Když chybí program, vymysli právo
Pirátská strana nedávno vyrukovala s programem boje proti dezinformacím. Představila ho ve 12 bodech. Jednotlivě mají racionální jádro. Ale mašlička, do které je program svázán, budí značné pochybnosti. Ta mašlička se jmenuje Právo nebýt manipulován.
Když nevíš, kudy dál, když nemáš program, vymysli právo. Čím chaběji definované, tím lépe. Vždy se najde dosti lidí, jimž je toto právo upíráno. Ti se za své nově objevené právo rádi postaví a zajistí potřebný politický vliv. Právo nebýt manipulován se týká každého, nebo lépe všech lidí, což je obstojná cílová skupina. Tak se pusťme do boje.
Jak je toto právo definováno zatím není předmětem diskuse. Bylo už mnohokrát popsáno, že neexistuje definice dezinformace. Podobně není stanovena proměna dezinformace v informaci a obráceně v čase.
Stejně tak neexistuje a existovat ani nebude definice manipulace. Ale zamysleme se… Jsme jí vystaveni každý, resp. všichni. Intuitivně chápanou manipulaci falešnými nebo neúplnými zprávami z tisku, webů, sociálních sítí můžeme rozšířit na mnohá další veřejná sdělení. Manipulativní jsou politická prohlášení, předvolební sliby a hesla a povolební prohlášení.
Reklamy téměř na cokoliv jsou manipulací. Například oblíbené slogany „opravdoví specialisté“, případně „skutečný originál“, jsou manipulativní, protože nám napovídají, že ostatní specialisté či originály jsou neopravdoví, tedy falešné, i kdyby opravdoví a skutečné byli. Manipulativní a dezinformační je název smetanového taveného sýru, stačí si přečíst jeho složení.
Konkrétních příkladů z reklamního podoboru vztahů k veřejnosti (PR) by se dala najít dlouhá řada. Připomeňme jen jednu kampaň, která běží na sociální síti X pod titulkem Euro v Česku. Obsahuje zavádějící argumenty, falešné nebo neúplné informace od A do Z. V zájmu podpory zavedení jednotné evropské měny u nás. Neoficiálně můžeme ke kampani připojit i „celebrity“, poslance Evropského parlamentu a kandidáta tamtéž Luďka Niedermayera a ministra pro evropské záležitosti Martina Dvořáka. Ani ti poloinformacemi, nebo, řekněme, lživými argumenty nešetří. Videa kampaně Euro v Česku jsou natočené před vchodem do Trinity Bank, kde pracuje jeden z nejcitovanějších ekonomů Lukáš Kovanda. Aby se zdůraznilo, že jeho argumenty, obvykle velice přesné, jsou motivovány zisky „jeho“ banky z konverze mezi korunou a eurem. To je manipulace jako prase.
Že prý za své názory je placen svým zaměstnavatelem. Prvním bodem v pirátském programu je odříznutí infošmejdů od veřejných peněz. Kovanda ale žádné takové peníze zcela jistě nefasuje, na rozdíl např. od ministra Dvořáka nebo poslance Niedermayera. Ujišťujeme čtenáře, že veřejné ani jiné peníze nedostává ani Svět hospodářství, často v diskusích napadaný za své komentáře nebo zpravodajské články jediným argumentem: Kolik vám za to platí, vy švábi, příp. libtardi (liberálně zaměřený volič, pozn. aut.).
Obnovitelné zdroje jsou levné, výhodné, zajistí nám energetickou bezpečnost a spotřebitelům zlevní energii. Opravdu? Kolik paragrafů měří vzdálenost mezi energošmejdem a infošmejdem? A jak se izolují manipulátoři s obnovitelnými zdroji od veřejných peněz, včetně ministra životního prostředí a jeho dvojjediného poradenského sboru, a ministra Jozefa Síkely?
Mít právo je zkrátka moderní nástroj politického nátlaku. Kromě definice subjektů, jichž se právo týká, však musí splňovat také řadu dalších předpokladů. Například: právo uzavřít manželství předpokládá splnění podmínek, že dotčené subjekty jsou opačného pohlaví, jsou svobodní a plnoletí (z toho jsou povoleny výjimky). Kdo nesplňuje tato kritéria, právo na manželství nemá. Vymyslí se právo na manželství pro všechny, které jednak neguje citované podmínky, ale ještě je rozšiřuje o práva, která ani manželé nemají, totiž o právo mít dítě.
Byla v minulosti hnutí, která různá práva prosazovala. Tak vznikla práva lidská, rovnoprávnost žen a mužů, rovnoprávnost černochů v Americe, rovnoprávnost handicapovaných vůči zdravým, aj. Rozdíl je ale v tom, že tato práva navazovala na práva již existující. Proto jim říkáme rovnoprávnost.
Dnes se ale zneužívá i pojmu rovnoprávnost. Vyhledávají se subjekty, tedy skupiny obyvatel, kterým se vymýšlejí rovnopráva ještě rovnoprávnější, než jaká mají ti rovnoprávní. Například pro nebělochy. Nebo pro ilustraci: ženy, které mají rovná práva ve volbách, zaměstnání i soukromém životě, mají právo na přidělení funkce proto, že jsou ženy. Nebo že o genderu mohou na školách přednášet laici bez pedagogického vzdělání. Což třeba matikáři, fyzikové či dějepisci, byť odborníci, nemohou.
Právo nebýt manipulován už je zcela ve sférách fikce. I kdyby bylo většinově odhlasováno, nikdy nebude naplněno. Manipulace nevězí jen v novinách, rádiu nebo sociálních sítích. Namísto práva nebýt manipulován by se měli lidé učit používat vlastní hlavu. Na to právo mají. Už ve školách se učí výchova občana ke zdraví, informatika, čtenářská gramotnost. Nechť se už v útlém věku studenti dovídají, že lhát lidem je trestné. V politice ještě k tomu nemravné. Že politika není věda o pravdě a mravnosti, ale o uchopení, udržení a provozování moci. Že v reklamách je asi tolik pravdivých informací, jako jahod v jahodovém sirupu. Že v Miss AI nesoutěží opravdové dívky. Etc…
