Proč mají Češi pětkrát dražší elektřinu než Francouzi
Ještě neutichlo rozčilení nad zdražením elektřiny od ledna kvůli podpoře solárů a větrníků a nákladům na distribuci, a už máme další veřejnou debatu nad ohlášeným zdražením potravin do 10 procent. Přestože obchodní řetězce ještě v létě slibovaly, že vládní snížení DPH na potraviny z 15 % na 12 % do svých cen promítnou.
společné prohlášení supermarketů o zdražení o 5 až 10 % smrdí kartelovou dohodou
Premiér Petr Fiala i jeho ministři prohlašují, že zdražení potravin tak nenechají. Nic proti tomu, protože společné prohlášení supermarketů o zdražení o 5 až 10 procent doslova smrdí kartelovou dohodou. O tom, že české státní instituce, mající dohlížet nad ochranou trhu a spotřebitelů (jako ÚOHS, ČTÚ, ERÚ, ČOI), už léta nefungují, novináři a publicisté píší roky. A nic se dosud nestalo. Uvidíme, co a jak nyní konečně s postupem potravinářů udělá Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Bude pod obrovským tlakem vlády, která se hrozí z průzkumů o své budoucí nevolitelnosti.
Jděme zpět k cenám energie, přesněji řečeno k cenám v Česku vyráběné elektřiny, která je proti době před covidovou a energetickou krizí na trojnásobné výši. Cena elektřiny, která se propsala do cen všech produktů a služeb, byla, je a zřejmě nadále bude největším tahounem zničující inflace, která doslova „sežrala“ od prosince 2019 dosud více než třetinu příjmů, důchodů a úspor většiny Čechů.
Index spotřebitelských cen CPI v České republice se v říjnu 2023 zvýšil na 148,1 bodu, když dosahoval od roku 1991 do roku 2023 v průměru 88,78 bodu. Historického maxima 149,10 bodu dosáhl v srpnu 2023 a rekordního minima 50,60 bodu v lednu 1995 (základ 100 % je rok 2015). Předpověď vývoje české inflace ve spotřebitelských cenách podle stejného zdroje ukazuje do konce roku 2025 trend dalšího zvýšení spotřebitelských cen až o 20 bodů.
V důsledku růstu regulovaných složek ceny se podle analýzy Svazu průmyslu a dopravy na hladině vysokého napětí zvýší cena elektřiny třem čtvrtinám všech podniků, v průměru to bude o 26,8 procenta. Ovšem těm energeticky náročnějším vyrostou až o 200 procent. Ještě více to bude u firem připojených na velmi vysoké napětí, kdy sám ERÚ přiznal růst regulované části ceny asi o 190 procent. Čtyřicet klíčových a energeticky náročných firem odhadlo potřebu dotační pomoci zhruba na 20 mld. Kč, vláda zatím myslí na „velmi zacílenou pomoc“ v objemu 3,5 miliardy korun. Je jasné, že zvýšené náklady na elektřinu budou chtít podniky promítnout do ceny svých výrobků a služeb. Pokud ne, jejich další existence bude zásadně ohrožena. Česká republika nemůže držet krok v dotační podpoře svých podniků např. s Německem. To dokazuje, že navzdory všem proklamacím žádný společný trh s elektřinou neexistuje. To, co trh znásilňuje a vlastně zcela degraduje, je politika dekarbonizace, tedy náhrady emisních zdrojů energie, jako jsou hlavně uhlí, ale také z poloviny proti němu i emisní zemní plyn, neřku-li jeho zkapalněná podoba LNG, která vinou způsobu těžby frakováním a zaoceánskou dopravou je emisně vinou úniku metanu pro planetu ještě škodlivější než uhlí.
Experti a někteří politici na pravé straně politického spektra už docházejí k jasnému závěru: Buď zásadně zrevidujeme ideologii Green Deal a její naplnění legislativním balíčkem Fit for 55, např. pozastavením platnosti zničujících spekulativních emisních povolenek, nebo se zhroutí naše energetika a s nimi i celá ekonomika a společnost. Je to vidět na výsledcích nedávných voleb ve Švédsku, Itálii, ve Španělsku i takřka šokově nedávno ve vítězství krajní pravice v Nizozemsku. V kontextu kongresu německé vládnoucí sociální demokracie (SPD) o minulém víkendu v Berlíně byl proveden rovněž předvolební průzkum, jehož výsledky jsou tvrdou porážkou vládního kursu, v němž se do tvrdé zelené tranzice pustila SPD spolu se spoluvládními Zelenými a za spíše vyčkávacího postoje koaliční liberální FDP. Ve 321 volebních okrscích by vyhrála opoziční pravicově konzervativní CDU/CSU, krajně pravicová Alternativa pro Německo by zvítězila ve 109 okrscích, Zelení jen v 19 a sociální demokraté nikde, a to ani v oblastech, jež jsou považovány za jejich volební „pevnosti“. Parlamentní volby mají Němci jako Češi v roce 2025, ale všichni již vyhlížejí výsledky voleb do Evropského parlamentu v červnu příštího roku, jež by měly vést aspoň ke zpomalení Green Dealu.
pociťujeme pozitivní výdobytky společného, liberalizovaného trhu
A jaké jsou koncepty v Česku? Doslova neuvěřitelné interview, které by v zavedených demokraciích možná odrovnalo jeho profesní dráhu, poskytl Českému rozhlasu někdejší místopředseda ERÚ Blahoslav Němeček. Nyní je to partner společnosti EY pro energetiku ve střední a jihovýchodní Evropě a je spoluautorem cenových stropů vlády pro rok 2023. Řekl: „My prostě žijeme v prostředí liberalizovaného trhu, který je garantován legislativou, a pociťujeme pozitivní výdobytky tohoto společného trhu. Když v Německu hodně svítí a fouká, tak tady máme velmi nízké ceny elektřiny, naše elektrárny jsou dočasně odstavovány a dovážíme tu levnou elektřinu. Pokud nenastanou tyto okolnosti, tak vyrábí naše domácí zdroje.“ Němeček dodal: „ČEZ je výrobce a obchodník, který dodává elektřinu na trh a prostřednictvím obchodních platforem ji prodává jiným účastníkům trhu, kteří tu elektřinu prodají zákazníkům v Čechách, nebo vyvezou do zahraničí. Máme tady jednotný trh, a kdyby se to udělalo nešťastně, tak na tom může profitovat úplně někdo jiný.“
V podání B. Němečka je jeho energetický „koncept“ hanebnou propagací pokračujícího odírání českých domácností a podniků domácím energetickým oligopolem. Ten dosud za české náklady vyrábí dostatek elektřiny, která z 90 % je spotřebována v tuzemsku. Přesto oněch 10 % elektřiny vyvážené pak přes referenční ceny burzy v Lipsku slouží ke zdůvodnění toho, proč obchodníci v čele se společností ČEZ českou elektřinu prodávají doma v podstatě za německé ceny. Pak samozřejmě ČEZ i další obchodníci, kteří nemají důvod postup dominantního hráče nezopakovat, dosahují extrémních zisků. Ovšem česká ekonomika jako celek kolabuje.
Další pokusy o torpédování racionálního vývoje v české energetice dokládá nedávné interview Michala Šnobra pro Lidové noviny, v němž se tento stavební inženýr, široce akceptovaný českými médii jako „energetický expert“, snaží dehonestovat snahy vlády ČR o výstavbu nových jaderných reaktorů. Šnobr donedávna tvrdil, že nový reaktor přijde na 300 mld. Kč, to už mu nestačí a lže o nákladech na jeden reaktor ve výši 500 miliard korun. Přitom jako držiteli pěkného balíku minoritních akcií ČEZ jde Šnobrovi o jediné: aby pokračoval dnešní stav nehorázných zisků ČEZ, aby se neinvestovalo do jádra a on mohl každoročně kasírovat miliony na dividendách. Dlouhodobá bezpečnost a soběstačnost české energetiky včetně cenové únosnosti, což může dlouhodobě zajistit jen převaha jaderných zdrojů v české energetice, je těmto egoistům ukradená.
Za dozoru údajně pravicově centristické vlády ČR vzniká neuvěřitelný pokus o finanční perpetuum mobile. Z ČEZ se odčerpá dividenda a mimořádná daň (dostat takové peníze z bank se nezdařilo), a pak se přerozděluje formou zelených žebračenek a dotací. Ovšem po cestě se mnoho miliard jako vždy ztratí. Žádná levná německá elektřina neexistuje: je zde zbytečná a navzájem se kanibalizující časově omezená a na povětrnostních vlivech závislá nadprodukce, již budou muset distributoři a ČEZ brzdit odstavováním zdrojů s tím, jak také poroste nadbytečný český letní jmenovitý výkon a proti němu zásadní zimní deficit. A to s přihlédnutím k nedostatečným přepravním kapacitám přeshraničního propojení a ztrát rostoucích se vzdáleností dopravované elektřiny.
žádný společný energetický trh v EU neexistuje
Bývalý generální ředitel ČEZ Jaroslav Míl opakovaně říká: žádný společný energetický trh v EU neexistuje, je to jen boj o národní zájmy s různou mírou regulace a státních subvencí. V ČR se elektřina vyrábí levně v národním energetickém mixu a k výrobním nákladům by se měla přidávat jen kontrolovaná, úměrná zisková marže. To je i zásadní rozdíl proti opakované ideji opozičních hnutí ANO a SPD, které mluví o nutnosti „zastropování cen u výrobců“. Nikoli výrobní náklady, ale nehorázné obchodní marže tvrdí v energetice muziku, ostatně podobně jako v cenách potravin.
Politici neříkají svým občanům pravdu, že kontinuální zdražování elektřiny je vepsáno přímo do DNA zelené ideologie EU. Česko s výjimkou jaderné politiky doslova opisuje Německo v tom, že klíčovým prvkem elektroenergetické soustavy by měly být tzv. OZE, tedy v Česku dominantně soláry, a poté i tlak na větší počet větrných turbín. Ovšem soláry a větrníky v ČR fungují jen 10 %, respektive 20 % z celého roku. A co ten „zbytek“? Dovoz z Německa, jež má v má v zimním období zásadní nedostatek stabilní elektřiny? Levná elektřina z OZE je nesmyslný pojem, protože do nákladů na jejich zřízení je nutno započítat i záložní zdroje, tedy stále i v Německu uhelné a plynové elektrárny. K tomu jako ten nejhorší finanční faktor obrovské náklady na posílení a vysoce náročnou správu sítě, včetně záložních a systémově podpůrných zdrojů. Vzestup cen pro ČR v podobě růstu regulovaných položek od ledna 2024 je jen závdavkem pro příští roky, protože astronomické náklady na sítě budou doslova devastovat ceny elektřiny v mnoha dalších letech. Takže naděje na zásadní pokles inflace ze současných 8 % na 3 % počátkem roku 2024 je typickým příkladem vydávání přání za skutečnost. Proto také ČNB v prosinci nesníží svůj vysoký 7% úrok. Když se všichni oprávněné ptají, jak z toho marasmu ven, stačí se podívat na příklad členské země EU Francie, souseda Německa. Jak to, že pro něj neplatí nějaký společný evropský trh deformovaný sebevražednou německou Energiewende? Je to příklad ekonomické a politické síly Francie? Nebo francouzská vláda lépe prosazuje legitimní národní zájmy zvláště v energetice? V polovině listopadu se podle zprávy agentury Reuters francouzská vláda a elektrárenská společnost EdF podepsaly dohodu o budoucích cenách elektřiny, dominantně tvořené výrobou z 56 francouzských jaderných reaktorů. Tato dohoda má ochránit spotřebitele před cenovými šoky a zároveň umožnila EdF pokrýt výrobní náklady, údržbu stávajících a výstavbu nových jaderných reaktorů. Od roku 2026 dohoda stanoví cenu elektřiny pro francouzské domácnosti a firmy na příštích 15 let na 70 eur za megawatthodinu (MWh), tedy v přepočtu 1,70 Kč za 1 kWh. To je jasný signál pro všechny hráče na trhu s energií ve Francii, aby se tímto cenovým příkladem řídili. Pro všechny účastníky trhu tak vzniká dlouhodobá strategie a podmínky pro stabilitu. Dohoda vlády a EdF, která byla nedávno zestátněna vykoupením 16 % minoritních akcionářů za bezmála 10 miliard eur, ovšem zahrnuje i další garance pro spotřebitele. Při ceně elektřiny na trhu kolem 80 eur za MWh se 50 % dodatečných příjmů rozdělí zpět na účty spotřebitelů, v případě zvýšení ceny až na 110 eur/MWh se vrátí zákazníkům 90 % mimořádných příjmů. Nutno dodat, že současná dohoda EdF se státem garantuje do roku 2025 cenu 42 eur/MWh, tedy v přepočtu 1 Kč/kWh elektřiny.
Francouzi si mohou topit elektřinou za korunu
Takže Francouzi si mohou topit elektřinou za korunu, respektive od roku 2026 na 15 let za 1,70 Kč za kWh. Češi si asi vezmou o jeden svetr navíc, protože platí už teď pětkrát až osmkrát více. O nějaký hloupý svetr ale přece nejde, jde o přežití tuzemského průmyslu a s ním i o zachování prosperity. Nejde přitom jen o nekompetentnost lidí, kteří mohou zavést zemi do energetické a sociálně-ekonomické sebevraždy. Může jít o jednání naplňující podstatu vlastizrady.
