Zdanit bohaté není tak špatný nápad. Jenže nikdo neví, jak na to
Francií cloumá zákon na zdanění bohatých. Má to svoji logiku. Ovšem daň z majetku je skoro něco jako trest.
Konkrétně je teď řeč o návrhu zákona, kterým francouzští socialisté podle všeho podmiňují možnou podporu nové vlády Sebastianta Lecornu. Nechme stranou, že ani to zřejmě vládě podporu nezajistí. Proti záměru, který už jednou prošel dolní komorou parlamentu, aby ho shodila ta horní, se hned ozvala významná část liberálů a samozřejmě miliardářů. Hovoří se totiž o odvádění 2 % z majetku u domácností, u nichž přesáhne 100 milionů eur (přibližně 2,25 miliardy korun).
Levice se z něj zdá být podle všech možných komentářů nadšená. I když, ouha, pohled na podrobné výsledky hlasování o předchozí podobě ukazuje, že ne každý levičák byl pro a všichni ostatní proti (to by ostatně na schválení nestačilo; došlo na něj proto, že velká část poslanců nehlasovala).
Ačkoliv na první pohled jde o jasný střet levice a pravice, zkusme si vzít logické argumenty. Proti je jednoznačně fakt, že jde o zdanění majetků vytvořených z již jednou zdaněných peněz. Nehledě na to, že ten, kdo má majetek, nemusí mít peníze na placení daní (není to tak dávno, co některé české banky testovaly, zda by si firmy nechtěly na placení daní brát úvěry!). Navíc jde o další daňové zatížení ekonomiky, které se moc nedaří. Pro potom hovoří fakt, že daňové zatížení ultrabohatých je ve srovnání s nízko a průměrně příjmovými podstatně nižší.
Heslo „ať platí bohatí“ není jen levicové, ale logické. Když máte platit, musí být z čeho. Je určitě snazší oželit z garáže jedno z deseti Lamborghini než dovolenou pro děti. Ovšem pokud nemyslíte jako miliardář.
Koncentrace majetku je obrovská
Vedou se spory o to, kolik procent lidí vlastní 90 % celosvětového majetku, či chcete-li aktiv. Obecně se má za to, že asi desetina nejbohatších ovládá přes 80 % veškerého bohatství. K tomu si přičtěte nějakých 15 % v majetku států a zbývajících pět procent (spíš ještě méně) zbývá na ty ostatní.
Ekonom Gabriel Zucman, jehož myšlenky stojí za ideou daně, v rozhovoru pro Le Monde jednoduše konstatoval: „Bude velmi těžké žádat po francouzském lidu oběti, dokud miliardáři platí tak málo na daních.“ Přičemž podle různých propočtů je daňové zatížení této skupiny ve srovnání s „obyčejnou“ populací zhruba poloviční. Francouzská média také uvádějí, že tato skupina lidí drží asi 40 % hrubého domácího produktu země, zatímco ještě v roce 1996 to bylo 6 %. A už teď platí daň z majetku ve výši 0,5 %.
bude těžké žádat oběti, dokud miliardáři platí tak málo na daních
Proč by tedy nemohli upustit pár drobků, které by z hlediska státního rozpočtu byly docela slušnými koulemi? Hovoří se o 20 až 25 miliardách eur. Poslední premiér Bayrou padl proto, že chtěl škrty za 44 miliard.
Jenže teď přicházejí ta ale. Samozřejmě je tu argument, že by na to také ti bohatí nemuseli mít. Je to naivní? Je snadné si představit někoho, kdo má majetek v řádu mnoha až desítek milionů korun, ale nemá na daně. Protože si postavil dům až na krev svých finančních možností (a třeba pak ještě přišel o práci nebo onemocněl), protože dědil, ale něco, co je neproduktivní (třeba právě neobyvatelnou nemovitost, firmu s vysokým obratem a aktivy, ale ve ztrátě, pozemky nebo lesy, které mají hodnotu, ale nedávají peníze…), nebo dotuje své ztrátové podnikání apod.
za pouhých pět let vás taková daň připraví o desetinu majetku
Lze si představit někoho, kdo má majetek třeba za pět miliard a nemá sto milionů na daň? Těžko. Ale lze si představit někoho, kdo těch sto milionů nebude mít každý rok na léta. Vždyť za deset let je to miliarda (abstrahujme od inflace, a tudíž růstu hodnoty, a tedy i daně).
Právě ten dlouhodobý pohled vypadá jinak než drobky padající ze stolu. Vždyť za pouhých pět let vás taková daň připraví o desetinu majetku. A to je sakra hodně, abyste nezačali uvažovat o jeho vyvedení mimo svoji domovskou zemi. Což je ta největší hrozba uvažovaného zákona.
Samozřejmě lze položit otázku, zda ten majetek nebyl vytvořen z příjmů, které byly zdaněné méně než u běžného zaměstnance, živnostníka nebo drobného podnikatele (víte, že v některých zemích se daní i důchody?). Ovšem pak jsme u otázky proč? Bohužel, asi se to fakt vymyslet nedá. Když prostě necháte prachy ve firmě, tak dividendu nedaníte, protože žádná není. Ale pořád platí ta firma korporátní daň, na což se jaksi zapomíná.
A pak je tu druhá otázka: máme opravdu danit majetek? Proč vlastně máme platit daň z nemovitosti? Jako, že víc čerpáme služeb státu, než když ty prachy necháme na spořáku? Možná trochu ano. Ale víc stát zatěžuje kde kdo a neodvádí nic navíc. Naopak, ještě dostává. Takže ano, je logické chtít víc od těch nejbohatších. Ale s tou bazukou bych byl opatrný.
P.S. Momentálně to vypadá, že by zamýšlenou Zuckmanovu daň (jak se jí říká) z ultra vysokých majetků mohla nahradit daň z majetku neproduktivního. Prostě něco se těm socialistům nabídnout musí. Hlavně, že zatím nedošlo na heslo šéfa ultra levice Jean-Luc Mélenchona: „Nad 12 milionů beru všechno.“ Třeba se dočkáme i toho.