Co znamená válka Izraele s Íránem pro Rusko? Problém i naději

Vladimír Putin má po světě hodně nepřátel. Přesto se chce možná stát vedle válečníka znovu i diplomatem. Foto: Don Fontijn na Unsplash

Nový válečný konflikt vždy znamená, že se na chvíli potlačí informace o Ukrajině. Pro Rusko má ale ten nynější i řadu dalších významů.

Jenže jaké, to ukáže teprve čas. V tuto chvíli ani nevíme, jak moc ruské vedení a Vladimíra Putina izraelský útok zasáhl. Írán totiž patří k jedněm z mála jeho spojenců a po pádu Bašár al-Asada v Sýrii je asi největším a nejdůležitějším na Blízkém a Střední východě.

Pozorovatelé a odborníci na tuto oblast ale zdůrazňují, že jde o vztahy pragmatické, nikoliv vřelé. Írán byl dlouho důležitým dodavatelem části výzbroje pro ruskou armádu, hlavně dronů. Jak moc je tato linka ještě funkční, se pozorovatelé jen dohadují. Část výroby se bezpochyby přesunula na místa bývalého Sovětského svazu. Nelze ale vyloučit, že zbývající produkce je ještě pořád dost velká na to, aby byla pro Rusy nepostradatelnou.

Na druhou stranu Teherán od Mosky zřejmě čekal dodávky obranných systémů, nejspíš nějakého štítu právě proti nepřátelským střelám. Tato očekávání se ale nenaplnila, takže možná jsou teď tamní vůdci naštvaní.

Ať tak či onak, jisté je, že Putin nepřijde Íránu na pomoc. Za prvé si to zřejmě ani kapacitně nemůže dovolit, za druhé – na rozdíl od potlačení revoluce v Sýrii – by tady šel už zjevně do globálního konfliktu. Izrael sice není členem NATO, nehledě na skutečnost, že ho jeho soused nenapadl. Tedy ne jako první. Ale ochota USA uvažovat dokonce o přímém vstupu do bojů je velkým varováním. Stejně jako stahování britských lodí do oblasti.

Zároveň ale pořád lze obě země (tedy Rusko a Írán) za spojence považovat a Putinovi hrozí, že bude sledovat porážku svého partnera podobně jako u Asada. Tedy, že půjde o další spřátelenou zemi, kde odejde podporovaný režim.

i přes napadení spojence má útok na Írán pro Putina určité výhody

Má to ale pro něj i své výhody. Tou první je zjevný fakt, že USA (Evropu asi nikdo moc vážně nebere, spíš jednotlivě Velkou Británii, možná Francii) se teď soustředí jinam než jen na Ukrajinu. Uvolňuje to tlak, pod kterým je. Jasně, EU uvaluje další a další sankce, ale klíčová je podpora Ukrajiny ze strany Washingtonu. Putin už Trumpa podle všeho tak naštval, že asi bude v nějaké formě pokračovat. Minimálně ale tlak na jednání teď polevil.

Rusku se hodí, když rostou ceny ropy

Za druhé se Rusku docela hodí, pokud porostou ceny ropy a plynu. Což se děje. Otázkou spíš je, jak dlouho ty růsty vydrží. Pokud se ukáže, že válka (a ono už jde o sice nevyhlášenou, ale téměř regulérní válku) neochromí klíčový Hormuzský průliv, přes který se podle serveru oenergetice.cz obchoduje asi pětina veškeré ropy a třetina té, která se přepravuje po moři. Pokud OPEC+ vydrží u plánů na zvyšování těžby a pokud přetrvá snížená poptávka v důsledku čínského ochlazení (které se ale vláda a strana snaží zvrátit svými výdaji). Každopádně ropa byla pod tlakem, což se teď otočilo a zatím pořád posiluje. To Rusku nahrává.

Komentář na CNN dokonce otevírá otázku, zda by se Rusko nemohlo stát důležitým prostředníkem při jakémkoliv jednání mezi USA, případně někým dalším a právě Íránem. Zní to šíleně, pokud vezmeme v potaz, že Spojené státy už tři roky podporují napadenou Ukrajinu. Na druhé straně, současný americký prezident se už přeci nechal slyšet, že si Ukrajinci neměli s Ruskem začínat. Jeho rétorika je plná zvratů a jeden nikdy neví, kam se otočí. Takže kdoví…

A mimochodem: Byl to Donald Trump, kdo odstoupil za svého prvního prezidentování od jaderné dohody. Zároveň ve stínu bojů ubíhá čas pro americko-evropskou dohodu o clech a obchodních bariérách. Tu možná evropští lídři považují za nejdůležitější ze všeho. Pročež se asi na G7 i ve vztahu k Izraeli s Trumpem nemuseli zcela shodnout. Což může Rusko také kvitovat. Neboť hospodářské potíže protivníků jsou rajskou hudbou pro jeho sluch.

Je toho trochu moc na omezený počet politiků. Ještě, že se Evropská unie nemusí moc zabývat tou válkou. Její postoj totiž zjevně nikoho nezajímá. Ale Trump asi najednou neví co dřív. Zvlášť, když mu soudy blokují další a další nařízení. Aspoň nebude mít tolik času na vojenské přehlídky.