Fed a ta hezká čtyři mínus z rovnováhy na páce

Milovníci filmu Marečku podejte mi pero si jistě vzpomenou. Ta čtyřka z dusíku nebo 4 mínus z rovnováhy na páce. To jsou takové první vlaštovky. Podobně je to s oznámením americké centrální banky Fed, že přestane pumpovat prachy do oběhu. Jen aby u toho nezůstalo.

První vlaštovka bohužel ještě jaro nedělá. Foto: Jim Summerson na Unsplash

Analytici, ekonomové, investoři a kdoví kdo ještě na to čekali jako na zázrak. Kdy už konečně některá z velkých centrálních bank začne uvažovat ekonomicky a ne politicky. Kdy už konečně v době všeobecně rostoucích cen přestanou ty největší měnové autority pumpovat do ekonomik další peníze.

Stalo se a překvapivě nejen v USA. Fed oznámil, že bude pokračovat v omezení nákupu dluhopisů (proti nimž samozřejmě proudí do ekonomiky dolary) tak, že v březnu s celým programem skončí. A zároveň v příštím roce třikrát zvedne úrokové sazby.

Cílová úroveň 0,9 % sice v porovnání s českými 2,75 % může vypadat jako výsměch. Ale ono je vždy důležité, odkud kam jdeme, a o jak velké trhnutí s kormidlem se jedná. Protože v USA je posledních pár desetiletí na úrovni symbolů jako Bůh nebo víra i slovo zaměstnanost. Takže každý pohyb směrem od její podpory je symbolem zvratu.

Trhy reagovaly poměrně vlažně. Podle zažitých teorií měly akcie poklesnout a dolar zpevnit. Jenže obě události už nastaly dopředu, v očekávání, že Fed za to vezme se vší razancí, a tak nakonec přišel opak. Tedy korekce předchozích pohybů. Možná, že někteří i čekali odvážnější kousek. Zvlášť, když se americká inflace v listopadu téměř dotkla sedmi procent. Ale nechtějme moc, vždyť jde o první zvýšení po téměř deseti letech. Navíc – možná že i pro akcie je určitá normalizace poměrů v delším horizontu pozitivní.

Překvapivě Američany následovala měnová autorita britská, která rovněž mírně přitáhla opratě na 0,25 %. Všechny tím překvapila, byť jde v porovnání s bankami ve východní Evropě o drobné. Britská libra na to hned reagovala posílením.

Úplně jinak je to Evropskou centrální bankou (ECB). Ta sice omezí nové programy výkupu dluhopisů, ale staré nechá běžet. O zvyšování sazeb se vůbec nedá mluvit. Už i vrabci na střeše si cvrlikají, že ECB nechce zdražit financování zadluženým zemím z jihu Evropy.

Jinými slovy – americký Fed i Britská centrální banka se pomalu vracejí do ekonomické reality a řekněme ekonomického mainstreamu. Ne, že by hlavní proud byl vždy nutně tím nejlepším. Ale pokud existuje shoda na tom, že inflace je špatně, zaplať kdokoliv za to.

Situace, kdy rostou ceny a státy i centrální banky vhánějí do ekonomiky další peníze, kdy stabilní ekonomiky za půjčené peníze neplatí úrok a ty, které už měly dávno zkrachovat, si půjčují za méně, než jedno procento, je mírně řečeno zvrácená.

Velká část evropské ekonomiky jede na práškách a přístrojích. Což se zřejmě bude ještě posilovat tím, jak ji budou škrtit a dusit další a další regulace. Ne, že bychom Britům a Američanům museli pořád jen závidět či gratulovat. Hlavně na britských ostrovech se teď musejí vypořádávat s důsledky dřívějších unáhlených rozhodnutí. Ale z hlediska ekonomické logiky se na západ od evropských břehů přece jen trošku vrátili od politiky k fundamentu. Kéž by se to začalo šířit jako nákaza. V Evropě totiž zdravý rozum můžeme klidně vnímat jako herezi.