Izrael nemá na vybranou, vyspělý svět také ne
Nejvyspělejší státy sdružené ve skupině G7 vydaly na schůzce svých nejvyšších představitelů v Kanadě společné prohlášení, v němž jednoznačně podpořily Izrael v jeho válce proti Íránu. Za Evropskou unii u toho byla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, za EU členové G7 Francie, Itálie a Německo a za Evropu ještě Velká Británie. Do G7 dále náležejí Kanada, která skupině nyní předsedá, USA a Japonsko.
Vydaný manifest G7 zní takto:
My, vedoucí představitelé G7, znovu potvrzujeme svůj závazek k míru a stabilitě na Blízkém východě.
V této souvislosti potvrzujeme, že Izrael má právo se bránit. Znovu opakujeme naši podporu bezpečnosti Izraele.
Potvrzujeme také důležitost ochrany civilního obyvatelstva.
Írán je hlavním zdrojem regionální nestability a teroru.
Důsledně jsme jasně tvrdili, že Írán nikdy nemůže mít jaderné zbraně.
Naléhavě žádáme, aby řešení íránské krize vedlo k širší deeskalaci nepřátelských akcí na Blízkém východě, včetně příměří v Gaze.
Budeme i nadále bdít nad důsledky pro mezinárodní energetické trhy a budeme připraveni koordinovat své kroky, a to i s podobně smýšlejícími partnery, s cílem ochránit stabilitu trhu.
Následně se konala videokonference ministrů zahraničí členských států EU. Vyšel z ní… řekněme to slušně… humírněný požadavek na diplomatické řešení konfliktu. Jádrem sdělení je, že je „třeba uklidnit situaci“, případně „projevit zdrženlivost“. Není to překvapivé. Členské země EU se na fandění znepřáteleným stranám neshodnou. Například Maďarsko či Bulharsko spolehlivě podporují Izrael. Irsko, Belgie či Španělsko ne snad, že by stály na straně opačné, ale židovský stát nepodporují.
Německý kancléř Friderich Merz po schůzce G7 prohlásil, že pokud Teherán neustoupí a nevrátí se k jednacímu stolu, mohlo by být na pořadu dne úplné zničení íránského jaderného programu, k čemuž by podle něj Izrael potřeboval pomoc Američanů. „Všichni se shodujeme na tom, že musíme udělat vše pro to, abychom tuto válku co nejrychleji ukončili,“ dodal Merz.
Za Izraelem jednoznačně stojí i Česká republika. Je třeba to zvýraznit. Je to sice podpora tradiční a stále silná, ale nikoliv samozřejmá. Deník Mladá fronta Dnes toto minulé pondělí zveřejnil komentář Lubomíra Zaorálka, bývalého ministra zahraničí, dnes prvního místopředsedy Socdem. V něm Zaorálek klade řečnickou otázku: „Kolik těch válek chce Izrael vlastně vést? V této chvíli bombarduje v Sýrii, vede válku proti Hamásu v Gaze, nemá ukončenou operaci v Libanonu, bojuje proti Húsíúm v Jemenu a tomu si jako vedlejšák ještě vezme válku s celým Íránem? Čeho chce Izrael dosáhnout těmito výpady a expanzí? Existuje nějaká vize, která by sjednocovala úsilí na všech těchto frontách? /…/ Proč podporujeme někoho, kdo nemá žádnou mírovou strategii?“
Netanjahu musí zabránit vražedným útokům na své civilní obyvatelstvo. Jinou volbu nemá
Bývalému ministru zahraničí uniká několik souvislostí. Izrael nechce vést žádnou válku. Výpady a expanzí srší arabští muslimové od okamžiku vzniku státu Izrael, ale zejména od 7. října 2023. Izrael vede válku obrannou. Vize izraelského premiéra je jasná: zabránit teroristickým, permanentním, neutuchajícím a vražedným útokům na své civilní obyvatelstvo. Jinou volbu on nemá, jiná strategie pro něj fakticky neexistuje.
Írán není řízen politiky a diplomaty, nýbrž mohamedánskými duchovními
Izraelské nálety proti jaderným zařízením a vojenským základnám není žádný „vedlejšák“, ale pečlivě déle než rok připravovaná operace. Pravděpodobně s vědomím a souhlasem klíčového spojence USA, domnívají se různí strategičtí a mediální experti. Diplomatické řešení, jak jej „navrhuje“ Evropská komise, není řešení. Írán není řízen politiky a diplomaty, nýbrž mohamedánskými duchovními. Jejich politickým programem je „smrt židům, smrt Americe“. Nelze s nimi diplomaticky jednat, neustále lžou. Pokusem byla dohoda o jaderném programu, která zcela selhala. Naposledy prezident USA Donald Trump navrhl šedesátidenní lhůtu pro jednání o té věci. Izraelský útok byl zahájen 61. den po bezvýsledném vypršení lhůty.
Je možné s Íránem jednat. Ale musí to být stát vojensky oslabený, což dosavadní výsledky vojenských operací dokázaly, a trošku vystrašený, což zase zajistily USA a Velká Británie stahováním svých vojenských útvarů do oblasti Blízkého východu. Hovoří se v té souvislosti o snahách Západu svrhnout ajatotlláhský režim. To se nejspíše nepodaří a západní státy to musejí vědět. Spíše jde asi o to zkusit jednat s někým jiným, než je nynější skutečný vládce Persie Chameneí. Pak by bylo možné pod pojmem „deeskalace“ chápat snahu oslabit Írán právě natolik, aby se ztratil schopnost se roztahovat po celém Blízkém východu.
Každá válka je samozřejmě tragická událost a kromě toho také dosti drahá. Nezasáhnout proti Íránu ale může vyjít dráže. Ceny ropy v reakci na útok Izraele na íránské vojenské a jaderné cíle v pátečním obchodování vystřelily prudce vzhůru nad 70 dolarů za barel. Tento šok přichází ve chvíli, kdy se ropa pohybovala spíše v medvědím trhu (vyplývajícím z obav z příliš velkého převisu nabídky). Pro další pohyb cen ropy i celkové ekonomické dopady bude klíčová eventuální další eskalace či deeskalace konfliktu. „Irán zodpovídá zhruba za 3,5 % globální produkce ropy. Ještě důležitější je však bezpečnost Hormuzského průlivu (kontrolovaného Íránem), kterým proudí zhruba 20 procent světové produkce ropy a zemního plynu. Pokud budeme předpokládat, že po dočasné eskalaci konfliktu přijde jeho následný útlum a kritická infrastruktura a dopravní tepny nebudou narušeny, bude nárůst cen ropy ve finále dočasný. Jiná situace by samozřejmě nastala ve chvíli, kdy by měly být reálně ohroženy zásadní dopravní tepny pro transport ropy nebo i zemního plynu. V takovém případě by mohly být nárůsty cen ropy daleko výraznější, trvalejší a vzhůru by mohly jít nejen ceny ropy, ale i ceny zemního plynu. A kombinovaný růst cen pohonných hmot a energie by mohl mít ve finále o poznání vyšší průsaky širšího spektra cen napříč celým spotřebitelským košem…,“ hodnotí situaci Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance.
Zaorálek svůj komentář šperkuje slovy: „Izraelský národ se stal rukojmím premiéra Netanjahua, který vede válku, protože pokud by nastal mír, hrozilo by mu vězení. Netajahu potřebuje udržet výjimeční stav co nejdéle. Ten jediný mu dává šanci politicky přežít. A tak je ochoten vést jednu válku za druhou. Teď je ale hůř, teď se rukojmím Netanjahua stáváme všichni.“
To je tak nebetyčný blábol, že se odjinud než z levice ozvat nemohl. Netanjahu zcela jistě vést válku ochoten není. Své „rukojmí“ se snaží chránit před vyhlazením, ať už teroristickými dronovými a raketovými útoky, naučenými a financovanými Íránem, nebo íránskou jadernou bombou. Připomeňme stanovisko G7: „Izrael má právo se bránit“. Ale je moc dobře, že Zaorálka Mladá fronta Dnes otiskla.