Co přinesou volby? Potvrzení nebo změnu trendu. Revoluci těžko
Očekávání řady lidí, co všechno změní letošní volby, jsou obrovská. Upínají se k nim s málokdy vídanou nadějí. Co se doopravdy může změnit, pokud jde o ekonomiku?
Je asi jasné, že volby buďto potvrdí trendy zaseté stávající vládou, nebo přinesou změnu. Zásadní revoluci ale asi čekat nelze. Nebo ano? Odhlédneme-li od osobních animozit k pozitivním lustračním osvědčením, špatným historickým zkušenostem nebo naopak strachu z novot – co se může stát v ekonomice?
Rozpočet a zadlužování – ano, jde bezpochyby o velké téma. Bude-li dál vládnou ANO s kýmkoliv, bude mít zřejmě tendenci jet podle scénáře postupného snižování obřích deficitů, a tím pádem stále výrazného navyšování celkového dluhu. Ale ani v případě vzniku jiné koalice nebude snižování dluhu legrací. Navyšování penzí a platů, růst počtu státních zaměstnanců apod. navýšily mandatorní a kvazimandatorní výdaje. Sahat na některé vůbec nelze, u jiných by to bylo velice nepopulární.
Samozřejmě, pokud by dejme tomu koalice STAN – ODS – Piráti – KDU – TOP09 (je to vůbec možné?) za brzdu nezatáhla, mohou to být pro některé partaje volby poslední. Ale tuhle logiku, že někdo něco musí, pokud nechce skončit, už jsme tu párkrát měli. A párkrát se na to dotyční vykašlali – a skončili.
Daně – téma, které s rozpočtem úzce souvisí. Akademická obec vůbec nepochybuje, že bude nutné je kvůli rostoucímu zadlužení zvýšit. Všechny ty útoky na živnostníky a spotřební daně ale revoluci nepřinesou. Skutečný efekt by mělo a. zvýšení DPH, která ale už dnes patří k nejvyšším v Evropě, navíc by akcelerovalo dopady inflace na běžného spotřebitele, b. zvýšení daně z příjmu fyzických osob, které u zaměstnanců snížilo společné hlasování ANO a ODS. Takže na obou koncích spektra blbě. Navíc, tato daň u nás sice není nijak vysoká, o to vyšší jsou ale odvody na sociální a zdravotní pojištění. Daně jsou asi nejožehavějším oříškem pro novou koalici a také nejotevřenějším tématem.
Tip SH: Daně se budou zvyšovat plíživě. Tak, aby si toho většina lidí moc nevšimla, nebo to dopadlo jen na část obyvatel či ekonomických subjektů, a přitom se přece jen zvýšila daňová kvóta.
Státní správa – když k nám přijede někdo z Německa, často se diví, jak v tom „bordelu“ můžeme existovat. Zatímco Ital, který zde potřebuje něco vyřídit, je šokován, jak to u nás všechno dokonale funguje. Holt záleží vždycky na úhlu pohledu. Každopádně v posledních letech vznikají pochybnosti, k čemu vlastně některé části státní správy slouží. To si rozhodně říká o potvrzení či vyvrácení.
Daně jsou asi nejožehavějším a také nejotevřenějším tématem
Green Deal – Česká republika je členem Evropské unie a přistoupila k řadě zelených dohod. Je otázka, zda je to jen deklaratorní, nebo děláme něco pro to, aby na nás tento projekt nedopadl jak železná pěst na nepřipravené. Možná, že se chystají víc některá města než stát jako celek.
Socialistické experimenty – jako nucené sdílení ekonomiky, do něhož chce lidi tlačit Španělsko. Většina toho, co se nakydalo na Piráty jako údajné hlavní posly této ideologie, vůbec nehraje ani s jejich programem, ani vyjádřeními. Ale jasné a hlasité ne těmto myšlenkám vykřikl jen lídr ANO.
Ekonomický růst – tady asi budoucí vláda a sněmovní většina z krátkodobého hlediska moc dělat nemůže. Zvyšovat poptávku nedává smysl a brání tomu i stav veřejných financí a hrozba ještě větší inflace. Jestli do toto někdo půjde, tak ne z ekonomických důvodů.
Investice – žádná vláda si nenechá ujít možnost rozhodovat o velkých investičních akcích. Bohužel jsme u snědeného krámu. Tak snad nějaký pokrok s tím pražským okruhem a komunikací z HK na Ostravu.
Inflace – je bohužel dána hlavně nákladovými faktory, v tom má ministryně financí pravdu. Ale není jí třeba ještě podporovat brutálními rozpočtovými schodky. Uvidíme ale také, co se bude dít. Do cenové hladiny opatření centrálních bank a vlád dopadají se zpožděním, navíc nevíme, co udělá koruna, jejíž posílení by pomohlo. Spíš u některých variant vládní většiny budou ve hře nějaké kompenzace dopadů.
Důchody a reforma – ale to víte, že bude, jak už tolikrát. Ale jestli se něco změní…? Nerovnosti v systému jsou velké a přes masivní růst penzí mnozí lidé v důchodovém věku bojují s financemi. Kvůli nastavení systému ale hlavně kvůli vysokým cenám. Pomalu se projevuje implicitní dluh, na který jsme upozorňovali už v 90. letech. To je ale tak hořké jablko…
Tip SH: Tohle je na křišťálovou kouli. Problém je zjevný a může to být pro některé politiky šance. Ale dohoda napříč širokým spektrem je v českých podmínkách skoro nemožná. A v úzkém tomu mohou bránit extrémní názory, byť třeba z tradiční strany. Těžko ten optimismus hledat…
Dotace – kdekoho štvou ale málokdo jim rozumí. Agrofert patřil k největším příjemcům (ale nejen on) již dávno před vstupem Andreje Babiše do politiky (tedy tím otevřeným vstupem). Stane-li v čele vlády někdo jiný, určitě se to do dotační politiky promítne. Ale odcamcaď pocamcaď. Principy jsou totiž nastaveny dlouhodobě. Akorát se budeme muset vypořádat s těmi výtkami EU ohledně podvodů a střetu zájmů. Což možná bude silnější popud než spravedlnost a efektivita.
Tip SH: S tou Evropou ještě bude veselo.
Vyloučené lokality a chudoba – možná to spíš patří do sociální politiky. Ale jde o peníze. Jednoduchý návod na to není a žádná vláda s tím nikdy moc nepohnula. Takže to s optimismem bude lepší nepřehánět.
Ekonomická legislativa – ta se vyvíjí pořád a pořád v mezinárodních srovnávání nevycházíme dobře. Každá vláda slibuje zjednodušení podmínek pro podnikání, ale …. Po volbách to bude asi hodně o stavební zákonu.
Bydlení – je to průšvih jako hrom. Nějaké nenásilné nápady přicházejí do Pirátů, paní Venezuela tvrdí, že když to šlo za Husáka, půjde to i dnes. Jenže ono to za Husáka vůbec nešlo. Jestli s tímhle někdo pohne bez zásahu do vlastnických práv a mezinárodních arbitráží, bude to frajer.
Zdravotnictví – má na to někdo odvahu? A důvod?
Školství – i to patří do ekonomiky. Protože investice do něj mají tu nejvyšší přidanou hodnotu. Ale politici jej nikdy neřešili jako prioritu.
Ačkoliv jednotlivé body mohou vyznívat fatálně, nejde o málo. Byť si nemusíme hrát na to, že za politikou není byznys, pohled na hospodaření státu se na obou pólech politického spektra razantně liší. Možnosti změn jsou omezené, ale jde o přístup. A také o přístup k experimentům – byť se k nim nikdo moc nehlásí. A nakonec, jak se postavíme ke Green Dealu: 1. Můžeme se snažit uhájit, co se dá. 2. Můžeme se snažit připravit na dopady, 3. nebo jenom žvanit a nedělat nic.
Tak šťastnou ruku!
