosti.

Devizové intervence mohou mít protiinflační účinek, avšak jen jako krátkodobý doplněk úrokových sazeb. Vysoké úroky pak mohou mít na ekonomiku podobně očistný účinek jako krize. Volání ČNB po opravě fiskálu z ní nesnímá její vlastní odpovědnost za zvládnutí inflace.

Hra na to, zda je původ stávající inflační epizody nákladový nebo poptávkový, ukazuje na neporozumění těch, kteří takto chtějí její zdroje značkovat. Naše inflace je jen jedna – ano, brutálně rostou ceny energie i dalších komodit. Ale v ekonomice se potkávají s příznivým podhoubím většinově ryze tuzemských faktorů.

Česká národní banka (ČNB) avizovala zvyšování sazeb již před pandemií. Například kvůli přehřátému trhu práce nebo expanzivním rozpočtům, na nichž se podílel jeden z jejích největších kritiků. Dnes se musí brzdit inflační očekávání, mimo jiné i kvůli mzdám.