Nadměrné zisky ČEZ a pasivita vlády hrozí sociálně-ekonomickým kolapsem ČR
V úterý 9. srpna jsme se dozvěděli v celku očekávanou zprávu, že růst zisku dominantní české energetické korporace ČEZ a.s. dosáhl nevídaného rekordu. ČEZ za první letošní pololetí vydělal 21krát více než o rok dříve. Provozní zisk před odpisy a zdaněním (EBITDA) se meziročně zvýšil o 27,7 mld. Kč na 59,3 miliardy korun. I po očištění o všechny mimořádné vlivy je čistý zisk se 34 miliardami korun trojnásobný. Skupina ČEZ navýšila svůj odhad letošního celoročního výsledku EBITDA na úroveň 110 až 115 mld. Kč, přičemž čistý zisk by podle nového odhadu podniku měl letos činit 60 až 65 mld. Kč, což by mohlo být pro akcionáře v příštím roce spojeno s vyplacením dividendy 72 až 78 korun za akcii.
Připomeňme si, že dosažená EBITDA je klíčová pro odměny managementu ČEZ, kdy si například šéf ČEZ Daniel Beneš za loňský „normální“ ziskový rok odnesl odměnu 35 milionů korun. Bude se moci v příštím roce nejvyšší vedení ČEZ těšit o odměnu za letošek až trojnásobně vyšší než letošní?
Také banky na inflaci mimořádně vydělávají
Samozřejmě spolu s firmou ČEZ stoupají také zisky dalších energetických firem založených na explozi cen elektřiny, plynu a tepla, což započalo půl roku před zahájením ruské války proti Ukrajině. Vedle energetických firem oznámily rekordní zisky také tuzemské banky, zejména ty největší 100% dcery nadnárodních bankovních domů. Mimořádnou ziskovost mají z rostoucí inflace, kdy jim Česká národní banka povinné u ní uložené úspory úročí sedmiprocentní sazbou, zatímco střadatelé komerčních bank nedostávají při současné 17procentní inflaci v průměru ani tříprocentní roční úročení a jejich vklady se tak silně znehodnocují.
Rekordními cenami energie se zdůvodňuje také prudké zdražování potravin, ale podle hodnocení ekonomů je s tím nepochybně spojena snaha zahraničních obchodních řetězců na energetické a inflační krizi mimořádně vydělat. Důkazem je těžko odůvodnitelné tuzemské nejvyšší meziroční zdražení např. másla a mouky ze všech zemí EU. Vývoj posledních měsíců dokazuje, že ruská agrese na Ukrajině se stala pro energetické monopoly, přirozené a síťové monopoly vítaným alibi pro dosahování nadměrných zisků.
Vláda České republiky opírající se o pravicové principy tržní ekonomiky „bez přívlastků“ zatím velmi váhá s nápravou situace. Plošná podpora 5000 korun na jedno dítě do 18 let prosazená ve vládě zřejmě koaličními lidovci, která se už začíná vyplácet, je zatím jedinou konkrétní pomocí rodinám šokovaným až pětinásobným meziročním růstem cen elektřiny a plynu. Slibovaná pomoc do výše 17 000 korun za růst energie pro spotřebitele má být rozložena na ¼ letos a zbytek pro příští rok. Z této dělby vyčuhuje nepěkná kupecká snaha vlády Petra Fialy nechat větší část pomoci na příští rok, kdy se po skončení fixačních období očekává ještě drtivější dopad vysokých cen energie a s nimi také větší požadavky na vládní pomoc. Ostatně, podobně odkládala bývalá vláda Andreje Babiše odměny zdravotníkům za mimořádné nasazení při covidové pandemii. Podle analýzy firmy Centropol v roce 2023 domácnosti a podniky navíc zaplatí za elektřinu 300 miliard korun a za plyn přes 170 miliard korun. České podniky zatím po efektivní pomoci i s využitím fondů EU od vlády volají marně.
Letos dají domácnosti o sto tisíc víc za energii
S ohledem na další ruské přiškrcení dodávek zemního plynu na 1/5 plynovodem Nord Stream 1 po jeho údržbové odstávce, který rovněž slouží k v řadě zemí včetně Česka také k výrobě elektřiny, se ovšem i pro příští rok očekává další růst cen energie. Počátkem srpna se na pražské burze prodával roční kontrakt na dodávku silové elektřiny za 400 eur za MWh, to jen 10 Kč za 1 kWh, z čehož lze spolu s regulovanými položkami a daněmi odvozovat konečnou cenu elektřiny asi na 14 Kč/kWh. Také cena nedostatkového zemního plynu explodovala na 200 eur za MWh. Připomeňme si, že silová elektřina se počátkem roku 2021 prodávala za 50 eur/MWh a plyn za 20 eur/MWh. Všeobecně se očekává, že běžná rodina za energii příští rok zaplatí kolem 100 000 korun navíc, v případě že elektřinou či plynem také topí, zřejmě ještě více. To, že za této situace vláda na rok za spotřebitele převezme částku 0,50 Kč, jež se platí za podporu obnovitelných zdrojů z každé spotřebované kWh, se při těchto cenách jeví spíše jako vtip.
V tradiční baště kapitalismu ve Velké Británii se začíná v důsledku energetické krize mluvit o historicky nevídaném růstu chudoby. Média po celé Evropě zaznamenala britskou guerillovou výzvu k neplacení účtů za energii, kterou už podepsalo 80 000 Britů a která byla mj. reakcí na rekordní zisky britských nadnárodních energetických firem. Britská konzervativní vláda přes vnitřní odpor nakonec odsouhlasila, že tyto neočekávané, „z nebe spadlé zisky“ (windfall profits) bude muset pro získání prostředků na pomoc občanům a firmám zdanit mimořádnou daní. Týdeník Respekt citoval šéfa britského odborového svazu Unite, podle něhož „skutečná krize v dnešní Británii není krizí stoupajících cen, ale epidemií ničím neovládané hamižnosti“.
Váhání není řešení
Vláda Petra Fialy nad možností mimořádného zdanění nadměrných zisků opatrně přešlapuje. Ovšem čekat na to, že si za rok řekne o mimořádně vysokou dividendu ČEZ za letošní výsledky či zinkasuje vyšší DPH ze dražených výrobků a služeb, a vývoji české tržní ekonomiky nechá volný průběh podle hesla, „ať si utrhne každý, kdo co může“, je nepochybně sebevražedná pasivita. Když už nelze v dohledné době získat vládní kontrolu nad klíčovou částí výroby tuzemské elektřiny, jako se rázně rozhodla vláda Francie, pak kabinetu pětikoalice moc jiného manévrovacího prostoru pro řešení hrozícího energetického a posléze sociálně-ekonomického kolapsu republiky moc nezbývá. Zvláště při riziku úplného výpadku dodávek zemního plynu. Předvolební průzkumy jsou pro současnou vládní koalici jasným varováním před rostoucí nespokojeností občanů.
Zhoršení výhledu ratingu dluhu ČR ze strany agentury Moody’s z 5. srpna je jejím vůbec prvním zhoršením celkového hodnocení Česka v celé jeho moderní historii od roku 1993. Jedná se o závažné varování Fialově vládě, že je třeba začít zásadně ozdravovat veřejné finance. Pokud by se ovšem začala masivně zvyšovat nezaměstnanost po možných masivních bankrotech firem v důsledku nepřijatelných cen energie a za hospodářské recese, pak by se šance na ozdravení české ekonomiky hodně ztížila včetně zdražení splátek státního zadlužení. Pasivně čekat na to, že k této „dokonalé bouři“ snad nakonec nedojde, si vláda dovolit nesmí. A musí začít od kořene problému, od stavu tuzemské energetiky a od zajištění její dlouhodobé stabilní perspektivy.
