To nám ten školní rok hezky začal
Těžko to mohlo být symboličtější. Útok na bývalého i současného premiéra a možná šéfku Evropské komise. Agresivita je i dětem stále bližší.
Andreje Babiš někdo udeřil holí, na Petra Fialu plivl. Německá a francouzská média spekulují, že problém s GPS signálem při letu šéfky Evropské komise nebyl náhodný a stálo za ním Rusko. To vše symbolicky v den, kdy českým dětem (a nejen jim) začal nový školní rok.
I před léty a desetiletími se ve školách občas řešilo násilí, ba dokonce šikana. Dnes se hovoří o celkovém psychickém stavu dětí snad ještě víc než o studijních výsledcích. S tím samozřejmě i vyvstává otázka, jaká má být úloha školy ve společnosti.
děti získávají ve škole řadu sociálních i dalších návyků
Tak nějak by člověk pořád věřil, že by měla děti hlavně naučit číst, psát, počítat a základy dalších oborů, které jsou dobré pro život nebo pro další vzdělávání. Jenže nelze odhlédnout od toho, že děti tráví ve škole od pondělí do pátku velkou část dne a získávají v ní řadu sociálních i dalších návyků. Asi by leckdo byl hodně udiven, kdyby zjistil, jaké požadavky na vzdělání jsou u vychovatelek v družinách. Stát jimi jasně říká, že nejde jen o to, aby si děcka hrála a neublížila si.
Leccos ale souvisí i s výukou. Stále slýcháme, že české školy jsou o memorování. Zoufalé znalosti dnešních dětí a mladých lidí o historii, přírodě nebo České republice možná dost signalizují cosi o jejich vědomí identity. To samé se týká jazyka. Přejímají-li ze sociálních sítí výrazové prostředky, kterým dospělí nerozumějí (protože nehajpujou kraše ve skybydý, takže nejsou sigma), je to významný signál o tom, nakolik nám jsou vzdálené. Právě jazyk je totiž významným znakem identity a (spolu)tvůrcem významu.
Jedna z věcí, která děti s dospělými propojuje, je ale, zdá se, frustrace a z ní vyplývající projevy jako neustálý křik až řev, někde i násilí. Že je někdo zoufalý z představy, v níž se do Strakovy akademie vrací Andrej Babiš a kdo ví s kým za zády, je pochopitelné. Stejně jako zklamání z (ne)vlády současné čtyř-dříve pětikoalice. Fyzické útoky jsou ojedinělé, a i v minulosti jsme zažili třeba vajíčka létající na Jiřího Paroubka. Jenže se to nějak množí, a nejen u nás (ten útok na letadlo – ať už skutečný či domnělý – tam nezapadá, protože pokud k němu došlo, nešlo o čin zoufalého jedince). Hlavně se množí naprosto nesmyslná ublížení na zdraví třeba kvůli cigaretě. Nelze se vyhnout pocitu, že ve společnosti bují pocity zoufalství, odtržení, neúspěchu, frustrace…
není nic snazšího než říct, že výchova začíná v rodině
Není nic snazšího než říct, že výchova začíná v rodině a tohle všechno je primárně zodpovědností rodičů. Ano, primárně ano. Tam, kde děti neucítí kombinaci lásky, podpory, zájmu, ale postupně i vystavení určité zodpovědnosti a nepohodlí, škola asi nic nezmůže. Je pravdou, co už bylo napsáno: že ve škole tráví děti obrovské množství času a pohybují se tam v kolektivu, který na ně nemůže nemít alespoň částečně formativní dopad. Třeba tím, že hodnota člověka se posuzuje podle ceny mobilu, nebo že je trapný, kdo neopovrhuje světem dospělých (jako kdyby puberta nastupovala stále dřív a dřív).
A tak se vám může stát, že najednou uslyšíte, jak si vaše krásná a milá holčička v šatečkách a vyšíváním v ruce pouští z mobilu záplavu sprostých slov, která zatřese i starým hulvátem. Asi hned tak nezapomenu, jak jsem loni šel v Horažďovicích kolem skupinky ve věkovém rozpětí asi tak mezi 10 až 16 lety. A celou dobu slyšel rap, ve kterém se opakovala jedna figura a jedna věta: „Nedal jsem si jointa, dal jsem si squirt.“ Celou dobu seděli téměř bez hnutí, jak sousoší. Nevím, jestli se tohle naučili doma.
Kdepak, to není kritika školství ani učitelů či vychovatelů. Po pravdě, není jim co závidět. Jít učit děti, z nichž část neudrží pozornost, část neumí česky, část nemá sociální návyky… pokud to člověk myslí vážně, potřebuje slušnou dávku odvahy.
Jen si říkám, že při všech těch jednotlivostech, jako jsou třeba změny ve školních jídelnách, bychom možná měli začít u otázky, zda se prostě nemění sama společenská úloha školy.