Na spravedlivou penzi zapomeňte
Na sněmovním divadle kolem penzí je nejhorší, že se s velkou pravděpodobností bude za čas opakovat. V tom je snad největší hazard.
O penzích se mluví opakovaně a také my jsme o nich psali už několikrát. Přičemž nic nového nevymyslíme. Samozřejmě, lze jít do detailů právě projednávaných změn. Odhadovat, koho se dotknou nejvíc a zaujmout postoj k redukci okruhu osob s nárokem na nižší důchodový věk kvůli náročné profesi. Ale má to jeden zásadní háček. A tím jsou volební prognózy.
Všechno nasvědčuje vítězství ANO. Samozřejmě je tu otázka, s kým půjde do koalice. Ale pravděpodobnost střídání ve Strakovce je velká, stejně jako, že se penze budou znovu měnit. V tom spočívá první zásadní problém. A sice, že se nedá spolehnout na jakoukoliv stabilitu nového systému. Sahá do něj skoro každá vládní koalice, jen některá tomu neříká reforma a dělá menší, dílčí změny.
pravděpodobnost, že se penze budou časem znovu měnit, je vysoká
K úpravám dochází všude na světě. Ale aby se někde zavedl druhý pilíř a hned zrušil, to je síla. A pokud by někdo chtěl křičet, že ano, že v Polsku a na Slovensku, tak ouha. Tam se zavedly extra rozsáhlé opt-outy, které se poté korigovaly na nižší úroveň (na Slovensku z 9 na 4 %). Přičemž i to vyvolalo masivní odpor. Jediný skutečně likvidační útok proběhl v Maďarsku už za Viktora Orbána a nevím, zda si právě z něj brát příklad.
Právě systémy založené na dlouhodobé kombinaci průběžného modelu a soukromého pilíře bývají dávány za vzor těch několika málo stabilních. Což se týká například Nizozemska, Irska či Islandu.
Ale nešť, přechod na více pilířový systém s opt-outem či povinným spořením by musel proběhnout v době růstu a stability. A ten máme za sebou. Proto přichází reforma s jediným cílem – ušetřit. Přičemž už teď je jasné, že do těch parametrů zase bude chtít časem někdo sahat.
Tím druhým problémem je křik, že systém má být spravedlivý. Ale vůči komu? A v čem? Pokud bychom skutečně odvozovali dávky od odvedených plateb, pak by nízkopříjmové skupiny neochránil před chudobou. I proto existují redukční hranice, což ne každý ví. Ta první je přitom už na 44 % průměrné hrubé měsíční mzdy. To je dnes necelých dvacet tisíc. Nad ty už se započítává jen 26 %. Pane jo! Jestli to fakt není moc velká restrikce.
Stejným problém lze vidět u předčasných odchodů do penze pro náročná povolání. Asi se shodneme, že horník, dělník v ocelárnách ale i zdravotní sestra jsou povolání náročnější než úředník. Ale v průměru. Je přeci rozdíl mezi sestrou na ARO, na operačním sále a u praktického lékaře. Hlavně v míře stresu. Na LDN pak asi ve fyzické námaze. A jinak je na tom úředník, který nemá termíny a rozhodovací pravomoc, a jinak ten, koho posuzují podle konkrétních výsledků. Právě rozsah profesí, kterých by se nižší věk odchodu do penze týkal, se stal ve sněmovně jedním z kamenů úrazu.
Navíc je tu i legitimní otázka, zda by to měl platit stát. Zda by to neměli platit zaměstnavatelé. Protože ti z té práce profitují. Jenže tu zase vzniká otázka – nepromítnou to do mezd těchto lidí? Nepromítnou to do cen? Zaplatí to nakonec ti zaměstnanci v nižších příjmech, anebo celá společnost v cenách výrobků?
Mimochodem, už pěkných pár let existují tzv. předdůchody. Tedy možnost přestat pracovat dříve bez krácení a s tím, že stát zaplatí odvody u těch, kteří si dostatečně naspořili v doplňkovém spoření. Počítalo se přitom jaksi, že by v tom měli důležitou úlohu sehrát zaměstnavatelé, kteří by přispívali právě skupinám lidí v profesích tříd 3 a 4. Původně totiž byla tato možnost zamýšlena jen pro ně. Nakonec ale vláda Petra Nečase ustoupila odborům a umožnila předdůchody všem. Varianta, že by třetí skupině povinně spořili zaměstnavatelé, se podle Echo24 možná vrátí do hry.
Jak vidno, variant je bezpočet a nikdy nedojde na nějakou spravedlivou pro všechny. Vždycky bude někdo na někoho doplácet. Bohužel.
jsou země, kde se z penzí odvádějí daně či pojistné
A nakonec je třetím problémem spousta informačního balastu kolem penzí. Například Alena Schillerová (ANO) upozornila, že u nás dáváme na penze méně procent z HDP než někteří naši sousedi. Ne, že by u nás bylo penzistů na pracující méně. Jde zhruba o pětinu obyvatel, což odpovídá průměru Evropy (například v Itálii je to ale už přes 44 %!)
Jsou ale země bohatší, země, kde se do výdajů počítají i soukromé úspory, a země, kde se penze daní nebo se z nich platí zdravotní pojištění… vážně to nelze srovnávat jednoduše.
Problémem je i bilance příjmů a výdajů systému. Zvlášť, když se do ní zahrnují i penze invalidní (to se pak dostaneme k číslu 2,8 milionu, ačkoliv starobních penzí, jichž se reforma týká, je zhruba kolem 2,4 milionu), které jsou prostě definované jen nárokem, protože v nich nemůže hrát roli zásluhovost.
Ale i jinak – penze jsou výdajem státního rozpočtu. Žádná vazba na výběry sociálního pojištění neexistuje. A pokud to někdo bere jen jako ilustraci, tak si, prosím, uvědomme, že stárnutí se promítne i do jiných příjmů a výdajů. Že zdaleka nejde jenom o penze, a dokonce ani jen o penze a zdravotní systém. I mnozí ekonomové považují stárnutí za jedno z největších rizik celé evropské ekonomiky. Ale složité věci se prodávají špatně. Zvlášť před volbami.
