Einige Umarmend Genossenschaft. Prosím, řekněte NE!

Rozhořčeným zvoláním ve sněmovně na adresu sdílené ekonomiky otevřel Andrej Babiš téma, které možná zatím nikoho nezajímalo. Teď je otázkou, zda se neprobudí jako něco reálného. Možná už pro tyto volby.

„A všichni budem mít všechno dohromady…“ Fotka od Gerd Altmann z Pixabay

Opakované výzkumy takzvaného nastolování agendy došly k názoru, že média neumí lidem v případě sporů mezi politiky vnutit, kdo má pravdu. Ale umí jim namluvit, co je důležité.

Pamatujete například, jak se před léty pořád psalo o schodcích státního rozpočtu? Přitom v té době Česká republika neměla se zadlužením skoro žádný problém. Teď by se mohlo začít podobně mluvit o tlaku na sdílení, omezování vlastnických práv a podobných myšlenkách bez ohledu na to, zda je skutečně chce někdo prosazovat.

Premiér zcela nepokrytě zaútočil hlavně na Piráty, hovoře o pirátostátu. Dotčení se už proti jeho tvrzením ohradili a dokonce mu hrozí žalobou. Je pravda, že v jejich programu společném se Starosty a nezávislými žádný tlak na sdílenou ekonomiku nenajdete. Sdílené vlastnictví tam není, sdílená doprava na dvou místech s tím, že ji koalice chce podporovat. Otázka spíš zní, jak to bude dál v celé Evropě a co my na to.

Česku by bodlo ujištění

Na sdílené ekonomice není nic špatného, pokud nám ji někdo nenařizuje. K čemuž se u nás nikdo nehlásí, ale ve světě už se taková myšlenka objevila. Ve Španělsku se totiž zdá, že premiér Pedro Sánchez chce něco podobného lidem opravdu vnucovat. Sice spíš ekonomickými nástroji, možná za pomoci nějaké té regulace, ale přece jen vnucovat.

Dorazí podobné tendence i k nám? České republice by docela prospělo ujištění všech politických stran, že se do podobných experimentů pouštět nehodlají. Neboť, co dnes vypadá jako fantasmagorie, může se zítra stát realitou.

Koho by před léty napadlo, že při udílení filmových cen se bude vedle kvalit samotného filmu posuzovat složení filmového štábu? Že studentce bude hrozit vyloučení ze školy za tvrzení, že ženy se rodí s vagínou?

Ideální čas na sociální experimenty

Před rokem nám covidové pasy přišly jako konspirativní teorie a šup, skoro je tu máme. Právě riziko, že další experimenty na sebe nenechají čekat, není malé.

experimenty se mohou stát dělící linkou mezi politiky napříč evropou

Andrej Babiš možná nečekaně vytáhl na světlo jedno z témat, které se brzy může skutečně stát dělící linkou mezi politiky napříč celou Evropou. Kterou obchází strašidlo falešné hyperkorektnosti, zadluženosti, popírání identity a také možná nových sociálně ekonomických experimentů.

Možná nehrozí tou nejčistší podobou nuceného společenského vlastnictví. Ale otvírá prostor pro sociální inženýrství, teoretické konstrukty dovedené do praxe a diktát myšlenky, že někdo ví, co je pro nás nejlepší.

Vladimír Špidla, jehož názory ekonomy zpravidla dráždí, kdysi řekl jednou úžasnou věc. Na setkání s novináři k důchodové reformě někdy začátkem tisíciletí pronesl zhruba následující větu: zásadní změny systémů lze dělat jen v naprosto výjimečných situacích, jako například za válek či po jejich skončení.

Něco na tom je! Jinými slovy to znamená, že chcete-li udělat opravdovou sociálně ekonomickou revoluci, musíte najít okamžik, kde se vše třese, kácí a zase vstává z popela. Takže dnešek by se docela hodil, ne?