Jak vypadá křeč? Japonci chtějí nízkou porodnost řešit vládní seznamkou
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, říká staré rčení. Japonská vláda chce dokonce mladým lidem pomoci se seznamovat. A co u nás?
Japonská míra porodnosti, která po mnoho let zaznamenávala strmý pokles, dosáhla dalšího rekordního minima, napsala CNN. Vláda je z toho zřejmě zoufalá, a tak mimo jiné dokonce spouští vlastní seznamku.
Že je Japonsko jednou z nejrychleji stárnoucích zemí ve vyspělém světě zřejmě premiantem, se ví léta. Občas dokonce některý ekonom, politik či demograf naznačí, že bychom se na něj měli podívat. Abychom věděli, co nás čeká.
Evropa vymírá
Evropa totiž vymírá. To víme taky už léta. Ale zatím se to probírá na veřejnosti jen sem tam, když přijde řeč na důchodovou reformu. Po léta ti mladší, progresivnější ekonomové věřili, že jde hlavně o problém penzijního systému. A že situaci může napravit reforma se zavedením spořicího pilíře.
Nemůže. Je totiž pozdě. Náklady přechodu na systém s nižší mírou mezigenerační solidarity měly kdysi snad uhradit peníze z privatizace. Když zmizely jinde, tak snad mohl pomoct ekonomický růst. Ten je teď minimální a státní finance jsou na tom hůř a hůř.
Ale to víme všichni. Stejně tak, jako že stárnutí obyvatel bude znamenat i stále vyšší požadavky na zdravotní systém. Zřejmě i sociální služby. Dneska je otázkou, jak se projeví na celé evropské ekonomice, devastované regulacemi, státy dotovanými konkurenčními výrobky hlavně z Číny, a zaostáváním ve vývoji.
Teď možná padá i jiná iluze. Už Vladimír Špidla za svého ministrování na MPSV chtěl pod svá křídla imigrační politiku. Právě proto, aby příchozí z méně vyspělých zemí nahradili chybějící domácí pracovní sílu. To se psal rok 2001 a jeho tehdejší náměstek Jiří Rusnok čekal, že zhruba po deseti letech začne klesat poměr důchodů od státu k průměrné mzdě. Podporoval ho v tom i jeden z největších odborníků na toky peněz směřujících na penze, tehdejší ředitel příslušného odboru ministerstva Jiří Král (který již bohužel není mezi námi). Hovořil o poklesu na 45 % z tehdejších 55 procent.
Nestalo se. Naopak, i bez extra aktivní imigrační politiky narůstá počet lidí jiných národností, kteří u nás pracují na místech, která již Češi nechtějí. V obchodech, při úklidových činnostech, na stavbách v těch méně sofistikovaných profesích. Od začátku války na Ukrajině tato vlna masivně zesílila. I v západní části Evropy najdete hodně lidí, kteří přišli zvenku, na vedoucích místech v managementu, vývoji, vědě… ale ti jsou tam zpravidla léta etablovaní.
Masivní přistěhovalecká vlna zatím ale přináší spíše problémy. Speciálně na začátku století chtěli státní úředníci lákat především lidi ze sousedních zemí. To se do jisté míry naplňuje, najdeme u nás samozřejmě spoustu Ukrajinců, ale i Poláky. Na západ od našich hranic mají problémy s imigrací jiných národností. Zatímco v době po devastujícím počínání Islámského státu se nakonec situace uklidnila, dnes se znovu vyostřuje. Samozřejmě, medializované zločiny páchá zlomek imigrantů. Nelze ale nevidět, že řada z nich začíná volat například po tom, aby se školky a školy organizovaly podle muslimských pravidel. „Přišli jsme, abyste nás živili a organizovali život podle nás“, tak to vyznívá.
Ať už jde o zlomek migrantů nebo celé zástupy, skutečnost, že imigrace a vypořádání se s ní jsou dnes velkým tématem pro řadu politických stran, včetně těch, které uspěly v eurovolbách, dává tušit, že tudy cesta k nahrazení vymírajících Evropanů nepovede.
Imigracě vymírající Evropu nezachrání
Navíc je otázkou, kolik přistěhovalců chce vůbec pracovat. Muže, který nedávno připravil o život německého policistu, prý považovaly úřady za příklad zvládnuté integrace. Přitom celou dobu svého pobytu v Německu žil ze sociálních dávek.
Imigrace nás tedy před klesající porodností neuchrání. Protože i kdyby někdo vymazlil systém přijímání aktivních lidí do dokonalosti, veřejnost na to asi už nepřistoupí.
Nezachrání nás ani drobné nárůsty porodnosti v některých z minulých let. Míra porodnosti zajišťující prostou reprodukci je demografy spočítána na 2,1 dítěte na ženu. Někteří opatrně hovoří dokonce o 2,3. Německo, do nedávna motor evropské ekonomiky, je pod dvojkou už dávno. V roce 2021 bylo na úrovni 1,58. Evropská unie jako celek byla v roce 2020 podle Evropské komise dokonce na 1,5.
I tato instituce, podle níž je většinou vše zalité sluncem, si všimla, že máme problém. Jeho řešení viděla mimo jiné v imigrační politice (jejda!) a také demografické rekonstrukci. Co to je, těžko říct. Takových hesel už bylo … Zatím v České republice jsme podle EK s porodností ještě pod evropským průměrem. Národní zdravotnický informační portál sice uvádí 1,6 dítěte na jednu matku, ale materiály EU hovoří o 1,2.
Přesně tam jsou i Japonci. A bijí na poplach. V zemi vycházejícího slunce klesají i počty nově uzavřených manželství, zatímco počty rozvodů stoupají. Země nejen stárne, ale doslova vymírá. Vláda dělá, co může. Leccos z toho, co navrhují mnozí i u nás – buduje školky, rozdává peníze… ale není to k ničemu. Takže začínají dělat i tak zoufalé věci, jako je oficiální seznamka, která má hledat partnera podle zadaných parametrů.
Ten problém je sakra hluboký, a to i u nás. Třeba ho začneme řešit, až budou všude nebinární záchody a ESG report bude dávat každý živnostník nebo dokonce každá domácnost. Jestli nebude pozdě. Ono už je možná dnes.
