COP28 povolil jadernou energetiku
Včera, jako obvykle se zpožděním, byla ukončena mezinárodní konference OSN o změnách klimatu, zkráceně nazývaná COP28. Závěrečné usnesení je plné vědeckých poznatků o tom, jak se Země otepluje rychleji, než se původně myslelo, a proto se musí ještě rychleji ustoupit od všech způsobů vypouštění oxidu uhličitého. Zejména je zde jasně deklarován ústup od fosilních paliv, to dříve nebylo. Dohoda také připouští použití „přechodných paliv“. Nebyla nijak vyjmenována, ale patrně měla konference na mysli zemní plyn. „Předchozí konference přijaly pouze mantinely na snížení emisí skleníkových plynů bez výslovné zmínky o fosilních palivech, která jsou ale zodpovědná za dvě třetiny vyprodukovaných emisí. Na konferenci COP26 v Glasgow se zúčastněné země zavázaly k omezení uhlí, na cílech ohledně ropy a zemního plynu se však dosud nikdy nedohodly,“ zdůraznila ve své zprávě Česká tisková kancelář.
Ani ona, ani jiné agentury však nezmiňují jinou důležitou novinku. Zúčastněné země se zavázaly k urychlení technologií s nulovými a nízkými emisemi, včetně, mimo jiné, obnovitelných zdrojů, jaderných technologií, technologií snižování a odstraňování, jako je zachycování, využívání a ukládání uhlíku, zejména v odvětvích, kde se /uhlíkové emise/ obtížně snižují, a nízkouhlíkové výroby vodíku. Ano, jsou tam jaderné technologie. Atomové elektrárny byly zahrnuty mezi bezemisní, tedy neškodné a Zemi přátelské energetické zdroje. „Je to další krok k modernizaci díky obnovitelným zdrojům, jádru, ukládání a využívání uhlíku a také podpoře vodíku,“ napsal na sociální síti X ministr životního prostředí Petr Hladík. Je dobře, že on si toho jádra všiml. Nejen proto, že je to pro Českou republiku tuze důležitý energetický zdroj, ale i proto, že v té zmínce v závěrečném usnesení má nepochybně Čeká republika prsty. Je to jedna z mála věcí, za které by si současná vláda zasloužila pochvalu. Velkou pochvalu.
Řekli byste možná, proč to všechno? Každá suverénní země si přece buduje a obhospodařuje svou energetiku tak, jak uzná za vhodné a potřebné. Dokonce i Evropská unie deklaruje, že každý členský stát si sám odpovídá za svůj energetický mix podle vlastních potřeb. Jenomže to už dávno není pravda. Díky mezinárodním konferencím, Pařížské dohodě z roku 2015, přijímaným národním závazkům, podivuhodným přerozdělovacím a dotačním mechanismům, díky politikům, aktivistům a 97 % vědců se z národní energetiky stala mezinárodní politika kategorie premium. Ani závěrečné usnesení COP28 neopomnělo se zmínit o lidských právech a sociální spravedlnosti. Nepatrná zmínka o jaderných technologiích představuje důležité „diplomatické krytí“ pro naši národní, suverénní energetiku.
Vyškrtnutí jaderných elektráren z dovolených zdrojů bylo nepochopitelné. Atomová elektrárna je jediný bezemisní zdroj, který lze bezpečně a spolehlivě provozovat v průmyslovém měřítku. Česká republika dovede takové elektrárny (stále ještě) budovat a provozovat. Nedovede o nich rozhodovat. O potřebě nových bloků se vedou řeči už nejméně 20 let. Rozhodování tedy začalo ještě v dobách, kdy jsme si opravdu o své energetice mohli rozhodovat sami. Že už máme nabídky na stavbu nových elektráren od tří uchazečů ještě mnoho neznamená. Ještě se neví, jak a kým budou nové elektrárny financovány. Zda se rozdělí nebo zestátní ČEZ. Jak bude chlazen 6. blok v Dukovanech, vody je pro něj málo. A také, kolik aktivistů, ekologů a politiků se stavitelům jaderných elektráren pověsí na krk.
