Zdražení knih postihne jen někoho. Může ale poškodit vzdělanost
Je to jev na okraji. Vedle růstu cen potravin a energií postihne zdražování literatury jen někoho. Navíc si knihu na rozdíl od něčeho k snědku kupujeme jen občas. Dlouhodobě ale růst cen v knihkupectvích může poškodit vzdělanost a možná i úroveň nabídky.
„Tohle nechápu,“ říkal jsem bývalému spolužákovi během covidu. „Přijdu do obchodu, potraviny jsou samozřejmě otevřený, ale i hračky a oblečení. Zatímco oddělení knih je s odkazem na vládní nařízení obtažený páskou.“ V odpověď pokrčil rameny a dodal: „Knihkupectví je jedinej obchod, kterej jsem v životě nepotřeboval.“
Podobně je na tom možná i většina obyvatel. Takže zdražování knížek si všimne leda tak před Vánoci (a že si letos mnozí všimli), sháněje dárek pro někoho, kdo je tímto zvykem na rozdíl od nich postižen. Nebo pro dítě – pokud ovšem nepřesedlalo na obrazovku.
Český statistický úřad běžně sleduje vývoj cen v kategorii „Noviny, knihy a papírenské zboží“. Tu sice spojuje výchozí surovina, ale přece jde o dost odlišné produkty. I z hlediska tvorby cen.
Možná právě proto tato kategorie za posledních deset let zdražila jen o pouhých dvacet procent. Což není málo, ale realita v knihkupectvích ukazuje spíš na razantnější posun. Je zajímavé, že zařízení pro audiovizuální záznamy a zpracování dat (tedy zřejmě i počítače) za stejnou dobu o 40 procent (!) zlevnila.
Není to tak dávno, kdy jste za odborný či naučně populární tenčí paperback zaplatili kolem 200 korun. Dnes jen zcela výjimečně, můžete být o čtvrtinu i třetinu výš. Beletrie běžně atakuje, ale i přelézá 400 Kč. O něco níže se dostanete v e-shopech. Někdy je rozdíl zásadní, jindy jen třeba o dvacku.
A bude hůř. Vydavatelé hovoří o zdražení papíru, ve vyjádření pro Blesk.cz o 30 až 60 procent. Papír je ovšem jen jedním vstupem. Pak jsou zde mzdy a náklady na dopravu, které letí vzhůru taky. Přitom někteří vydavatelé hovoří o velkých rozdílech mezi druhy papíru. Některé prý zdražily i na dvojnásobek.
Přitom si z každé knížky bere okolo poloviny prodejní ceny distributor a knihkupec. Jejich náklady rovněž rostou. Na energie, nájmy, dopravu, mzdy… A nezapomínejme taky na daň z přidané hodnoty. Ta sice u knížek činí 10 %, ovšem třeba u 400 Kč je to čtyřicet kaček.
Nešťastné je, že když vás knížka zklame, zpravidla ji nevrátíte. Na rozdíl od jiného zboží. Nebo od televizního programu, kdy prostě přepnete na jiný kanál. Proto většinou člověk s nákupem dost váhá.
Zdražování nahrává – stejně jako poslední dva „pandemické“ roky – e-shopům. Celou situaci odnášejí kamenné prodejny, hlavně ty malé. Některé e-shop ani nemají. Kromě toho na internetu neprodávají jen klasičtí knihkupci.
Podle dat za rok 2020 také vývoj značně nahrál výrazně levnějším elektronickým verzím a audioknihám. Jenže náklady na tisk jsou takové, že u tištěných to chce velké objemy. Při přechodu na e-knihy prostě bude jednotková cena stoupat.
Možná to vypadá jako staromilství, ale papírové knížky přitom mají pořád svůj význam. Spousta lidí se dívá do obrazovek celý den. Není to dobré pro oči a bez filtru modrého světla ani pro spánek. Knížka je navíc hmotná věc. Člověk ji cítí v rukou, listuje v ní. Sice je větší než mobil, ale zase si jí můžete číst bez připojení k internetu. Snadněji než e-kniha se dává jako dárek. Je v ní obsažen vztah.
Pro knihomoly je návštěva knihkupectví vždy trochu posvátná. V tom je kouzlo kamenných obchodů, že si knížku můžete vzít do ruky, prolistovat si jí, přečíst pár stránek (u e-knih to jde většinou také, ale nemůžete si listovat celou knihou).
Začne-li lidi ve čtení omezovat cena (ne každý se naučí chodit do knihovny), projeví se to časem nepochybně na vzdělanosti a dokonce i zdraví. Nejde přitom jen o odbornou literaturu. Samozřejmě, že knihkupectví jsou plná stupidních pohádek pro dospělé. Ale i to nejpitomější čtení trénuje mozek. Dokáže například zpomalit stařeckou demenci.
Ano, lze říct, že ve světe je normální, pokud kvalitní knížka stojí přepočtu od 500 Kč víc. Argumentace jinými příjmy dnes již neobstojí třeba ve srovnání s takovou jižní Itálií. Ale s USA, Německem, severem Evropy a vůbec většinou vyspělých zemí světa ano. Především ale my, Češi, Moravané a Slezané, jsme byli vždy národem čtenářů. Zřejmě i díky dostupnosti literatury. Bylo by fajn, kdyby se to nezměnilo.
