Rok 2026: Bude pokračovat podle Cimrmana?
Na Silvestra Zelenskyj řekl, že mírová dohoda je z 90 % hotová. Na Nový rok to vypadá, že se Donald Trump znova zlobí na Putina. Příčinou je tvrzení Kremlu, že Ukrajinci zaútočili na sídlo ruského prezidenta. Podle CIA je to totiž velmi nepravděpodobné. Alespoň to tak vypadá podle zprávy CNN.
A tak je to s jednáním o míru opakovaně. Kdyby to nebylo tak vážné, mohl by člověk připomenout známý cimrmanovský princip střídání okamžiku očekávání a okamžiku zklamání. Podobné je to s Evropskou unií. Konec zákazu automobilů se spalovacími motory totiž neznamená, že se dál budu prodávat „benzíny a diesely“. Řeč je o uhlíkově neutrálních palivech. Která ale zatím existují spíš teoreticky nebo jsou hodně drahá (nebo, že bychom se vrátili ke dřevoplynu?).
Je evidentní, že na úrovni Evropské unie nepanuje taková shoda jako dřív. Zásadně se objevují rozpory jak ohledně vztahu k USA (kde to hodně práskalo hlavně mezi Francií a šéfkou komise Ursulou von der Leyen), tak imigraci, financování obranných aktivit či toho, co jsme si zvykli nazývat Green Dealem.
Razantní změny ale zatím nevidět. A nová pravidla posilující regulace (například včetně tolik diskutovaného monitorování dodavatelských řetězců) spíš přinese další přitvrzení, a to ne malé.
Stále čekáme na nějaký razantní zlom. V geopolitice, ve válce na Ukrajině a v řadě dalších věcí. Bohužel to vypadá, že rok 2026 přinese spíš další rozpory a narůstání napětí. Jeden výbuch hrozí permanentně kolem Tchaj-wanu, další mezi USA a těmi, jimž bude vadit poněkud zvláštní pojetí boje s narkotiky.
Naprosto z kategorie bizár je potom očekávání, zda americký prezident přece jen nezažaluje šéfa Fedu Jeromeho Powella. Co se bude dít, je otázkou pro Babu Vangu. Ale tak nějak intuitivně bych si zkusil hádat, že světové trhy budou pokračovat v krasojízdě, byť umírněné, globální ekonomika mírně poroste, a zvláště v Evropě bude narůstat politické napětí. Jak uvnitř jednotlivých států (Francii zřejmě na vznik stabilní vlády s širší podporu nebude stačit ani dalších 12 měsíců), tak napříč mezinárodní scénou.
A uvnitř toho všeho se snad začnou objevovat zrnka racionálních posunů ke skutečně udržitelnému vývoji. Tedy dalšímu směru politiky jak ve vztahu západu k vlastním vztahům, tak k migraci a hlavně Rusku. Které sice stále nezískalo Ukrajinu, ale o to víc dostává Evropu do úzkých.
Vedle těchto silně sledovaných trendů ale běží další, signalizující masivní změny ve společnosti. Ať už je to stále větší příklon k Rusku, patrný v některých zemích včetně Česka. Nebo brutální nárůst životního stylu bez budoucnosti a třeba i chuti mít děti. Života se závislostí na online světě a zřejmě i tomu, čemu laicky říkáme drogy. Jako by dospívala generace bez budoucnosti. Tohle je pro Evropu stejný problém jako Trump a Putin. Ne-li větší.