Začalo mistrovství ovlivňované politikou. Jak symbolické
Většinou se u článků o fotbalovém mistrovství světa objevují fotografie hráčů či trenérů. Tentokrát jako kdyby americká administrativa chtěla, aby se co nejvíce psalo i o ní. Ponižující kontroly i nevpuštění jednoho z rozhodčích do země jen lehce navazují na dřívější skandální nabídku Itálii, aby na mistrovství nahradila Írán.
V zásadě není moc co k tomu dodat. Sport byl vždycky s politikou nějak, alespoň částečně, propletený. Někteří státníci se rádi chodí ukazovat na sportovní klání. Starší si jistě vzpomenou na bývalého premiéra Lubomíra Štrougala, leckdy býval zvláště na tenise k vidění i Václav Klaus.
Bez podpory státu i municipalit se skoro žádná velká sportovní akce neobejde. A mnohdy ani ta relativně malá. Teď jsme ale svědky něčeho jiného. Vypadá to, jako by účastníci mistrovství byli jakýmisi rukojmími Trumpovy administrativy. Jako kdyby říkala: „Nemyslete, že vás sem pustíme a necháme vás hrát, trénovat, pískat a fandit automaticky.“
Něco na tom samozřejmě je. Pokud jsou dvě země ve válce, asi se nelze divit, jestliže si stát jedné z nich klade otázku, zda přijíždějící občan té druhé nemůže být zakuklený bojovník či terorista. Sice to není moc pravděpodobné, ale vyloučit se to nedá. Proč ale sedmihodinvý výslech iráckého fotbalisty? Proč bezprecedentně dlouhé kontroly Belgičanů či Francouzů? Má nám to dát něco najevo? Těm, kteří snad ještě nepochopili?
„Mistrovství světa ve fotbale 2026 je tématem globální politiky,“ uvedl například web The Chicago Council of Global Affairs. Cituje nerezidentního člena rady Alexandera Cooleyho: „Mezinárodní sportovní události byly vždy spjaty s geopolitikou. Nyní je to jiné, a to v explicitním propojení mezi pořádáním mistrovství světa a autoritářstvím na jedné straně a řídicím orgánem FIFA.“ Zmiňuje jak přítomnost neblaze proslulých agentů ICE, tak pochybnou cenu míru pro Donalda Trumpa a řadu dalších věcí.
Cooley připomněl i minulé korupční skandály a to, jak se k velkým sportovním akcím celosvětového rozsahu dostaly země s nedemokratickým a nesvobodným politickým systémem.
To je jedna z věcí, nad kterou se pořád trochu přivírá oko. Jde přece o fotbal, ale FIFA rozhodně není ctihodnou institucí bez škraloupů. Vůbec je sport tak trochu světem mimo naše standardy. A o svobodě projevu by mohli hovořit všichni, kteří dostali flastr za to, že řekli, co si myslí. I u nás. Ani s presumpcí neviny a možností přezkoumání čehokoliv soudem to není ve všech sportovních odvětvích zdaleka jednoznačné.
Teď to ale vypadá tak, že se nehraje o dominanci v zákulisí. Teď se dává najevo: já tady vládnu, beru všechno a budu všude. To je politický styl, který je k vidění od posledních prezidentských voleb v USA. A rozmáhá se. Bohužel.
