Jedni se budou radovat, druzí smutnit. Tak už to při pádu politiků bývá. Bylo by ale zajímavé zjistit, zda více lidí nemělo po rezignaci britského premiéra Borise Johnsona pocit typu: zaplať pánbůh, že je pryč, teď jen aby to nebylo horší.
Naše předsednictví v Evropské unii nezačalo špatně. Setkání vůdců EU v Litomyšli s kulturním programem byl dobrý nápad a ještě lepší byl středeční projev předsedy vlády Petra Fialy před Evropským parlamentem (EP).
Neklid a nejistota na trhu s energií vrací politiky k jistotám. Tedy k energetice fosilní, nebo-li uhelné. Nebude to návrat trvalý.
Minulý týden skončený summit sedmi nejvyspělejších západních zemí světa G7 se prioritně věnoval agresi Ruska na Ukrajině a označení Moskvy jako největší hrozby Západu. Také se zabýval asertivní politikou Číny (stále ještě oficiálně nenazvané nepřítelem). Z místa jednání z Bavorska ale také znovu zazněla silná rétorika potřeby důraznější ochrany klimatu.
Podruhé během pár let se v Česku diskutuje o sektorové dani. Dřív ji blokovalo ANO, teď ODS. Každá taková snaha o vylepšení rozpočtu zavání pokřivením trhu. Na druhou stranu je asi lepší než dotovat sekeru z privatizace.
Je to tu zase. Privatizace Budvaru. Od devadesátých let už několikátý pokus a pokaždé vzešlý z politických kruhů. A jako pokaždé bez rozumného zdůvodnění. Opět zazněla jen prázdná hesla.
„Miluji svou zemi. Ale něco se děje velmi špatně,“ napsal nedávno nositel Nobelovy ceny, americký ekonom Paul Krugman. Kupodivu nešlo o ekonomiku, nýbrž o počty zemřelých na silnicích. Ono to asi všechno nějak souvisí.
Je to možná jen shoda okolností, ale od chvíle, kdy Rusko spustilo další fázi plynové války s Evropou, česká vláda začala celkem konkrétně informovat o opatřeních v energetice a v pomoci obyvatelstvu snášet rychlé zdražování téměř všeho.
V Polsku prý roste politická podpora vytvoření konfederace s Ukrajinou. Poněkud šokující myšlenka ve skutečnosti navazuje na podobné záměry z Varšavy v minulosti. Konfederace je relativně volné sdružení a je otázkou, co by vlastně přinesla. A jestli by to pro Polsko nebylo moc velké sousto.
Středeční projev předsedy vlády Petra Fialy zaměstnává energetiky, analytiky a různé další experty. „Součástí naší strategie je, aby stát získal v blízké budoucnosti pod kontrolu celou síť tuzemských klíčových elektráren, tedy vlastní výrobu elektřiny," prohlásil Fiala. Za touto prostou větou se patrně skrývá docela složitý proces.
Při novém pohledu na mapu Evropy, k němuž nás přiměla válka na Ukrajině, jsem byl překvapen. Je to 44. nejrozlehlejší země světa a největší země Evropy. Ano Ukrajina patří do Evropy. Má ovšem smůlu, že hraničí s ještě větší zemí, největší na světě, která přesto nemá nikdy dost a žádné morální zábrany vyvážet své smetí k sousedům.
Málokdy se ekonomická média starají o sport. Co ale udělala Mezinárodní plavecká federace, je takovým narušením současných hyperkorektních trendů, že se vedle úvah o pardonování uhlí řadí do čela nebezpečných snah o návrat zdravého rozumu. A to si nikdo nedomluvil.