Pět kyselých jablek, do nichž kousneme v roce 2022
Rok 2022 může být skutečně divoký a v lecčems zlomový. Pokaždé jde o budoucnost, ale tentokrát může jít obzvláště pro Evropu o hodně.
Svoboda, lidská práva a právní stát
Ve velké části světa to byla samozřejmost. Svoboda jako univerzální právo, o kterém se nediskutuje. Teď začíná být přiznávaná vládami a establishmentem, různým skupinám jinak a vždy v omezené míře.
Na britských školách se už nějaký čas diskutuje, zda má právo studovat či přednášet ten, kdo nemá „správný“ názor. Joanne (J.K.) Rowlingová si zadělala prohlášením, že menstruují pouze ženy. Dočkala se vymazání svého jména z trailerů natočených podle jejích předloh a přejmenování sportu, zavedeného podle její knihy. Podobně lze najít i studentku, čelící snahám o vyloučení ze školy za výrok, že ženy se rodí s vagínou a jsou fyzicky slabší než muži. Uznávaný epidemiolog Jiří Beran si postěžoval, že zaznamenal návrh, aby byl za své názory zbaven akademického titulu.
Události související s covidem posunují celou kulturu vyloučení a zbavování práv na nový stupeň. Navíc dochází i k porušování principů právního státu. Mnohé vlády nectí ani evropskou legislativu a unie mlčí. Vláda Andreje Babiše dokonce zavřela oči i před verdiktem Nejvyššího správního soudu.
V Kanadě se pálí knihy, pokračující digitalizace umožňuje stále dokonalejší šmírovnání kohokoliv (dokonce se mluví o zrušení hotovosti, tedy dalšího nuceného posílení naší digitální stopy). Petr Pithart kdysi napsal, že svoboda nesmí být trpěná. Teď to vypadá ještě hůř. Že bude nástrojem k odměňování za poslušnost a správné postoje. Prohloubí se tento trend nebo se vrátíme k liberální demokracii? Zatím se zdá, že většina lidí chce spíš než svobodu onu odměnu.
Grenn Deal, Fit for 55…
Zelená politika Evropské unie začíná vyvolávat silný odpor. Poláci už dokonce nehodlají nakupovat emisní povolenky. Leckdo chce zachovat plyn jako bezemisní palivo déle, než chtějí v Bruselu. Je zjevné, že čistého vodíku nebude dostatek. Spolu s energetickou krizí to vyvolává silné napětí napříč kontinentem.
Někteří odmítají samotnou představu země ohrožené výsledky lidské činnosti. Dalším je to šumák. Mnozí si ale kladou otázku: Čím jsou ty razantní záměry podložené? Proč právě takto? Proč se o tom skoro nediskutuje? A vůbec – má cenu zničit evropskou ekonomiku, abychom snížili emise o něco, co Čína vyprodukuje na základě pár verdiktů politbyra? Jak jsou ošetřeny negativní jevy celého procesu?
Lez najít souvislost i s předchozím bodem, svobodou a lidskými právy. A také následujícím – geopolitikou. Celé je to provázané jako matice. A pořád se nabízí otázka – kdo z toho profituje? Leckde se začínají stavět na zadní a možná je na místě úvaha: nestane se z Green Dealu nakonec další Pakt stability, který prostě nikdo nedodržuje?
Geopolitika
Z hlediska významu by tento bod asi mohl být níž. Nicméně je silně provázán s dvěma prvními. Polsko se začalo stavět proti evropské zelené politice. Ještě předtím postavil jeho ústavní soud domácí zákonodárství nad unijní. Brusel to vybudilo k ostré reakci. Přitom německé soudy podobné verdikty vynesly rovněž. Během covidu řada vlád hrubě porušuje evropskou Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. EU nám chce řídit snad i sny, ale když na to přijde, jako by její pravidla neexistovala.
Kdyby přišel Polxit, byla by EU pořád obrovská a zahrnující jádro kontinentu. Ale po Brexitu by šlo o další okleštění, a navíc posunutí východních hranic (a co třeba Maďarsko?).
Navíc se prohlubuje brázda mezi Evropou a USA. Začalo to pádem sovětského bloku. Protože „západ“ už tolik nepotřeboval Ameriku v zádech. Další trhlina přišla s útokem na Irák. Teď chtějí USA své mocenské postavení zachovat a sankcionují Rusko. Jenže starý kontinent potřebuje ruský plyn. Takže hází přes palubu Ukrajinu. Dokonce přitom zapomíná, že právě ona má být velkým producentem zeleného vodíku.
Také je tu australské dobrodružství s ponorkami, při němž USA a Británie udělaly dlouhý nos na Francii. A co bude s NATO, když už se to amíkům nechce financovat tak velkoryse jako zamlada?
Geopolitické pnutí člověk nepozná hned. Ale může se odrazit v nižší prostupnosti hranic, hromadění uprchlíků čím dál blíže středu kontinentu, nárůstem výdajů na zbrojení…
Inflace, drahota a dluhy
Inflace je vysoká, to netřeba opakovat. Víc, než o ní jde ale možná o drahotu. Inflace je totiž agregátní ukazatel, mapující ceny váženým průměrem nákupního koše. Klidně jí může „vyšponovat“ jedna jediná sekce.
Jenže teď rostou jak pohonné hmoty, tak energie, zboží i služby. Ještě se jakž takž drží potraviny, ale energie, doprava a mzdy je nakonec vyženou taky.
Inflace postihuje tentokrát snad každého mimo poustevníků. U nás doma rostou sazby, což zdražuje půjčky. V Evropě na to dlabou, čímž ovšem inflaci podporují. Nakonec se vše samozřejmě promítne i do tlaků na státní rozpočty, a to kvůli mzdám, kompenzacím a dalším výdajům.
Dodavatelské řetězce, realokace výrob
Obrovské problémy v dopravě a výpadky dodavatelů. Toto téma se táhlo celým rokem 2021. Někteří velcí výrobci už hovoří o přesunutí části svých provozů zpět do Evropy. A hlavně o vlastní výrobě toho, co doposud nakupovali daleko od domova.
Asi nepůjde o masivní a rychlý trend, protože postavit továrnu, získat všechny certifikace, najmout lidi, a ještě to vše v zeleném módu za přijatelné provozní náklady, se nedá přes noc. Nicméně výrobci teď platí daň za předchozí globalizační trendy. Takže určité změny by přijít mohly.
A spousta dalších věcí
Nejde zdaleka o jediné otázky, které před světem stojí. Někdo by vytáhnul dopředu rozpočty, jiný ceny. S dodavatelskými řetězci by také mohla soutěžit razantně a často i nuceně pokračující digitalizace. Činí nás zranitelnějšími jak z hlediska praktické závislosti, tak rizika kyberšikany. Za ní jdou třeba neochota mileniálů přehánět to s prací či dopady covidu do školství a psychiky mladých lidí. Ale někdo musí dostat přednost. Těch pět kyselých jablek bude k nakousnutí hned, a přitom mít i dlouhodobé dopady.
