Čeho se obává Frans Timmermans?
Hlavní ideolog Zeleného údělu, první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans v rozhovoru pro list The Guardian vyzval ke „krátkodobému“ návratu k uhlí. Čeho se tak lekl? Když ještě loni na podzim vyzýval Evropu k ještě zelenější energetice a ekonomice, když varoval lidstvo, že v důsledku oteplování nastanou války o vodu a jídlo a letos v únoru prohlásil, že Putin vede válku na Ukrajině proto, aby zastřel problém s klimatickými změnami?
„Pokud naše společnost upadne do velmi, velmi silného konfliktu v důsledku nedostatku energie, rozhodně si své [klimatické] cíle nesplníme. Určitě se nedostaneme tam, kam potřebujeme, pokud nedostatek energie povede k silnému rozvratu v našich společnostech, a musíme zajistit, aby lidem v nadcházející zimě nebyla zima. /…/ Musíme zajistit, že udržíme svůj průmysl v co největší míře funkční, protože jediná věc, která by mohla Putinovi pomoci, je rozdělení naší společnosti. /…/ Lidé, kteří by tuto zimu trpěli zimou, protože by si nemohli dovolit zatopit, by také byli neštěstím pro řešení klimatické krize.“
Z Timmermanse nemluví obavy o klima. Timmermans se zalekl reakce občanů. Těch lidí, pro jejichž blaho spřádal a prosadil Green Deal. Zahlédl ve svém domovském Nizozemsku, co se může stát, když zelená politika ohrozí zemědělcům živobytí. Ostré protesty holandských farmářů zároveň oživily vzpomínky na hnutí zelených vest ve Francii, které před pár lety zabouřily proti Macronově zelené dani na motorová paliva.
Ale ani to ještě není přesné. Ani Zelený úděl, ani občanský úděl nejsou skutečným zdrojem Timmermansových obav. Tím je jeho vlastní politický úděl. Podobně, jako ten Macronův, když tehdy zelenou daň odvolal.
Naše česká vláda je statečná, ta se o žádný úděl nebojí. Bude znárodňovat půlku ČEZ, to nějakou dobu potrvá, a do té doby uzavřela dohodu s Německem o plynové výpomoci. Uhlí pro ni zůstává špinavým slovem.
