Jmenování Michla guvernérem státní banky je špatné rozhodnutí prezidenta Zemana
Prezident republiky Miloš Zeman se ve středu dopustil dalšího špatného rozhodnutí. Učinil je z pozice vůdce tohoto státu, který se ze svých akcí nebude nikomu zodpovídat. Jde o jmenování Aleše Michla guvernérem České národní banky (ČNB). Bylo to rozhodnutí politické, nikoliv ekonomické, rozhodnutí ve prospěch svůj a snad ještě některých osob hodných zvláštního zřetele, nikoliv ve prospěch ekonomiky, podnikatelů a občanů této země.
Dosavadní guvernér Jiří Rusnok, Zemanův snad ještě přítel, nabídl prezidentovi dva své následovníky: nynější viceguvernéry ČNB Tomáše Nidetzkého a Marka Moru. Jistě věděl proč. Tito bankéři by zřejmě pokračovali v dosavadní politice banky. Do kandidatury se ještě vešli předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý a pak si prezident vymyslel ještě člena bankovní rady Aleše Michla. Právě ten se stal na sklonku minulého týdne favoritem výběru, byť Hradem důsledně tajeným a důsledně profláknutým.
Jeho volba je nešťastná hlavně proto, že byl na posledních zasedáních bankovní rady odpůrcem zvyšování základních úrokových sazeb. Nic proti tomu, názory členů bankovní rady jsou vždy brány v potaz, i když jsou třeba přehlasovány.
V případě Aleše Michla ovšem panuje nedůvěra v jeho nestrannost. Patřil do ekonomického týmu bývalého premiéra Andreje Babiše, který se netají kritikou zvyšování úroků, protože to zdražuje dluhové závazky Agrofertu. Rovněž nevyjasněný je vztah Michla k investičnímu fondu Quanto, který sice už při svém jmenování do bankovní rady ČNB před pěti lety odkázal správcovskému fondu, ale doteď nedokázal své vztahy ke správci fondu a své k majetkům fondu rozumně vysvětlit. Za jiných okolností by třeba tohle byl marginální spor mezi Michlem, fondem a bankovním dohledem ČNB. Jenže současné okolnosti zdaleka normální nejsou.
Už jen zmínka o možnosti jmenování A. Michla do čela české cedulové banky oslabilo českou korunu o více než 50 haléřů během čtyř pracovních dnů. To je výkon hodný ostříleného měnového spekulanta George Sorose. Koncem minulého týdne ratingová agentura Fitch zhoršila rating České republiky v kategorii „výhled“, čímž chtěla varovat, že vláda bude provozovat expanzivní rozpočtovou politiku místo šetření a podpory ekonomického růstu. To povede ze zvýšení státních výdajů na obsluhu zahraničního dluhu, takže další díra do rozpočtu. Michlův názor na další činnost ČNB by tomu jen nahrával, zatímco dosud se státní banka snaží expanzi brzdit.
Na celém humbuku kolem jmenování nového guvernéra je ale nejhorší , že dění jde proti potřebě předvídatelnosti, důvěryhodnosti a stability. Že právě teď potřebujeme, aby politika centrální banky byla konzistentní i čitelná a banka sama důvěryhodná. To napsali v uplynulých dnech – pokaždé trošku jinými slovy – například David Marek z Deloitte ČR i Jan Bureš z Patrie. Zeman během pár dnů toto vše postavil na hlavu. Neboť v dohledné době bude zapotřebí jmenovat další čtyři členy bankovní rady. Opět je to na prezidentu Zemanovi a opět hrozí, že to bude volba čistě osobního zájmu. Pak by v bankovní radě holubice Michlovice získaly hlasovací většinu a to je další z nejistot příští politiky ČNB. Rozumějme: další z nejistot ekonomického vývoje státu.
Chtělo by se jízlivě napsat „další z jistot“, tedy jako že další rozvolňování měnové politiky. Ale můžeme ještě doufat, že Michl splní to, co při jmenování prohlásil: že chce úrokové sazby stabilizovat. Tedy snad ne horempádem snižovat. Což ovšem naopak může znamenat, že dosavadní bankovní rada v čele s Rusnokem bude ještě do června sazby horempádem zvyšovat. Nepřejme si být u toho, jak se Rusnok s Michlem přitom na sebe budou tvářit. Ale to už bude jejich věc.
