Ani dvojí zdanění elektřinu nevyrobí
V první polovině letošního roku se v Německu vyrobilo 56 % elektřiny z konvenčních zdrojů, 44 % z obnovitelných. Ještě loni za stejné období roku tomu bylo naopak: 48 % ku 52 procentům. Co způsobilo změnu poměru? Inu: počasí. Němečtí statistici upřesnili: nedostatek větru v prvních třech měsících letošního roku významně snížil výkon německých větrných turbín. Naopak v prvních kvartálech let 2019 a 2020 byla výroba rekordní kvůli mnoha bouřkám.
Ceny elektřiny na burze tak stouply nad 100 EUR/MWh. Strašně drahá byla už na jaře, když stála 50. Ceny povolenek překročily 60 EUR za tunu CO2. Strašně drahé byly už na jaře, když stály 50.
Marx-leninští ekolgisté, kteří v minulém roce převahu ekologických zdrojů důrazně oslavovali, k vývoji roku letošního nemají jaksi co dodat. Tedy kromě toho, jak je to báječné, že zdražují povolenky k vypouštění CO2, že to jako urychlí odchod od uhelné energetiky. Jenže se neurychluje nic z toho, co se urychlovat mělo. Německo nejspíše bude muset znovu zatopit pod kotlem.
Důsledky ex-post ani ex-ante nikdo nezkoumá
Tradičně se ekologisté nevěnují dvěma zásadním věcem. Analýzou budoucích dopadů prosazovaných opatření a analýzou důsledků opatření již prováděných. Emisní povolenky byly v Evropské unii zavedeny v roce 2006. Nepodařilo se mi dopátrat žádné seriózní studie o tom, jak ty povolenky zafungovaly. Existují jen vršící se zprávy o rostoucích emisích a stále více umřelých lidí v jejich důsledku. Vzpomínám si matně, že asi před dvěma lety jsem se kdesi dočetl, že v zemích, kde obchodování s oxidem uhličitým bylo zavedeno, emise klesly o 0,2 %, ale už nebylo možné určit, čím přesně toho bylo „docíleno“. Tak jsem si to ani nedal do archivu…
Drahé emisní povolenky vedly k uzavření dvou velkých uhelných elektráren v Německu. Nejsou to žádné skanzeny, jde o velké zdroje postavené na nejmodernějších spalovacích technologiích. Německá vláda vypsala dotace za ukončení provozu a dvě nejmodernější elektrárny v zemi se jich prostě chopily. A nikoho nenapadne revidovat plány na ukončení provozu posledních jaderných elektráren v roce 2022.
A jsme u problému, jaké dopady budou emisní povolenky mít. Bohužel asi velmi vážné. Převedení výrobních zdrojů z uhlí a jádra na počasí je experiment, který nemá žádné zálohování, nemá alternativu. V úvahu přicházely zdroje na zemní plyn, do těch se ale žádný rozumný výrobce nepustil, protože netuší, jak se k nim postaví evropská politická reprezentace a jak dlouho by tedy takovou investici dokázal provozovat. Teď je za to rád, že to nezkusil, protože by tyto zdroje nedokázal provozovat pro vysoké náklady (na povolenky) a v důsledku prudce rostoucích cen zemního plynu. Evropa sice má Nord Stream 2, ale Rusko neplní nasmlouvané dodávky a zásobníky jsou před zimou poloprázdné.
„Pokud nebudeme jednat rychle a nepokusíme se zaplnit každý kousek v zásobnících, mohlo by to být velmi ošklivé,“ citoval nedávno server seznam.cz Marca Alvera, výkonného ředitele italské společnosti Snam, která se zabývá energetickou infrastrukturou. Letošní zima bude drahá pro výrobce i pro spotřebitele, shrnuje M. Alvera.
„Dodávky plynu ani uhlí nestačí a obnovitelným zdrojům se nedaří. Proto jsme teď v této šílené situaci,“ dodává Dale Hazelton ze společnosti Wood Mackenzie. A opět následuje shrnutí: za obrovské peníze se Evropa může dočkat omezování spotřeby. Což bude v první řadě znamenat omezování průmyslových provozů: chemických, strojírenských i potravinářských, výroby stavebních hmot, aj. Některé továrny omezují svůj provoz už nyní. Ve druhé řadě se regulační stupně spotřeby dotknou i domácností.
Politický nástroj se může vymstít
A očekávané dopady? Letos se sbíhají tři zásadní vlivy. Odstavování funkčních zdrojů, ekonomický (neříkám ještě politický) nátlak Ruska, rostoucí spolu se zvyšující se závislostí západní Evropy na jeho plynu, a rostoucí cena povolenek. Jak patrné, počasí za to všechno může nejméně.
Zrušení povolenkového systému by bylo opatřením nejsnáze a nejrychleji uskutečnitelným, s dopady na klima prakticky nulovými. Za 15 let prostě nezafungovaly. Michal Macenauer, strategický ředitel poradenské společnosti EGÚ Brno, k nim na serveru seznam.cz říká: „Cenu povolenky dnes bohužel neurčuje energetika. Je to už něco jako bitcoin, čistě spekulativní záležitost. Fyzický nebo technický důvod pro dnešní vysokou cenu není, povolenek je na trhu přebytek, nikoliv nedostatek. /…/ Od začátku je tento způsob regulace emisí oxidu uhličitého chybný. /…/ Takto jsou přinejmenším velcí (výrobci) ve velkém investičním riziku a nejistotě. Povolenky jsou politický nástroj, který se může podle mého názoru politikům, a tím i celé společnosti, pěkně vymstít.“
Povolenky a ostatně celý systém podpory obnovitelných zdrojů má ještě jeden nepřehlédnutelný efekt. Dochází ke dvojímu zdanění energie. Dvojí zdanění čehokoliv je v obchodních vztazích nemrav nemravná, zakazovaný a tvrdě pokutovaný všemi mezinárodními organizacemi, a je vylučován snad ve všech mezinárodních obchodních smlouvách. V případě energie to ale neplatí. Při výrobě je energie daněna povinností nakupovat emisní povolenky. Při spotřebě elektřiny je každá kilowatthodina zatížena poplatkem na podporu OZE bez ohledu na to, kdo onu spotřebovanou elektřinu vyrobil.
Výsledek? Hrozící nedostatek elektřiny i tepla při obrovské drahotě. A stále rychleji se blížící planetární katastrofa.
