Do Evropy přišla zima a německé Energiewende došly peníze
Do střední Evropy dorazila zima, která je pro stoupence boje s globálním oteplováním absurdně velkým problémem. Jimi opěvované občasné zdroje energie v podobě solárů i větrníků doslova zamrzají.
Odhaluje se tak tvrdá pravda: Společnost, ekonomika a zejména průmysl vyspělých evropských zemí může fungovat jen se zdroji, které jsou stabilní bez ohledu na povětrnostní podmínky. A těmito zdroji zatím jsou jedině emisní uhelné a plynové elektrárny, v řadě zemí pak jaderné.
Díky existenci informačního portálu https://app.electricitymaps.com/zone/DE se lze podívat na to, jak si vedou v elektroenergetice mj. země EU, zde konkrétně Německo. To se chlubí, že ve výsledku své dvacetileté zelené tranzice za 500 miliard eur má v energetickém mixu již 67 % tzv. obnovitelných zdrojů.
V době psaní tohoto článku 1. prosince po 14. hodině je Německo sevřeno sněhem, mrazem a inverzí. Ale jak si teď soláry a větrníky vedou? Na portále jsou přesná aktuální čísla za posledních 24 hodin (která se samozřejmě mění s časem přečtení daného čtenáře článku): z více než 41 % pokrytí výkonu okamžité spotřeby elektřiny (66 GW) zachraňují německé uhelné elektrárny, které z celkové své kapacity 38 GW (napůl černé, napůl hnědé uhlí) využívají 73 % (28 GW). Další emisní zdroje – paroplynové elektrárny – aktuálně pokrývají 23 % spotřeby elektřiny v Německu, když jejich celková kapacita 32 GW jede na 42 % (15 GW). Vzývané a 22 let dotované solární elektrárny (instalovaná kapacita neuvěřitelných 67 GW) skomírají na dvou procentech dodávky a větrníky (66 GW) pracují jen ze čtyř procent. Biomasa a vodní zdroje se podílejí na dodávkách 18 procenty. Takže soustavu ještě musí aspoň nepatrně posilovat ten nejhorší zdroj: výroba elektřiny z ropy dodávkou 1,24 % výkonu elektroenergetické soustavy. V této situaci se Německo neobejde bez dovozu elektřiny: na prvním místě z Česka (pokrytí 3,8 % potřeb Německa) a z Rakouska (3,5 %).
vše prý vyřeší dovozy elektřiny hlavně z německých levných větrných zdrojů
Tato situaci je tvrdou lekcí pro všechny české laické politiky, kteří v čele s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou a ještě zeleně horlivějším ministrem životního prostředí (a nekonečných dotací) Petrem Hladíkem si jsou sice vědomi nadcházející „mezery“ v zimní produkci české elektroenergetiky po plánovaném odstavování uhelných zdrojů (z loňské kapacity 9,4 GW mají do roku 2030 zbýt jen 3 GW) a jejich „náhrady“ soláry a větrníky, ale vše prý vyřeší „dovozy elektřiny hlavně z německých levných větrných zdrojů“. Vláda Petra Fialy svým národním klimaticko-energetickým plánem tuto situaci zafixovala a čeká se jen na schválení Bruselem. Pak se cesta k plánovanému zásadnímu deficitu elektřiny a její drahoty s dominancí v zimě stane zákonem.
Ještě jsme však nezmínili, že současná výroba elektřiny v Německu má samozřejmě dopad na hlavní cíl zelené tranzice Německa i celé EU: dekarbonizaci. Teď právě německé uhelné, plynové a ropné elektrárny produkují emise CO₂ 718 gramů na 1 kWh elektřiny. To je dokonce podstatně více než „málo zelené“ Česko (627 g/kWh). Taková jaderná Francie dodává 70 % své elektřiny z jaderných reaktorů a má odpovídající nízké emise, jen 84 g/kWh. Ovšem poslední tři plně funkční jaderné elektrárny si Němci posedlí strachem z atomu odstavili letos v dubnu.
Němci měli ambici své uhelné zdroje odstavit již do roku 2030 a nahradit je novými paroplynovými elektrárnami v objemu dalších 25 GW (přídavkem ke stávající kapacitě 32 GW). Jak napsal deník Handelsblatt, ministr hospodářství a ochrany klimatu (vzděláním literární estét) Robert Habeck musel odložit strategii rozsáhlých dotací soukromému průmyslu na vybudování 50 nových velkých elektráren na plyn. Rozhodnutím Ústavního soudu SRN totiž vláda nesmí při respektování tzv. dluhové brzdy použít 60 miliard eur nespotřebovaných na řešení covidové pandemie na cíle své zelené politiky. Do roku 2030 tak očividně nikdo takové nové paroplynové zdroje v Německu (a ani v Česku) nepostaví. Navíc ve vedení EU má zemní plyn podporu jen do roku 2035. Pak ho má nahradit „zelený vodík“. A představa, že se elektrárna na zemní plyn předělá rychle, levně a bezproblémově na vodík, je naivní. Vše ještě umocňují zprávy, že do Evropy ze zámoří dodávaný LNG je kvůli svému životnímu cyklu a dopravě a únikům metanu emisně horší než uhlí. To investicím do plynových elektráren nenahrává. Taková elektrárna přijde na miliardu eur, staví se tři roky a potřebuje k sobě přívod vysokotlakého potrubí zemního plynu budovaného v ochranném bezpečnostním pásmu.
Nyní 250 představitelů německých státních institucí a dalších orgánů a neziskovek v čele s kancléřem Olafem Scholzem a samozřejmě všemi zelenými vládními politiky odcestovalo na konferenci OSN o ochraně klimatu COP28, která se od 30. listopadu koná 14 dní v Dubaji. Celkem přicestuje na 70 000 VIP z 200 zemí světa. Na pořadu jednání mají být tak jednak nové bilióny (ano, tisíce miliard) dolarů a eur placených ročně vyspělými zeměmi chudým na dekarbonizaci, jednak návrh termínu na definitivní skoncování s emisními palivy.
Německé vládě po 22 letech obřích subvencí a dotací na tzv. zelené zdroje docházejí peníze. Proto zatím oficiálně nerevidovala svůj plán na odchod od uhlí v roce 2038. Na rozdíl od českého vládního aktivismu. Realizace plánů na celkové kapacitě 350 GW ve větru a solárech v roce 2030, tedy 80% podíl v energetickém mixu, se z poloviny neplní kvůli chybějícím dotacím, technologii (převážně z Číny) a odborníkům. Respektovaný Spolkový svaz německého průmyslu (BDI) nyní zveřejnil zprávu, že kvůli v podstatě trojnásobně vyšším cenám energie je německý průmysl v mezinárodním srovnání neschopný konkurence. Vysoce energeticky náročné německé firmy proto omezily za od ledna do konce září svou produkci a tím i spotřebu zemního plynu o 20 % a jsou na tom ekonomicky hůře než za covidové krize.
Německá vláda pod racionálním tlakem distributorů vědomých si možných deficitů elektřiny odsouhlasila, že s platností od 1. ledna 2024 mohou distribuční firmy při nedostatku elektřiny omezit příkon na jednu domácnost na 4,2 kW. S tím lze běžnou domácnost provozovat, horší je to už ale s výkonnými tepelnými čerpadly preferovanými jako budoucí hlavní zdroj vytápění německých domácností. Stejně tak by toto omezení limitovalo nabíjení elektromobilů, i když plán, aby se do roku 2030 po německých silnicích prohánělo 15 milionů čistě elektrických aut, je naplněn zatím jen z 10 procent.
Pokud někoho nyní napadá, že s prudkým růstem cen elektřiny pro český průmysl od nového roku zanalyzovaný v nových tarifech Energetického regulačního úřadu mohou být problémy českého průmyslu stejné či ještě horší než německého, bohužel se očividně nemýlí. Meteorologové očekávají, že nynější mrazivé počasí s inverzí a spoustou sněhu potrvá týdny. Mezitím by občané Německa i Česka mohli od politiků dostat nějaký signál, jak se v zimě naučit přežít. Dva svetry navíc už to nezachrání. Co takhle hibernace?
