Špatná zpráva pro Evropu: Německo míří k vládě těch, na které vítězství zbylo
Už po příštím víkendu by se mělo Německo dozvědět, kdo by jej měl vyvést z ekonomické i bezpečnostní krize. Bohužel žádná hitparáda to nebude.
Jestli někdo čeká nástup revoluce, bude asi zklamán. Situace spíš připomene Francii s rozhádanými frakcemi. V jistém smyslu pak stav po posledních volbách v Česku. Kdy i premiér Petr Fiala v jednom ze svých proslovů reflektoval, že za vítězství vděčí pětikoalice odporu k Andreji Babišovi.
Zatímco českou vládu musel pak sestavit na půdorysu hned pěti, více méně dost nevyhraněných stran, pravděpodobný budoucí německý kancléř Friedrich Merz (CDU, potažmo CDU/CSU) bude mít jiný koaliční problém. Aby přešel most do vysněného křesla, bude muset podat ruku ďáblu. S AfD to asi nedokáže (děkujeme), a protože žádná z případných pětiprocentních partají zřejmě stačit nebude, bude si muset vybrat buďto ze sociální demokracie nynějšího kancléře Olafa Scholze, nebo zelených. Případně vzít zavděk oběma. Přičemž právě tyto partaje na něj před volbami útočí, co to jde, a dávají najevo, že by nejraději vládly opět spolu.
Merz sám se zatím nejeví jako nějaký silák – reformátor. Jeho partaj se sice před pár měsíci přihlásila ke konzervatismu. Jasně navrhla omezení daní i byrokracie, mluví o revizi zákazu spalovacích motorů u aut… Jenže jak už to tak bývá, má to svá ale. Merz před koncem roku připustil koalici se Zelenými, čímž nadzvedl dokonce i své spolustraníky. Někteří to označili za nepřípustné. Část německých médií to pak komentovala v duchu, že mu jde víc o křeslo než o ideály, a že vzal Němcům naději na změnu.
Jenže ono není kde brát. A tak, snad aby dal najevo, že nebude poskakovat podle not nynějších lídrů, spojil se v otázce imigrantů s AfD. Což zase naštvalo dost jiných lidí. Každopádně nynější koalice změny v imigrační politice zablokovala, a je legitimní otázkou, zda jí to po nejnovějším vražedném útoku na demonstraci v Mnichově nesebere hlasy.
Jak napsal Wirtschaftwoche, půjde o slabého vítěze v retro dresu, který vyhraje díky nedostatku soupeřů (co nám to kruciš připomíná?). Bohužel, Německo, ale i celá Evropa potřebuje teď silného lídra. Pánové Scholz (dosluhující kancléř) a Habeck (ministr a šéf zelených) sice v poslední době apelují na EU, aby omezila byrokracii, a na politiky své země, aby už něco začali dělat se zločinností imigrantů. Je ale otázkou, nakolik jde jen o předvolební snahu, zachránit, co se dá.
půjde o slabého vítěze v retro dresu
Vždyť tato vláda byla motorem byrokracie a ozelenění v unijním duchu. Ano, o zastavení jaderných elektráren se rozhodlo ještě za Merkelové. Ale každé rozhodnutí se dá revokovat.
Když Scholz na soukromé oslavě označil berlínského senátora pro kulturu Joea Chiala za „dvorního šaška“ Unie, muselo to znít jako něco úplně mimo jeho identitu (na druhou stranu vypadá až úchylně, pokud tato slova jeho soupeři označili za rasistická; bo daný senátor je tmavé pleti). Každopádně ale CDU/CSU musí vnímat nelibě, že po dřívějších propadech „socanům“ koncem roku rostly preference.
Evropu čeká těžký boj o záchranu toho, co se dá. Přičemž Evropská komise je silný soupeř. Nikdo jiný totiž nemá v unii zákonodárnou iniciativu. Takže se na ní musí jít silou! Evropu jako celek čeká otázka, jestli bude pokračovat v sebevražedné energetické politice, přičemž Německo patří k těm nejpostiženějším. Taky je zde otázka, jak dál s válkou na Ukrajině, pokud ji Donald Trump postaví před nějakou nepřijatelnou variantu jako hotovou věc. Což je dost pravděpodobné.
Nedělejme si žádné iluze. Vždyť i za druhé světové války získaly USA za své dodávky zbraní do Evropy především řadu námořních základen. Trump teď taky něco chce a na rozdíl od jiných prezidentů to říká veřejně a natvrdo. Protože doba se změnila a namísto kritiky za nelidskost získá potlesk za vlastenectví. A Evropa asi na to, aby Ukrajinu podporovala sama, nemá.
Německo toho má ale dost i doma. Bavorský premiér volá po obnovení jádra, přičemž mnozí mu říkají, že teď už by to bylo šíleně drahé. Tak aspoň odcházející kancléř chce dál dotovat poplatky sítím, hlavně aby to přežily ocelárny, které jsou na tom asi nejhůř. Cementárny potřebují ukládání uhlíku, aby je nezadusily povolenky, ale to se zelenému Habeckovi nepodařilo prosadit. Automobilový průmysl by potřeboval změnu celého regulačního trendu.
Je třeba odvrátit myšlenky na sankcionování odběratelů elektřiny v průmyslových regionech. Je třeba řešit bezpečnost, jinak AfD příští volby vyhraje. A je třeba vyrazit do Bruselu, s tím, že si má komise svůj zcela nekonkrétní kompas strčit někam. A místo toho začít řešit vážné problémy. Kéž by na tom budoucí vláda měla shodu a kancléř tah na bránu. Bylo by skvělé se v tom pesimismu zklamat.
