AI bychom měli dávkovat jako mobil nebo alkohol. Nejen kvůli výpadkům
Celosvětový výpadek ChatGPT ukázal, že jde o fenomén, který může ovlivnit celé lidstvo. Bohužel i negativně.
Ve stejném období vyšel na iDNES.cz rozhovor s prestižním neurologem Pavlem Kalvachem. Ten potvrdil, že západní společnost hloupne, přičemž to dává do souvislosti s nedostatkem řádu, slušnosti, pořádku a dejme tomu námahy. Mimo jiné s odvoláním na nejmenovanou studii uvedl, že „žáci v 8. třídě nedosáhnou tak očekávaně dobrých výsledků proti státům chudším a ukázněným, protože žijí v rozmařilosti a dekadenci. Mnozí lelkují po ulicích a barech, válejí se v příkopech pod vlivem drog, nosí otrhané šaty a záměrně se hyzdí třeba tetováním.“
Je otázkou, nakolik je názor muže, který už píše osmou dekádu svého života, ovlivněn osobní zkušeností. Třeba se jednou ukáže, že právě svoboda a zahálka dokážou plodit geniální myšlenky. Vždyť ty nejlepší často vznikly při bloumání a diverzním, rozběhlém, fantazijním myšlení stejně, jako při tom soustředěném. Můj táta, povoláním strojař a konstruktér pak vždycky říkal, že kdyby lidstvo nebylo líné a nechtělo si ušetřit práci, skončil by pokrok u splachovacího záchodu.
Nelze ale pominut následující věc: pokud se nám něco zjednoduší, otevře se prostor, abychom dělali něco jiného, šli dál. Anebo také, abychom nedělali nic a hloupli.
Kupodivu podobně jako profesor Kalvach mluvil či spíše psal už před více než dvaceti lety americký politolog indického původu Fareed Zakaria. Zdůrazňoval, že v minulosti mládenci z bohatých rodin nestudovali ani zdaleka v takovém blahobytu jako dnes. Naopak se podřizovali přísné disciplíně a mnohdy spartánským podmínkám, což vedlo k určitému řádu a zodpovědnosti.
Jak to ale souvisí s umělou inteligencí? Usnadňuje nám práci. Nebo aspoň slibuje tak učinit v budoucnu. Při pohledu na vývoj se přitom zcela legitimně nabízí obava, zda to lidstvo využije spíše ku svému prospěchu či nikoliv.
Bude skvělé – a zatím v tom panuje optimismus – pokud dokáže AI nahradit řadu rutinních úkonů. Omezí tak „papírování“ a úředničinu. Akorát ji bude muset někdo kontrolovat, ale pokud to bude jen na výzvu, na základě chybové hlášky nebo na stížnost, ušetří to pořád spoustu práce.
Další obrovskou výhodu může přinést například do zdravotnictví. Už dnes ji mnohde používají kupříkladu na prohlížení rentgenových snímků. Zatímco specialista se zaměřuje na tu oblast, kvůli níž snímek nechal pořídit, umělá inteligence prohlíží vše. A může odhalit něco, čeho si lékař nevšimne. Podobně může zkoumat snímky u pojistných událostí a časem třeba i monitoring materiálu (u letadel, kritické infrastruktury, staveb…).
Fór je v tom, že i při třeskutě rychlém vývoji pořád existuje riziko omylu. To ale existuje i u člověka. Proto by se měl s AI doplňovat, možná vzájemně kontrolovat.
Kolem sebe místo toho vidíme stále více lidí, kteří cokoliv, co nabídne Google, Wikipedie, sociální sítě a poslední dobou právě třeba ChatGPT berou jako fakt. Jako ověřenou pravdu. Proto i celosvětový výpadek tohoto fenoménu – byť podle čísel o účastnících, kteří nahlásili problémy, nebyl zas tak masivní – mohl pro někoho znamenat něco jako ztrátu ruky nebo výpadek paměti. Až tak moc jsme se naučili na moderní pomůcky spoléhat.
Spolu s tím, jak mnozí berou podobné berličky za nosné pilíře svých (ne)aktivit, nepochybně musí dojít k určité (větší či menší, ale spíš větší) ztrátě kompetencí. Stejně jako schopnosti se rozvíjet a požívat kritické myšlení. To je mimo jiné založeno na pochybách. Ovšem AI stejně jako Google může brzy být novou Biblí a o té se přeci nepochybuje (dokonce to může jít ještě dál, protože i Bible může mít řadu výkladů, o které se teologové, filozofové, historici a někdy i laici přou).
Svět se úměrně tomu i zjednodušuje. Párkrát jsem se bavil se svými vrstevníky na téma: nekoukali na nás ti starší stejně kriticky jako my na ty mladé dnes? Shodli jsme se, že ano. Ale také, že snad nikdy změny v uvažování a přístupu nebyly tak radikální. Hledání nahradily technologie, vztahy se omezují a zužují, v hudbě mizí nástroje i melodie, hraný film nahradily kreslené pohádky pro dospělejší. Jako kdyby to byl útěk do umělého světa. A hlavně vše co nejjednodušší – melodie je vlastně trapná, rytmus se omezil na jednu dobu.
S tou snižující se mírou inteligence v západní společnosti to není žádná novinka. Že je za tím bohatství, svoboda a blahobyt, je myšlenka hodná pozornosti. Ale že je za tím i lenost, nuda a nedostatek výzev, bych viděl téměř jako nepochybné.
