Nenápadný mor, který hrozí katastrofou: vysoká cena peněz
Je to jedna z těch zpráv, které většinu lidí nechají zcela klidnou, nebo ji dokonce míjejí: desetileté americké státní dluhopisy lámou výnosové rekordy. Tato událost, zdánlivě důležitá jen pro investory, se může dotknout skoro každého.
Konkrétně se výnos desetiletých dluhopisů na trhu dostal na úroveň, kde byl naposledy v říjnu 2023. To sice vypadá jako nedávno, avšak je třeba vidět, že to bylo období řádící celosvětové inflace. No a k té se asi právě zase vracíme. Snad ne v dvouciferných číslech, ale hrozí, že půjde nahoru.
Ona je vlastně od nějakého roku 2022 na stole pořád. Když mnozí slavili (i u nás), nakolik se s ní podařilo vypořádat, šlo o její výrazné oslabení. Ale že bychom mohli být v klidu, to se od té doby nestalo. Pořád někde hrozí rizika a vnímáme je u nás, stejně jako je vnímají ve Spojených státech amerických. Proto bývalý šéf Fedu Jerome Powell nechtěl jít na politiku nízkých úrokových sazeb, proto na něj Donald Trump útočil, a proto i ten současný Kevin Warsh tančí mezi přáním prezidenta, aby byly peníze levné, a trhu, aby proti vzrůstající inflaci zakročil.
V USA má většina analytiků, novinářů a investorů jasno. Na vině jsou především pohonné hmoty, tedy válka USA s Íránem (jak ji třeba na CNN nepokrytě nazývají). To nelze zpochybnit. Možná by šlo přidat i očekávání spojená s celní válkou USA, případně její znovuobnovení s Čínou, které podle některých náznaků má být na stole.
Nejde ale jen o USA. Výnosy jsou na různých časových horizontech vysoké a jsou rekordní i ve Velké Británii, Německu (přestože je v eurozóně) nebo Japonsku. Když přejdeme k nám domů, je jasné, že ani náš stát si nebude půjčovat tak levně jako v minulosti. Což už se děje, jen budou maturovat další a další papíry, které bude třeba nahradit novými a kvůli rostoucímu dluhu ještě přitlačit na výnosech.
I tady se projeví dražší pohonné hmoty. Vedle toho i dopady extrémního sucha, přinejmenším přes obiloviny a krmiva pro hospodářská zvířata. Centrální banka navíc asi nemůže s klidem sledovat navržený rozpočtový schodek. I stávající složení bankovní rady v čele s guvernérem dalo opakovaně najevo, že nehodlá fungovat na politické zadání. Pokud ČNB zvedne sazby, pocítí to – byť třeba se zpožděním – všechny firmy, které se částečně financují dluhem (snad kromě těch, které na to jdou přes firemní dluhopisy a další tranši zrovna neplánují). Což bude mít vliv na náklady a může se projevit v cenách.
Znovu se tak objevuje na stole dnes už letitá otázka. A sice, zda lze s nákladovou inflací bojovat úrokovými sazbami. Před nějakými 20 lety až čtvrt stoletím jsme s ní trápili i tehdejšího guvernéra Zdeňka Tůmu. Až mi jeden analytik řekl: „Co má dělat, když jiný nástroj nemá?“ Ano, v ekonomické, a tedy i měnové politice by mělo ideálně platit, že kolik má kdo cílů, tolik by měl mít nástrojů. Jeden na nákladovou inflaci, druhý na poptávkovou, třetí dejme tomu na kurz měny (má se cílovat a není spíš sám o sobě – nebezpečným – nástrojem?) a v USA další na zaměstnanost. Jenže tomu tak není.
Zdražení peněz je pro většinu lidí nenápadné, ale projeví se skoro všude. Je to jako mor, postupující kontinentem. Jen ne tak viditelný. Jeho rozsah přitom teď nelze odhadovat. Protože taková jest doba.