Sankce podle obvyklého mustru
Kdybychom si odmysleli okolnost války na Ukrajině, tak šestý balíček sankcí proti Rusku, téměř rozhodnutý v Evropské komisi, jde přesně podle obvyklého scénáře. Bez jakékoliv analýzy o dopadech ekonomických a sociálních se rozhodne, že se přestane ropa z Ruska dovážet. Určí se termín – ještě letos. A milí členové, zařiďte si to jak chcete. Stejně, jako s odstupem od uhelné energetiky, jako se zákazy prodeje automobilů se spalovacími motory. Jako skoro se vším.
Od počátku jednání a rozhodování, tedy prakticky celý minulý týden, agentury vysílají zprávy, že Maďarsko je proti, nesouhlasí ani Slovensko a Rakousko. V pátek tedy Evropská komise (EK) navrhla pro Maďarsko a Slovensko odklad do konce roku 2024, který si vyjednaly. Pro Později pro Českou republiku EK navrhla odklad do poloviny roku 2024.
Nebylo ale možné si nevšimnout, že zatímco agentury celý týden informovaly o jednání Maďarska a Slovenska s EK, o české pozici zprávy chyběly. Pouze na tuzemských tiskových konferencích předseda vlády Petr Fiala a ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela pro domácí scénu jakési snahy signalizovali. Také se odehrála diplomatická jednání, snad nejdůležitější mezi ČR a Německem. O jejich obsahu a výsledku ale žádné oficiální zprávy vydány nebyly.
Oč se tady jedná? Česko je na ruské ropě závislé zhruba z poloviny zdejší spotřeby. Tu získává z páteřního ropovodu Družba. Ten vyschne, vede z Ruska. Další ropa do země proudí ropovodem IKL z německého Ingolstadtu v Bavorsku do Kralup a Litvínova, ten zajišťuje druhou polovinu spotřeby republiky. IKL, ač by sám na zásobování státu stačil, ovšem není roura páteřní, nýbrž je odbočkou ropovodu TAL, který vede surovinu z italského Terstu pod Alpami do Bavorska. Je klíčovým pro zásobování Německa, ale také třeba Rakouska. V něm má ČR vyhrazenou kapacitu 4 mil. tun, když loňský dovoz do naší republiky činil celkem téměř 7 milionů tun. O kapacitu TAL se při výpadku ruských dodávek dají očekávat velké tahanice mezi dovozními státy, nebo-li, bude jen velmi obtížné vyjednat vyšší kapacitu TAL pro Česko.
Pak je tu ještě problém zpracovatelské technologie. Na ruskou ropu je zavedena rafinérie v Litvínově, tu jinou, lehčí, dokáží zpracovat kapacitně menší Kralupy. Takže Litvínov se bude muset technologicky přizpůsobit, což chce čas a peníze. Není to sice problém české vlády, obě rafinérie patří polskému PKN Orlen, ale v Bruselu vyjednává vláda, tak by o těchto věcech měla také mít přehled.
Nechceme české vládě křivdit. Z některých zpráv a rozhovorů se dá vyčíst, že jakkoliv se k domácímu publiku chová informačně zdrženlivě, někdy chaoticky, v zahraniční politice a mezinárodních obchodních vztazích je celkem čilá a systematická. Nicméně, s ropou to teď vypadá jako s plynem: kde kdo se bude ptát, jak to tedy bude a co to bude stát?
Celkový stav na venek vypadá také jako podle obvyklého evropského mustru: Komise rozhodla, Česko nemá nic dojednáno ani zajištěno, ale souhlasí.
