Docházejí peníze. V Česku i Německu. A lidem se nechce pracovat
Dva čeští ministři se přou, zda navýšit platy státních zaměstnanců. Není to nic proti Německu. Tam se řeší, zda vyplácet lidem peníze za nic.
Společný jmenovatel obou problémů je stejný – peníze. V zadlužených státních kasách je zle, v té německé možná víc než české. Ovšem u našich západních sousedů se přidává jeden zcela zásadní průšvih navíc. Řada státních peněz jde lidem, kteří nepracují, ale ani pracovat nechtějí. A co víc, přišli do Německa odjinud právě proto, aby je tato země živila. Za své, totiž z daní placených firmami a těmi, kdo pracují. Jenže ty firmy začínají odcházet a chuť pracovat při pohledu na příjemce dávek klesá.
Novinky.cz nedávno napsaly, že sociální pomoc pobírá 5,54 milionu osob, což je 6 procent ze všech obyvatel včetně dětí a důchodců. Vztáhneme-li to k lidem v produktivním věku, jde už zhruba o 11 procent. Údajně kolem 74 procent příjemců má „imigrantské pozadí.“ Tito lidé zpravidla neumí německy a jsou nezaměstnatelní. Řada dalších prostě dělat nechce. Už před léty se objevily v Německu výzkumy, podle nichž si většina lidí myslí, že pracovat se nevyplatí. Loni to podle Bildu prohlásilo 52 % respondentů agentury INSA.
Ani aktuální informace si Novinky nesehnaly v terénu. Citovaly Bild a Die Welt, což jen ukazuje vážnost problému, kterému se věnují velká média. Teď se přidal i WirtschaftsWoche. „Jakmile uprchlíci z azylového systému dostanou občanskou dávku – Ukrajinci ji dostanou okamžitě – dostanou dávky, jejichž výše je vynese do střední třídy. Je pro ně obtížné dosáhnout stejné životní úrovně z vlastních příjmů, protože stát hradí náklady na bydlení a energie – velké položky, které jako dva mlýnské kameny definují sociální otázku naší doby,“ napsal komentátor webu. A dodal, že dávky nejen zatěžují státní kasu, ale i sociální klima a soudržnost. Zároveň poškozují firmy, které nemohou sehnat pracovníky. Podle WirtschaftsWoche tak bude muset přijít mimořádně odvážný reformátor, který do problému řízne.
uprchlíci z azylového systému dostanou dávky, jejichž výše je vynese do střední třídy
V České republice je to přece jen jiné. Lidí na sociálních dávkách tu sice také není málo. Ale problém nedosáhl tak masivního rozměru, možná i proto, že jsme tu až do invaze na Ukrajinu neměli tak velkou vrstvu imigrantů. A velká část Ukrajinců pracuje.
Přesto podobně jako v Německu platí, že stát živí lidí strašně moc. Vlastně většinu. Uvádí se, že veřejný sektor zaměstnává kolem milionu osob. Ten si tedy můžete odečíst ze zhruba 4,8 milionu plátců sociálního pojištění. Zbyde vám 3,8 milionu + nějací ti lidé, kteří nejsou plátci, ale mají své příjmy a na státu nezávisí. Třeba 4 miliony celkem? Budiž. Proti tomu přes 3 miliony vyplácených důchodů, většinově starobních. Vedle toho si můžeme ale vzít i zaměstnance firem, které žijí převážně ze státních zakázek, zaměstnance měst a obcí atd.
V Německu problém bobtná s tím, jak v důsledku cen energie a stále drsnější, mnohdy nesmyslnější regulace odcházejí firmy pryč. Buď kompletně nebo částečně. Zatím jde většinou jen o ohlášené záměry, ale poměrně jasně formulované. Nejde přitom o žádné malé společnosti – SAP, Miele, Basf nebo největší německou hliníkárnu Uedesheimer Rheinwerk. A to je jen část. Kdo tedy bude všechny ty dávky financovat, když se navíc velké části obyvatel pracovat nechce?
Tenhle problém může potkat i nás. Firem, které oznámily, že hlavně kvůli energii půjdou pryč, přibývá. Evropská unie, která stojí za velkou částí problémů, se tváří je vše o.k. A čím hůř na tom budeme, tím na tom budeme lépe. Německá vláda bere problém, zdá se, poměrně vážně. Chystá daňovou reformu a bije na poplach. Co česká? Hlavní otázka zní, kdy to ještě půjde a kdy už bude pozdě.
