Hamás Netanjahuovi vlastně vyhovoval, chtěl ho i podporovat, tvrdí někteří politologové

„Už žádný Hamás“ hlásá nápis na transparentu z demonstrace v Los Angels (2021). Foto: Levi Meir Clancy na Unsplash

Dokud Hamás nezaútočil na Izrael, tak jeho síla premiérovi Benjaminu Netanjahuovi naopak vyhovovala. Dokonce se zdá, že ji podporoval. Zmiňují na to někteří politologové na Facebooku a webu Al Jazeera.

Odvolávají se přitom na jeho starší prohlášení. Neve Gordon, profesor mezinárodního práva na Queen Mary University of London, na webu Al Jazeera připomíná starší premiérova slova: „Ti, kteří chtějí zmařit vznik palestinského státu, by měli podpořit posílení Hamásu a převod peněz Hamásu,“ prohlásil na schůzce strany Likud v březnu 2019. „Je to součást naší strategie, abychom rozlišovali mezi Palestinci v Gaze a Palestinci v Judeji a Šomronu.“ Jinými slovy mezi Palestinci pod samosprávou, na území odvládaném Hamásem a území ovládané Izraelem.

Sám Gordon pak tvrdí: „Netanjahuovou strategií vždy bylo ponechat Hamásu manévrovací prostor s cílem oslabit palestinskou samosprávu v Ramalláhu a palestinskou společnost obecněji.“

Netanjahuovou strategií vždy bylo ponechat Hamásu manévrovací prostor s cílem oslabit palestinskou samosprávu

K podobnému výroku se odvolává i politolog a novinář Fareed Zakaria. Na svém Facebooku, uvedl: „Profesor Hebrejské univerzity Dmitrij Šumskij provokativně píše, že premiér Benjamin Netanjahu ‚po léta rozvíjel a prosazoval destruktivní, pokřivenou politickou doktrínu, podle níž by posílení Hamásu na úkor palestinské samosprávy bylo pro Izrael dobré.‘ Tento přístup rozdělil Palestince, podkopal Palestinskou samosprávu na Západním břehu Jordánu a usnadnil Netanjahuovi tvrzení, že neexistuje cesta k palestinskému státu.“

Jak to všechno číst? Asi tak, že Hamás podkopal pozici Palestinské samosprávy, když de facto převzal kontrolu nad Pásmem Gazy a hlavně se neustále dopouštěl teroristických akcí. Mimochodem, prezident samosprávy Mahmúd Abbás jako snad jediný arabský politik vyjádřil své rozhořčení nad obětmi na obou stranách. Tedy i izraelské. Naopak představitelé Íránu brutální útoky Hamásu uvítali.

Zakaria míní, že v tomto kontextu a vzhledem k trvalému vraždění v oblasti Blízkého východu se něco podobného dalo čekat: „Nešlo o žádnou ‚černou labuť‘. Naopak, jak poznamenává badatelka Amy Zegartová (americká politoložka – poznámka redakce), šlo o bílou labuť – něco naprosto předvídatelného.“ A o kus dál dodává: „…zdá se, že Netanjahuova vláda se natolik soustředila na revizi soudnictví doma a dohodu se Saúdy v zahraničí, že ignorovala možnost otřesů v Gaze – přestože údajně dostala varování z Egypta.“

Nešlo o žádnou „černou labuť.“ Naopak šlo o něco naprosto předvídatelného

O tom, že i tajné služby chtěly vládu varovat, ale zodpovědní ministři jim ani neposkytli prostor na schůzku, se již také psalo. 

Benjamin Netanjahu je nejen tím, kdo pomohl zastavit proces mírového urovnání vztahu s Palestinou, ale také někým, kdo podle všeho usiluje o omezení demokracie v Izraeli. Tato země jako jedna z mála nemá ústavu, a Nejvyšší soud je jedinou institucí, která může zastavit zákony. Netanjahu chce ale změnit pravidla hry, aby k zablokování verdiktu stačily 4 hlasy z 15. Především pak chce, aby vláda sama jmenovala soudce a mohla ovlivňovat prokuraturu. Což vyznívá zvlášť varovně ve chvíli, kdy on sám čelil několika stíháním.

Proti reformám letos vyšly do ulic statisíce lidí. A podle Gordona je pravděpodobné, že na tuto skupinu se Netanjahu zaměří, až se bude hledat viník: „Netanjahu a jeho ministři budou obviňovat různé zpravodajské agentury, piloty a elitní vojenské jednotky, které byly spojeny s těmi, kteří protestovali proti reformě soudnictví jeho vlády.“

Podle politologa to ale byla spíš koloniální arogance, s níž se političtí vůdci dívali na Hamás jako na slabý. A proto například přesouvali armádu od Pásma Gazy k ochraně židovských osad, jejichž budováním na Západní břehu Jordánu také vláda dost Palestinců rozdráždila. Ať tak či onak, ve finále se Netanjahu vyhne odpovědnosti asi jen tehdy, pokud národ sjednotí děs, odpor a touha po pomstě.

P.S. Podle posledních zpráv Izrael po kritice mezinárodních organizací otevřel kohouty pro vodu do Pásma Gazy