Argentina se potácí na hraně měnové krize a možná i dalšího bankrotu
V pondělí odstartovaná krize argentinského pesa zřejmě nekončí. Podle odborníků má to nejhorší před sebou. Co to bude znamenat pro zbytek světa?
Krizi odstartovaly výsledky víkendových prezidentských primárek, v nichž zvítězil Javier Milei. Člen zákonodárného sboru má razantní plány na ozdravění země, včetně deregulace trhu se zbraněmi. Především však hovoří o dolarizaci ekonomiky.
Trhy reagovaly výprodejem národní měny peso a argentinských dluhopisů. Centrální banka domácí měnu devalvovala o 20 %, aby zabránila nejhoršímu. (V souvislosti s prezidentskými volbami tato instituce může hrát i o přežití. Přestože dolarizace by neznamenala konec bankovního systému, Milei se údajně nechal slyšet, že by ji zrušil.)
Včera se objevila informace, že Mezinárodní měnový fond (MMF) chtěl devalvaci pesa dokonce o 100 % (jak tomu rozumět?). Měla to uvést sama argentinská vláda. Řada expertů i tak tvrdí, že to nejhorší argentinskou měnu ještě čeká. Už teď se obchoduje mnohem levněji, než činí oficiální kurz, zhruba o polovinu. Jednání s MMF jsou pro zemi klíčová, protože je jejím velkým věřitelem a bez dohody s ním by stát nedokázal plnit své závazky například vůči zaměstnancům.
Už v minulosti (zhruba před třemi lety) tato instituce označila argentinský dluh za dlouhodobě neudržitelný. Země se potýká s obří inflací, aktuálně přes 110 % a lidé pravidelně protestují proti všemu možnému. Letos ji navíc postihlo velké sucho, které ohrozilo vývoz. Dokonce kvůli němu právě MMF požádala o „klimatickou doložku“ k smlouvám o půjčkách.
Bankroty státu jsou v Argentině docela běžné
Bankroty, kdy stát není schopen splácet své dluhy, jsou v Argentině docela běžné. S trochou nepřesnosti se říká, že jej zažila skoro každá generace v posledních dvou stoletích. Podle nejednoho ekonoma je Argentina jedinou kdysi bohatou a vyspělou zemí, která se propadla mezi rozvojové. Hlavně v důsledku socialistické politiky legendárního prezidenta Juana Peróna. Krach v letech 2001 a 2002 bývá označován za největší státní bankrot v dějinách.
Mimochodem, před ním byl kurz pesa vůči dolaru zafixovaný na hodnotě 1:1. Nyní je to 350:1, ovšem na trzích se tento týden obchodovalo i za 800. Před oněmi 11 lety to bylo tak zlé, že vláda kvůli nepokojům dokonce vyhlásila třicetidenní výjimečný stav. Nejen, že stát nebyl s to hradit své závazky, ale ani banky neměly peníze na výplaty vkladů poté, co obyvatelé začali opouštět svou měnu a hromadně nakupovat americké dolary. Tento trend vlastně trvá dodnes.
Od té doby několikrát probíhala neúspěšná jednání o státních závazcích a několikrát se spekulovalo, zda už je další bankrot tady, nebo je to jen jakási částečná a dočasná insolvence. Milei mimo jiné tedy oživuje debaty o oficiální dolarizaci a objevují se i hlasy, proč tato myšlenka nepřišla dřív? Proti ní jde jiná idea – společná měna s Brazílií. Ta se před nemnoha desítkami let potýkala s podobnými problémy, ale nakonec svou měnu zachránila.
Ať tak či onak, otázka zní, co by další, ještě hlubší otřesy v Argentině znamenaly pro světovou ekonomiku. Asi by se krátkodobě promítly na trzích s cennými papíry. I když si svět na tamní turbulence již zvykl, neustále je hodně těch, kteří jsou kupodivu ochotní argentinské papíry nakupovat. Mohla by opět zesílit nedůvěra v měny států, které pořád ještě nepovažuje svět za ty úplně rozvinuté. Což by se mohlo otřít i o českou korunu. To je asi všechno.
„Nemyslím si, že problémy Argentiny způsobí na trzích nějaké vlny. Argentina již devětkrát nesplácela své závazky. Naposledy to bylo v květnu 2020. Trhy si na tento problém zvyknou a při dalším selhání Argentiny budou převažovat globálně rostoucí výnosy státních dluhopisů,“ řekl Světu hospodářství jeho spolupracovník, prestižní polský analytik Piotr Kuczyński.
Trhy si na tento problém zvyknou
Reálně by snad na globální ekonomiku nijak extra nedopadl. Přestože země je velkým vývozcem zemědělských produktů a surovin. Export by ale měl i za zhoršených podmínek fungovat dál.
Každopádně je tato úchvatná jihoamerická země pro nás varováním. Na přelomu 19. a 20. století patřila podle ekonomických historiků k nejbohatším státům světa. A dnes? Po krizi 2002 byla až polovina obyvatel pod hranicí chudoby.
Jednostranné přijetí cizí měny je možné, i když ne obvyklé. Emisní banka mu de facto nemůže nijak zabránit. Přistoupil k ní Ekvádor, částečně např. Bhútán (rupie), Panama (dolar) a další země. Černá Hora, Kosovo a San Marino jednostranně přijaly euro. V době války v Jugoslávii se neoficiálně druhou měnou těchto zemí stala německá marka. U tak velké země jako Argentina by ale byla oficiální dolarizace výjimečná.
